sobota 6. února 2010

Mlčení

Utleskán křídly bílých holubic,
poklekám před Césarem.
Palec vzhůru,
ale přesto v zrcadle tvých očí
směřující k zemi.

Štěstí, co jsem dostal darem,
polibek z polopouště
spěchá už roky jen bludištěm drátů,
vánicí, závějemi,
v kostýmu Cyrana,
bez širáku a bos.
Má ještě příchuť rtů
nebo jen voní po červeném písku?

V bělostné společnosti
pouťových labutí
splývám s mlčenlivou námrazou.
Na dně kamenného moře
blyští se démanty
pravé víry
a pravé beznaděje.

Nad mořem tiše svítá.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.