O alcaponizaci politiky

Je známá věc, že když nechvalně proslulého gangstera Al Capona nemohli dostat do vězení za žádný z jeho běžných násilných zločinů - a že jich bylo požehnaně - chytili ho nakonec na krácení daně z příjmů. Nic moc ve srovnání se všemi vraždami, zlodějinou a "kmotrovskými" praktikami, ale aspoň něco. V tomto případě to nakonec bohatě stačilo, aby Al přestal být pro společnost nebezpečný. Ne, že by se zlo vymýtilo, to zůstalo, jen se reformovalo do nové podoby a nových tváří.

Když v minulém roce padala česká vláda, nebylo to pro některý z jejích zásadních politických kiksů, ale záminkou byla celkem drobná televizní intervence premiérova souputníka. Ve srovnání s některými chybnými rozhodnutími a s mnohem zásadnějšími aférami to byla celkem prkotina, ale Al Caponeho duch se musel nadýmat zadostiučiněním.

 

Nedělní miniglosy č.56

Šťáru v prostorách Činoherního klubu v Praze provedla šedesátičlenná úderná jednotka Národní protidrogové centrály. Důvodem bylo anonymní udání, že v budově se nachází činoherák.

---------------------

O víkendu se uskutečnil předvolební fotbalový zápas mezi zástupci levice a pravice. "Protože si oba týmy vzaly podobné dresy, bylo sledování zápasu dost složité," řekl nám hlavní organizátor utkání. "Levice se snažila prosazovat především po levém křídle, pravice sázela na silnou hru ve středu pole. Jako nejlepší rozlišovací prostředek ale fungovalo to, že zatímco levice hrála z pohledu kamery zleva doprava, pravice naproti tomu zprava doleva."

 

Červí nokturno

Potkal jsem u orloje

Olgoje a Chorchoje;

jsouce z dáli

svorně hráli

koncert pro dva hoboje.

Oba nejspíš chudáci,

co jsou vděční za práci:

Mocná lobby

z poušti Gobi

prý jim nedá pokoje.

Prokřehlého diváka

pouštní hudba přiláká.

I když červi

měli nervy,

dav jim tleská vestoje.

O obchodním domě MY

Bývala to divná doba, když obchodní prostory v Praze mívaly české názvy. Třeba Kotva. Nebo Bílá Labuť. Černá růže. Anebo Máj. Byť v internacionálním souručenství přátel Sovětského Ruska, byli jsme natolik odtrženi od normálního světa, že jsme si tuhle podivnou úchylku mohli dovolit. Když stejně nebylo nikde nic k nakoupení, bylo zajímavější aspoň se procházet krásně česky pojmenovanými místy: Po ulicích v bahnitých loužích poskakují umolousaní vrabčáci, leč vás právě pohlcuje načechraná Bílá labuť. Venku na velkoměstském dláždění nenarazíte ani na chudobku, ale vás obklopuje prostor Černé růže. Za okny zuří mrazivý únor, leč kolem vás se právě rozprostírá Máj. Prostě romantika nerušená zbytečným konzumem.

Dnešku vládnou v ulicích povětšinou názvy znějící nečesky. Jako kdyby se opět po létech spojili žoldnéři všech zemí a předstírali, že chtějí bojovat za českou věc jako kdysi (celkem nepodařeně) poblíž Bílé Hory. Bílé labutě a Černé růže hynou na úbytě. Ty správné názvy znějí světácky, asi proto, že jsou doma po celém světě. Tesco býval kupříkladu pro budovu neofunkcionalistického obchodního domu jistě méně romantický název než Máj. I když kdoví jak by se Máchova báseň jmenovala dnes, pokud by nešťastný Karel Hynek musel v rámci product placementu do jejího názvu vtěsnat minimálně dva názvy hrdých sponzorů. Inu - tlak doby.

 

Nedělní miniglosy č.55

Podle slovenského vzoru připravují i čeští poslanci zákon, který by měl pozvednout vlastenecký duch obyvatel České republiky, který v posledních letech značně utrpěl díky neúspěchům českých hokejistů. Protože však česká hymna klade poměrně značné nároky na zapamatování textu i na schopnost vnímat melodii, což je v moderní společnosti považováno za nepřijatelnou diskriminaci, místo hymny se bude každé ráno povinně zpívat vlastenecký rytmizovaný popěvek "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!"

---------------------

Poměrně milé překvapení přinesl audit v Hospodářské komoře. Zatímco všichni odborníci očekávali, že vzhledem ke stavu našeho hospodářství v době krize bude komora zcela prázdná, auditoři potvrdili, že v komoře je myš.

