Nedávno mi ráno cestou do práce přeběhla přes cestu rezatá veverka. Těžko říct, jak tuhle informaci dešifrovat. Jedná-li se o černou kočku, lidová moudrost má jasno a vyhlídky dotyčného jsou jen o něco lepší, než kdyby ráno - vylekán svým vlastním obrazem - rozbil zrcadlo. A osobní zkušenost mi velí lidové moudrosti věřit: Když mi naposled přeběhla přes cestu černá kočka, vzápětí mne porazila metráková doga, která se ji snažila dohnat. Jestli se jí to nepodařilo, nebyla to zásluha mého dobrého srdce a galantnosti, se kterou jsem kočku vlastním tělem bránil, protože pes měl takovou hybnost, že nejenže se mi nepodařilo ho zastavit nebo zpomalit, ale ani ze směru jsem ho přes svých poctivých pětadevadesát kilo příliš nevychýlil. Jeden můj známý zase rád dával k lepšímu historku, že mu taky takhle jednou přeběhla černá kočka přes cestu a on se pak na den přesně 16 let poté rozvedl. Šťastně ženatí (a zejména vdané) se při tom pomyšlení otřásali(y) hrůzou, ale je pravda, že samotný vypravěč se nezdál, že by to v té době považoval za obzvlášť velkou smůlu. Navíc - pokud se na jeho exmanželku pamatuji, šlo o černovlásku a byla to taky celkem kočka.
Co si ale počít s veverkou, když v jejím případě lidová moudrost mlčí a ani Google zrovna nesrší nápady, jak situaci vyložit? Znamená to vůbec něco? Rozhodl jsem se tedy, že sám na sobě vyzkoumám, co taková rezatá veverka přes cestu znamená a o příslušný zobecněný výklad se podělím se svými čtenáři, aby ze čtení mého blogu měli oproti běžné populaci (která, chudák, ani neví, o co přichází) aspoň nějakou výhodu. Několik dní po události jsem proto sebe i své okolí důkladně pozoroval a výsledky pozorování jsem si pečlivě zapisoval:
1. Došlo k poměrně dramatickému přílivu studeného vzduchu od severovýchodu. V Hydrometeorologickém ústavu ovšem tvrdí, že závislost mezi teplotou vzdušných mas nad Evropou a počtem veverek v pražských ulicích dosud nebyla potvrzena.
2. V pondělí nepřijeli k nám do ulice popeláři, což - zdá se - souvisí víc se zmíněným přílivem studeného vzduchu než s veverkami. Dnes ráno jsem nezávazně pokonverzoval s řidičem vozu, který mi potvrdil, že jeho náklaďák - je-li plně naložený, se o případně přebíhající veverku nezastaví a jeho tvář přitom měla podivný a skoro pobavený výraz..
3. Přestal mi fungovat přídavný elektrický radiátor v obýváku. Ani to, zdá se, s veverkami přímo nesouvisí, pořídím-li si však ebonitovou tyč, mohu ji třít během dlouhých zimních večerů veverčím ohonem, čímž si vyrobím aspoň dostatek statické elektřiny. Budu pak pěkně sršet a taky se při tom zahřeju.
4. V noci se mi dvakrát zdálo o upírech. Ani jeden z nich ovšem ničím nepřipomínal veverku.
5. Když jsem jim vysvětlil, na čem právě pracuji, lidé kolem mne jako kdyby vůči mně citově ochladli (zejména ženy, ty ovšem s ypsilonem).
6. Poslední dobou mi mnohem častěji zamrzá počítač, jako kdyby mi nějaká veverka opakovaně překusovala dráty.
7. Začínají se mi čím dál víc líbit jiné barvy než teplé. Například představa béžové veverky mne silně zneklidňuje.
8. Doma v pokoji jsem našel malou rezavou blechu. Nejenže mne pokousala, ale než jsem si ji stihl prohlédnout, musela si z toho všeho pití odskočit.
9. V práci se mi poslední dobou podařilo rozlousknout hned několik oříšků. To už ovšem, uznávám, s veverkami nemá vůbec nic společného.
Mám-li tedy výsledky pozorování zobecnit, zatím vše nasvědčuje tomu, že přeběhne-li vám přes cestu veverka, na nějakou dobu vše kolem vás výrazně ochladne, a kdo může, začne vám pít krev. Není to tedy úplně totéž, co dokáže černá kočka, ale na tak malé a navíc rezaté zvířátko je to, myslím, slušný výkon.
Teď bych ještě potřeboval pozorování několikrát zopakovat, aby nikdo nemohl říct, že nepostupuji vědecky. Na veverku už na ulicích číhám druhý měsíc a ona se stále ne a ne objevit. Už z toho začínám být zlostí rozpálený do červena.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.