Poznámka:
Jak už jsme si vyzkoušeli u posledních tří čísel našeho nedělníku, i
dnes dojde k jeho postupnému zveřejňování: V první, dopolední fázi
vychází úvodník, článek
pak v průběhu dne - odpoledne nebo večer - doplním o vlastní miniglosový
obsah, přesně tak, jak
během dne vznikne.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Zima provedla ještě jeden pokus ovládnout situaci, který byl ale - podobně jako kdysi německá vojenská ofenzíva v Ardenách - odsouzen k nezdaru; stačilo pár dní vydržet a je tady zpět příjemné slunečné jaro. Ono aprílové počasí je svými proměnami typické, což naštěstí neplatí o Nedělních miniglosách,
našem svérázném blogovém týdeníku, který v pohodových i
těžkých
dobách
"říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který je - minimálně svou svéráznou absurdní poetikou - tak vytrvale neměnný, že už dlouhých šestnáct let skoro
každou neděli shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti.
Vítám vás u předvelikonočního čísla blogového
nedělníku se značkou NMg. A pozor, hned zpočátku upozorňuji (a na konci úvodníku to pro jistotu ještě jednou zopakuji), že na Velikonoční neděli Nedělní miniglosy plánovaně nevyjdou. V pátek a v sobotu budu trochu cestovat po svém rodném kraji a v neděli budu mít honičku s přípravou své nadcházející fotovýstavy.
Ano, už jen pouhé 3 týdny zbývají do zahájení mé samostatné fotografické výstavy MINICYKLY v berounské galerii Holandský dům. Předposlední várka obrazů pro výstavu už je od pátku pod střechou a zbývá ještě ta poslední, která to sice bude mít "o fous", ale snad nakonec všechno vyjde. Situaci napomohla moje týdenní dovolená, během které jsem se snad úplně neflákal. Mimochodem, potěšilo mě, že základní fotografický vkus mě snad ještě neopouští: V pátek byli ve Zlíně vyhlášeni fotografickými osobnostmi roku Karin Petrskovská (na jejíž aktuální výstavu krásných ženských aktů v restauraci U růžového sadu na okraji náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze jsem lákal před dvěma týdny na facebooku) a Honza "Kočičák" Kočí, o kterém jsem zde na blogu už několikrát podrobněji psal, např. v článku Chrudimská sobota s Honzou Kočičákem.
Od minulé neděle jsem publikoval dva nové články: Prvním byla reportáž z rychlé (vlakem na otočku) návštěvy Brna Brněnské vodojemy na Žlutém kopci. V pátek jsem pak představil Oficiální plakát své berounské výstavy MINICYKLY, o který jsem sice vedl s pořadatelem výstavy určitou diskusi, ale výsledek naší dohody, věřím, není úplně špatný. Z předchozího období ještě jednou připomenu aprílový "přací" fotočlánek Právě dnes, před deseti lety, aneb Noční smíchovské jeřáby. který měl připomenout jednu pro mě báječnou událost zpřed deseti let, odezvu své návštěvy nové verze představení Kytice v divadle Semafor, text Hoooj, ty Štědrýý večerééééééé... kde si můžete srovnat původní Erbenovu verzi s parafrází Jiřího Suchého z roku 1972 a jako bonus jsem přidal své dvě doplňující sloky, které pohříchu nejsou o tolik mladší než ty Suchého :-), a text O fotografovi, který se nerad fotil (ten zmiňovaný autor je mi opravdu až podezřele podobný), ve kterém jsem dokonce zveřejnil svou vlastní fotku, což je tedy doslova revoluční věc, které bych se ještě tak před půl rokem nenadál.
Z archivu dnes ještě jednou povytáhnu deset let staré jazykové zamyšlení nejen na hokejové téma O pucích, kotoučích a touších a nově přidám o rok starší básničku (kdybych byl obzvlášť troufalý, skoro bych řekl, že je to sonet :-)) Co je štěstí?
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.