 

O předvolebním slalomu

Nedávno jsem sledoval olympijský závod ve slalomu a kromě úžasných schopností závodníků mne docela pobavilo, jak dobře uměli kličkovat mezi brankami a nástrahami přímého přenosu komentátoři. Už jsem si zvykl, že jako úplný laik v oboru praktického lyžování nejsem schopen rozeznat, zda závodník jede ve srovnání s ostatními pomalu nebo rychle. Orientuji se pouze s pomocí mezičasů a stačí mi to. Komentátor se ovšem nemůže spoléhat pouze na mezičasy, protože má na tomto maškarním plese masku odborníka a musí se tedy umět vyjádřit lépe a odečítat z držení těla, zahranění lyží, způsobu porážení slalomových branek a dalších drobných náznaků, kterých si běžný divák vůbec nevšimne.

Legrace nastává v okamžiku, kdy je odborný názor konfrontován s objektivním mezičasem. Naštěstí první mezičas přichází velmi brzo a komentátor si v prvních vteřinách vystačí s konstatováním, že někdo vyjel dravě, jiný razantně a někdo má zase od začátku problémy s rytmem. První šance pro přepřáhnutí je na prvním mezičase. Ukáže se totiž, že největší dravec má nejpomalejší čas. "Jede sice velmi razantně, ale nesprávně natáčí špičky lyží, je to poslední dobou jeho typická chyba," konstatuje nepřekvapený komentátor. Naopak lyžař, který hned zpočátku vypadl z rytmu a komentátor mu prvních deset vteřin závodu nemohl kvůli mnoha hrubkám přijít na jméno, má čas jednoznačně nejlepší. Odborník okamžitě obrací, konstatuje, že i přes drobná zaváhání využívá neobratný lyžař správně celé plochy skluznice, v čemž je fenomenální, takže je úplně logické, že je nejrychlejší, a dalo se to čekat.

 

Realita doby

V mnohohlavém davu

šlapem stejným krokem,

krokem ovčích šelem.

V realitě plavu.

Raději místo čelem

stavím se k ní bokem.

O veverce přes cestu

Nedávno mi ráno cestou do práce přeběhla přes cestu rezatá veverka. Těžko říct, jak tuhle informaci dešifrovat. Jedná-li se o černou kočku, lidová moudrost má jasno a vyhlídky dotyčného jsou jen o něco lepší, než kdyby ráno - vylekán svým vlastním obrazem - rozbil zrcadlo. A osobní zkušenost mi velí lidové moudrosti věřit: Když mi naposled přeběhla přes cestu černá kočka, vzápětí mne porazila metráková doga, která se ji snažila dohnat. Jestli se jí to nepodařilo, nebyla to zásluha mého dobrého srdce a galantnosti, se kterou jsem kočku vlastním tělem bránil, protože pes měl takovou hybnost, že nejenže se mi nepodařilo ho zastavit nebo zpomalit, ale ani ze směru jsem ho přes svých poctivých pětadevadesát kilo příliš nevychýlil. Jeden můj známý zase rád dával k lepšímu historku, že mu taky takhle jednou přeběhla černá kočka přes cestu a on se pak na den přesně 16 let poté rozvedl. Šťastně ženatí (a zejména vdané) se při tom pomyšlení otřásali(y) hrůzou, ale je pravda, že samotný vypravěč se nezdál, že by to v té době považoval za obzvlášť velkou smůlu. Navíc - pokud se na jeho exmanželku pamatuji, šlo o černovlásku a byla to taky celkem kočka.

Co si ale počít s veverkou, když v jejím případě lidová moudrost mlčí a ani Google zrovna nesrší nápady, jak situaci vyložit? Znamená to vůbec něco? Rozhodl jsem se tedy, že sám na sobě vyzkoumám, co taková rezatá veverka přes cestu znamená a o příslušný zobecněný výklad se podělím se svými čtenáři, aby ze čtení mého blogu měli oproti běžné populaci (která, chudák, ani neví, o co přichází) aspoň nějakou výhodu. Několik dní po události jsem proto sebe i své okolí důkladně pozoroval a výsledky pozorování jsem si pečlivě zapisoval:

 

Nedělní miniglosy č.54

Politologové se donedávna marně snažili pochopit skutečné důvody pro vyhlášení stávky v dopravě. Jisté bylo jen to, že všechny uváděné důvody jsou jen zástupné a jako takové by nikdy nemohly ospravedlnit tak vážný krok, jakým je stávka. Díky indiskreci jednoho člena odborového vedení se teď věc konečně vyjasnila: Hlavním důvodem pro stávku dopraváků je fakt, že už se nechtějí jmenovat dopraváci, protože naopak většinou inklinují k levicově zaměřené sociální demokracii.

---------------------

Mírnou korekci výhledu do budoucnosti vyhlásila mezinárodní organizace bojující proti globálnímu oteplování. Tento jev ve své katastrofické podobě pravděpodobně nenastane - jak uváděly dřívější prognózy - už letos v květnu, ale hned po asi sto tisíc let trvajícím období další doby ledové. "Obsah našich předpovědí je správný a nemáme na něm co měnit," prohlásil jeden z představitelů organizace. "Od začátku jsme ale připouštěli, že bude třeba na základě nových poznatků průběžně dělat drobné korekce v časování."

 

Philip Gulley - Vše má svůj pravý čas

Jsou knížky, které bych si nekoupil a možná ani nepůjčil. A prohloupil bych. Ještě štěstí, že existuje možnost být jimi obdarován. K loňským Vánocům jsem totiž dostal tuhle útlou knížku. Není to žádná "velká" literatura, ostatně od kvakerského pastora se dají očekávat spíš drobné moudré civilní promluvy než románová epopej.

Krátké cca pětistránkové texty se odvíjejí podle známé části Knihy Kazatel o času rození, času umírání a mnoha jiných "časech"; celkem to vydá na osmadvacet kapitolek, z nichž všechny čerpají inspiraci v bezprostředním okolí autora, v jeho rodině, okruhu jeho známých, přátel a sousedů, vše se odehrává v autorově rodném městě v Indianě nebo blízkém okolí.

Je vidět, že autor dává přednost pozitivnímu vidění světa, v jeho ideálním maloměstském světě založeném na tradici a neformální sousedské spolupráci, není místo pro zlo, násilí a zášť. A i když ve srovnání s našimi reáliemi se nám může zdát americké prostředí v řadě ohledů nezvyklé, jednoduché příběhy založené na univerzálních hodnotách a lidských vlastnostech jsou zcela srozumitelné a navíc podávané s nadhledem a"lehkým perem".

 

Křehká

Křehká jak štíhlá noha plameňáka,

křehká jak gesto, co do osidel láká,

křehká jak stíny v polojasném létě,

křehká jak páteř v bezobratlém světě,

křehká jak vůně slibující chuť,

křehká jak věkem oslabená hruď,

křehká jak porcelán obklopený slony,

křehká jak kolombína jdoucí do úklony.

Křehká jak kytka z vysušené buše

Křehká jak slupka kolem lidské duše.

O kvadratických a jiných rovnicích

Nedávno jsem si v souvislosti s jednou knížkou (taky vám ji brzy představím v samostatném článku, protože si to, myslím, zaslouží) vzpomněl, jak se nás kdysi ve škole pokoušeli naučit řešit kvadratické rovnice. Pěkná libůstka; v životní praxi ji sice často nepoužijete, ale pořád můžete mít příjemný pocit, že bude-li někdo z vašeho okolí (jste-li muž, nejlépe nějaká zajímavá dáma) muset něco podobného vyřešit a ocitne se v dočasné intelektuální nouzi, můžete jako gentleman kdykoli přispěchat na pomoc.

"Ukažte," řeknete nenuceně, trochu se zamyslíte, ale jen trochu, aby bylo vidět, že nelovíte matné vzpomínky ve vzduchoprázdnu dávnověku, ale že se naopak prohrabujete záplavou různorodých vědomostí, abyste pro tuto chvíli vybrali tu pravou. Pak pokývete hlavou na znamení, že bohatý fundus vydal kýžený plod, odfouknete ze školní poučky prach, jako člověk vyznávající rovný přístup překousnete etický problém s používáním diskriminantu a světácky dodáte: "Tak to by snad neměla být taková potíž!" Teprve mnohem později zjistíte, že ona zajímavá dáma dokázala již tehdy řešit i složité rovnice diferenciální, ze kterých vy si pamatujete jen název a proti kterým je jejich kvadratická chudší sestra asi jako Říp proti Everestu, ale jen vám blahosklonně dovolila chvilkové opojení z domnělé převahy, protože jinak byste se ji - vy nesmělče! - snad nikdy neodvážil oslovit.

 

Nedělní miniglosy č.53

V castingu na primase českého zvítězil dosavadní královéhradecký biskup. Jako tradičně doprovázelo oznámení výsledků vypouštění hustého bílého kouře z komínu tepelné elektrárny Prunéřov, takže vzhledem k dlouhodobě neuspokojivým rozptylovým podmínkám obliba a volební preference křesťanských demokratů v podkrušnohoří znovu poklesly pod hranici volitelnosti.

---------------------

Velké potíže s automatickými opravami v programu Word má poslední dobou sociální demokracie. Nejdříve se vedoucí sekce PR a marketingu této strany zesměšnil hláškou "proti gustu žádný deputát". Poté se přišlo na to že místo slova snowboardcross, které bylo díky zimní olympiádě poslední dobou častěji používáno, se ve Wordu občas zobrazuje reklama na novou podnikatelskou aktivitu bývalého předsedy - značka Snowboard Gross. Naposled se stal obětí tohoto spiknutí dokonce současný předseda strany: "Když chtěl přítel předseda ve vnitrostranickém pastýřském listě vyplísnit žvástavé kibice, Word mu poslední slovo automaticky zaměnil za slovo "kubice", řekl nám nejmenovaný zdroj blízký předsednictvu strany. Předseda zareagoval podrážděně a přes noc napsal stodvacetistránkovou studii o prorůstání organizovaného zločinu do IT služeb se zvláštním přihlédnutím k sociální demokracii, o psu nemluvě.

 

O poraženém Vítězném únoru

Viděl jsem ty dva staré muže u výlohy obchodu s elektronikou: Na vystavené plazmové obrazovce šestnácté generace sledovali znovu včerejší závod rychlobruslařky Martiny Sáblíkové ze zimní olympiády. Oba dobře věděli, že Martina vyhraje, ale přesto závod prožívali, jako by šlo o přímý přenos. Mačkali nervózně pěsti, jejich shrbená těla se před obrazovkou mimoděk nakláněla podle pohybů závodnice. Nalevo, napravo, nalevo, napravo a zase nalevo. Každé kolo trnuli, když už se jim zdálo, že závodnice zpomaluje, hned byli ve střehu, jestli ještě nemůže nastat nějaká podivná změna, jestli ta zlatá medaile ze včerejška nebyl jen jejich - krásný sice, ale přece jenom sen. A vždycky vybuchli nadšením, když na konci kola elektronická chytrá čára značící pro ilustraci místo, kde by se právě nacházela největší soupeřka, zůstala za zády české bruslařky a marně ji stíhala. Pořád má ještě náskok. "Přidej, přidej," skandoval potichounku jeden stařík. Už aby byl konec, Martina nějak tuhne.

Jarní slunce o překot rozpouštějící přes zimu naspořené hromady sněhu v ničem nepřipomínalo mráz zpřed dvaašedesáti let. Kolik asi mohlo tenkrát těm staříkům být? Osmnáct? Dvacet? Stáli natěsnáni ve vítězně naladěném davu na Staroměstském náměstí nebo si tiše odplivovali o samotě v temném průjezdu, aby nikdo neviděl? Jak asi prožili svůj život, který se z velké části odehrál v době, již předznamenala únorová katastrofa umně vydávaná za epochální vítězství?

 

O konkursu na Karkulku

Muž, který vstoupil do dveří, byl zjevně již drahnou dobu důchodového věku. Původně si mysleli, že je tu omylem, ale nebyl. Chtěl roli. Jako všichni ostatní. Jediný rozdíl byl v tom, že ostatní byly mladé dívky se ctižádostí proniknout do říše modelingu. On byl, zdálo se, spokojen s tím, že vůbec pronikl do sálu a mohl se postavit hrdým vysokým čelem a těkajícím pohledem vstříc dvoučlenné komisi.

"Kůl, supr," řekl rejža. "Kdo to je?" Podali mu papír s procvaknutou fotkou. Uchazeč se ostýchavě pousmál: "…na tu reklamu…," špitnul nesměle.

"Na myslivce, že jo?" zahlaholil rejža. "To je fakt best. Kůl!" Muž po jeho levé ruce mu něco pošpital do ucha. "Škrtli, jo?" pochopil rejža. Jasně, chápal to, rozpočet není nekonečný. Netočíme přece Titanic, ale malou reklamu na celkem odporné kšiltovky. Skvělý nápad, ta Karkulka, pomyslel si celkem upřímně, protože svou práci měl rád, i když po něm nikdo nevyžadoval Felliniho invenci. "Tak teda koho?"

"…kulku," spolkla uchazeči první slabiku tréma.

Členové komise si vyměnili překvapené pohledy jako kdysi v dětství známky.

 

Novoroční

Barevné hvězdy

hlasitě prší do všech stran,

klubka červích děr

zmítají se v rytmu měsíčního dechu

otevírají brány

napomádovaných galaxií

i brány do všech dalších bran,

do snových říší

slávy i neúspěchu

a potácivých fantazií.

Blyštivá sůl v ranách noci

a bílé jizvy dne.

Rána bez pomoci.

Nedělní miniglosy č.52

Zdravotnická komise Evropské unie se rozhodla vyhlásit boj proti nadměrnému solení, které prý vede k vyššímu výskytu srdečních chorob. Důsledkem je kromě vyššího počtu dopravních nehod v zimním období i krach většiny českých solárií.

----------------------

Zvláštní novou jednotkou objemu, kterou začali používat především novináři, se letos stala jedna orlická přehrada. V počtu orlických přehrad se uvádí především množství napadaného sněhu. Podle Ústavu pro jazyk český, moravský a slezský se má orlická přehrada jako jednotka psát výhradně s malým o, aby bylo možné odlišit ji od skutečné Orlické přehrady. Fyzikální ústav následně kodifikoval, že jedna orlická přehrada obsahuje 0,84537 násobek objemu vody, který se vejde do skutečné Orlické přehrady, než začne přepadat vrchem. Celkové množství sněhu napadaného během letošní zimy tak bylo odhadnuto na osm orlických přehrad a dva a půl tálinského rybníku.

 

O chodeckém průkazu

Na chvilku jsem se v chůzi zamyslel s mobilním telefonem u ucha. Nevím už, s kým jsem mluvil, ale musel jsem se zaposlouchat do nějakého krásného hlasu na druhém konci, protože jsem úplně přestal být obezřetný. Stáli tam za rohem dva a já si jich nevšiml. Nikdy v tomhle místě nestáli, nevím, co je to zrovna dnes napadlo. Bylo mi jasné, že mám průšvih. Policisté mi zastoupili cestu. Mobil jsem stihl uličnicky schovat do kapsy, i když bylo jasné, že ho mají vyfocený. Přinejmenším.

"Váš chodecký průkaz, prosím," rozkázal přísně Zlý a já barevnou kartičku se svou fotkou dával z ruky jen velmi velmi neochotně. Nechat se chytit s mobilem u ucha zrovna na takovém rušném chodníku, to je tedy pech!

"Víte, čeho jste se dopustil?" Neumím tak dobře lhát, abych řekl, že ne. "Ten mobil…" hlesl jsem.

"Ano, samozřejmě," pokývali hlavou. "Ale taky jste šel moc rychle, naměřili jsme vám 6,3 km v hodině. A víte, kolik se tu smí chodit?" "Pět," vzdechl jsem. "No tak," vyčítavě se na mne podíval druhý. "V uzavřené obci?"

"V uzavřené obci jenom čtyři," připustil jsem. "Trochu pospíchám…"

"To říkají všichni takoví, jako jste vy," zamračil se na mne Zlý. Vypadalo to špatně.

 

Rytmus života

Odborníci na průzkumy,

sami dosti šílení,

ptávají se na rozumy

veřejného mínění.

Oslovili muže, ženy,

za férové dobré ceny,

prostě žádná levota:

Jaký prý je oblíbený

český rytmus života?

Osloví-li tetu Gretu,

ta dá přednost allegrettu,

zato mladší sestra Týna

zastává se andantina.

Strýček Hubert vsadí na to,

že vyhraje moderato,

a bratranec v parlamentu

tiše drží palec lentu.

Kupodivu ale přesto

celkem zvítězilo presto.

Ponechávám vaší chuti,

zda je na to spolehnutí.

O nájemných tvářích

Často jsem tváří v tvář billboardům propagujícím naše budoucí politické štěstí přemýšlel, kdo jsou asi ti lidé, jejichž pohledy tak obdivně a oddaně visí na pootevřených ústech politiků, na jejich varovně vztyčeném prstu nebo rozdávačně pootevřených dlaních, nebo kteří naopak tak odhodlaně hledí stejným směrem jako jejich velitel a guru v popředí, to jest nám všem přímo do očí, aby nám dokázali i bez zbytečných slov, jak upřímně a rovně to s námi myslí. Jsou to nějací skuteční přívrženci? Jsou to příbuzní? Jsou to vypočítavci, kteří se snaží vlichotit a uhladit si svou dosud příliš kamenitou životní cestu? Neuměl jsem si odpovědět, a tak jsem časem přestal neplodně přemýšlet a omezil se jen na letmou kontrolu, zda mezi tou podivnou stafáží není i moje tvář. I když se snažím svým obličejem na fotografiích šetřit, v dnešním světě plném kamer "pro veřejné blaho" se to bohužel asi zcela vyloučit nedá.

 

Nedělní miniglosy č.51

Tiskový mluvčí zastupující Slunce a některé planety sluneční soustavy informoval, že Slunce uvažuje o zpoplatnění své energie. "Lidé si zvykli, že dostávají sluneční záření zdarma, což jednoznačně deformuje trh," uvedl mluvčí. "Pokud nebudou lidé ochotni se dohodnout, je Slunce připraveno přejít do časově neomezené stávky." Zatímco mezi energetiky a mezi rostlinami vypukla panika, ekonomové přijali vyjádření Slunce celkem příznivě, protože díky předpokládaným nemalým příjmům v něm vidí do budoucna potenciálně silného investora na kapitálových a finančních trzích. V reakci na to se očekává posilování většiny akcií, takže únorové kapacity posiloven jsou již zcela vyprodány.

----------------------

Vyšetřování potvrdilo, že stavba Karlova mostu ve 14.století byla předražena. "Analýzou starých účetních knih jsme zjistili, že bylo fakturováno poměrně velké množství vajec, která - jak prokazují výsledky rozborů - se nakonec vůbec neuplatnila při vlastní stavbě, ale byla nejspíš použita pro osobní potřebu," řekl nám jeden z pražských specialistů na hospodářskou kriminalitu. Kvůli podezření z krádeže a korupce bylo podáno trestní oznámení na neznámého pachatele. Vyšetřovatelé jsou však skeptičtí: "Vzhledem k předpokládané vysoké hladině cholesterolu u pachatelů je pravděpodobnost, že někdo z nich ještě žije, velmi malá.

 

O výhodách pesimismu

Pozn.: Znám několik lidí, jejichž schopnosti předpovědět nebo odhadnout další události (dobré i méně dobré) jsou mimořádné a jichž si nesmírně vážím pro jejich poctivý a odpovědný přístup. Rád bych pro jistotu poznamenal, že v následujícím článku nepíšu o nich, ale to oni jistě dobře poznají.

Čas od času jsme v médiích konfrontováni s proroky neštěstí. Tu někdo předpoví ničivé zemětřesení, tam zase nečekaný pád vlády a postupně vycházejí na světlo ekonomičtí šamani, kteří se nenechali oblafnout léty spokojeného růstu a již před mnoha lety předpověděli nastávající krizi. Najednou na ústech těchto vizionářů visí zástupy lidí ochotných poslechnout každé jejich příští slovo. Ale upřímně řečeno, znám nemálo lidí, kteří by mohli fungovat podobně a stačí jim k tomu jediné: Dostatečně vytrvale opakovat negativní předpovědi. Je celkem jisté, že aspoň párkrát za život budou mít pravdu a budou si tak moci vychutnat svoji chvíli slávy.

 

Malý třesk

Perličky rozsypané po mramorovém stole,

mozaika krasohledu,

rozutíkané noty, co zlehýnka oddechují

a protahují své unavené nožky

na telegrafních drátech

prohnutých jak Morseovy otevřené dlaně:

Ty, já, ty, ty...

Úplně maličký třesk.

Čas se rozběhl.

Utržené květy pampelišek

už nepláčou.

Amélie z Montmartru (Le Fabuleux destin d´Amélie Poulain)

Potřebujete-li pozitivně naladit, chcete-li na chvíli zapomenout na myšlenky tmavších barev a vyladit svou tvář do úsměvu, Amélie z Montmartru tohle všechno na výbornou splní. Nejen to, návdavkem jde ještě o film zatraceně kvalitní, dynamický a moderní (i když - je to neuvěřitelné - už je mu celých devět let). Jak toho dosáhnul, když tu nestříká krev, lidé se navzájem nevraždí a nepředvádějí se v bojových uměních, a když už si výjimečně provedou nějakou malou lumpárnu, má i ta myšlenku, vtip a nadhled? Myslím, že ho prostě museli dělat lidé s dobrým úmyslem a s chutí. Filmařské nápady tu jenom srší, často jde jen o drobnosti, které se dají obtížně zachytit napoprvé. Každopádně doporučuji se k filmu vrátit a inteligentní hru drobností si vychutnat v době, kdy už se nemusíte koncentrovat na hlavní linku děje.

Uvedení do děje je dlouhý monolog vypravěče, ale monolog tak dynamický, že si snad divák neumí představit, že by se v podobném tempu odvíjel celý skoro dvouhodinový film, ostatně - to opravdu nejde a tempo se zmírní do snesitelnějšího nadstandardního filmového rytmu, který je ale nápaditě rozbíjený různými drobnostmi a chuťovkami, střihač a animátoři si jistě přišli na své. Všechny postavy jsou vlastně normální, ale přitom každá je nějak ujetá; charakteristiky, které dodává vypravěč, jsou neotřele břitké a přitom většinou vystihnou přesně to zajímavé. Každá z postav žije ve vlastním mikrosvětě, každá se z něčeho raduje, ale každá je také něčím mile nesnesitelná a každá něčím trpí, což ovšem Amélie nedokáže vystát, a rozhodne se proto šířit kolem sebe nenápadně dobro.

 

O životní relativitě

Fyzika učí - kromě mnoha jiných chytrých věcí - i to, že chování určitých systémů se liší podle pozorovatele. Jinak tedy bude zřejmě vnímat dělovou kouli poturčenec ostřelující spolu s tureckými vojsky z kanónů opevněné město, jinak vyhládlý nepoturčenecký obránce městských hradeb a zcela jinak se bude tato koule jevit baronu Prášilovi, který na ní poletí vstříc dalším úžasným zážitkům. Abyste mohli v poklidu tvrdit, že koule je to pořád stejná, musíte mít trochu nadhled, který se všem těm, na něž má koule bezprostřední vliv, z pochopitelných důvodů nedostává. Ale jak vysoko by se měl člověk vznést do stratosféry, aby jeho nadhled nad běžnými a přitom v různých souvislostech tak zvláštními situacemi byl dostatečný? A stačí to k objektivnímu pohledu? Vždyť když do stejné výšky vystoupají dva různí lidé a budou se dívat ze stejného balónového koše stejným dalekohledem, jeden uvidí ve stejné dělové kouli jen bezduché kovové těleso otrocky bořící hodnoty, na které si někdo udělal zálusk, druhý v ní s jistotou identifikuje dobromyslného posla šířícího jedinou správnou kulturu a civilizaci do světa těch, kteří o to z nějakých prapodivných důvodů nestojí.

Jak si ovšem s takovými rozličnými pohledy mají lidé poradit a jak si mají navzájem porozumět, to už ani tak chytrá věda, jakou fyzika je, bohužel neříká. Nebylo by možná marné vymyslet nějaký chytrý univerzální vzorec, kde jedno písmeno vezmeme jen tak, druhé třeba povýšíme na druhou a celé to ještě vydělíme nějakým ctihodným číslem, aby matematický obraz tolik roztodivné a složitě košaté skutečnosti nebyl až tak strohý. Naučili bychom se příslušný vzoreček nazpaměť, matematickými prostředky bychom dokázali platnost příslušných moudrých vět, spočetli bychom výsledky, ty bychom dvakrát podtrhli a všem by hned bylo všechno stejně jasné.

 

Nedělní miniglosy č.50

Pozn.: Protože se jedná o jubilejní vydání miniglos, dnes zcela mimořádně vychází v podobě "dvojčísla".

Petr Nečas v rámci parlamentních obstrukcí ODS hovořil v Poslanecké sněmovně celou noc. "Bude-li to třeba a zabrání-li to levici přivést tuto zemi k bankrotu, budu v Parlamentu vyprávět pohádky třeba tisíc a jednu noc," prohlásil k ránu z posledních sil řečník. Vzhledem k tomu, že v poslaneckých lavicích vydržela celý projev sledovat jen asi pětina ze všech poslanců, připomínalo navíc jeho vystoupení i pohádku Alibaba a čtyřicet loupežníků.

----------------------

Největší událostí letošní zimy byl na základě hlasování čtenářů renomovaného společenského časopisu Zima pro celý rok vyhlášen fakt, že letos byla veliká zima. Na druhém místě skončilo velké množství sněhu a třetí se umístil konceptuální projekt Postmoderní dualismus ve výuce pozemků známého výtvarníka (a příležitostného učitele pozemků) Františka Mráze.

 

O prodejném štěstí

Už se sluchátkem u ucha jsem ještě jednou zaváhal. Není to nemístně velkopanské nechat si takhle sloužit po telefonu? Neměly by se některé věci nechat přirozenému běhu a vývoji? Ale můžu se v mém případě ještě spolehnout na přirozený běh věcí? Den bude náročný a spoléhat se na náhodné setkání je čím dál víc jen iluzí. Při mém štěstí…

Ale co, řekl jsem si, dnes už se to přece bere jinak: Třeba pizzu si po telefonu objednává kdekdo a přijde na tom někomu něco divného? Otevřel jsem telefonní seznam a při čtení dlouhých žlutých odstavců jsem užasl, co už je dnes možné zařídit a objednat po telefonu. Pokrok nezastavíš! Ale na druhu stranu - kdoví, jak to bude s kvalitou. Přece jen, takhle na dálku, bez obrázku a při mém štěstí…

 

Mlčení

Utleskán křídly bílých holubic,

poklekám před Césarem.

Palec vzhůru,

ale přesto v zrcadle tvých očí

směřující k zemi.

Štěstí, co jsem dostal darem,

polibek z polopouště

spěchá už roky jen bludištěm drátů,

vánicí, závějemi,

v kostýmu Cyrana,

bez širáku a bos.

Má ještě příchuť rtů

nebo jen voní po červeném písku?

V bělostné společnosti

pouťových labutí

splývám s mlčenlivou námrazou.

Na dně kamenného moře

blyští se démanty

pravé víry

a pravé beznaděje.

Nad mořem tiše svítá.

O období otázek

První, co jsem udělal, když jsem se vrátil v neděli večer z návštěvy u známých, bylo to, že jsem se na sebe šel podívat do zrcadla. "Tak přece se mi to nezdá," řekl jsem si napůl s úlevou a napůl s obavami, co bude dál. Bylo to tak, jak jsem si myslel. Moje hlava se během návštěvy viditelně zvětšila. Nebolela, ale jen proto, že se podvolila neustávajícímu vnitřnímu tlaku a zvětšila se, podobně jako se zvětší balón, který vystoupá příliš vysoko nad zemský povrch. Kdybych býval na návštěvě setrval ještě hodinu, hlava by se mi snad do zrcadla ani nevešla. A za to vše může období otázek.

Nemohu říct, že by mne známí nevarovali. "Není teď jednoduché být s ním delší dobu v jedné místnosti," řekli mi opatrně, a mně až po nějaké době došlo, že nemluví o domácím pitbulovi ani o tchoři, ale o svém čtyřletém synovi. "Prochází obdobím otázek," ztišili opatrně hlas, jako kdyby se to jejich syn nesměl za žádnou cenu dozvědět.

 

O rozmarném létě v zimě

Pozn.: Kdybyste mne náhodou podezřívali, že jsem se v místnosti, za jejímiž okny zuří intenzivní lokální ochlazování, právě prokochal Vančurovým Rozmarným létem, máte samozřejmě pravdu.

"Tento způsob zimy," děl mistr Antonín, odvraceje svůj pohled od přístroje Celsiova, "zdá se mi poněkud nešťastným. Který měsíc nám zbývá, když ani leden není dost vhodný, abychom dbali našeho přesvědčení, že koule zemská se ve svém nebeském úprku ohřívá bez přestání."

"Hle, plovárna Varů Krokových i tato číška plná druhdy lahodného moku, proměnila se v kámen, jiskrný sice v paprscích slunečních, leč dobře obrněný proti různorodým choutkám lidského plemene," dal spočinouti svým nohám na ledové krustě podivuhodné říčky Orše kanovník Roch, zkoušeje zda kra při břehu odolá váze jeho zkušenostmi odulého těla i s knihou založenou bez užitku ve zbytcích tepla v podpaží.

"Rozhlédněte se," nadýchl se k novému proudu rozdurdění a zlosti mistr Důra, tra o sebe své zimou znecitlivělé dlaně, "a nespatříte nic než sněhové hory a bělostné vrstvy rozličných zmrazků, při doteku s nimiž i bota oddaně poctivá laje svému pánu, že opustil vytopenou chýš, a červený nos, uši i tváře jen zdánlivě a mimo skutečný řád věcí upomínají na novoroční oslavy opojné hojnosti. Žel, pánové, jsem příliš chud, než aby mi bylo dovoleno býti hněvivým, leč chtěl bych zaklíti téměř bezprostředně."

"Vaše sklenice zdá se být příliš dlouho plná," děl major Hugo přikvapiv dnes jako poslední. "Nebylo by lépe z ní vysypati vyčpělé slitky?" A hlavou nevěřícně pokyvuje obrátil číšky dnem k nebi, aniž se s jejich obsahem co dalšího událo.