Hoooj ty Štědrýý večerééééééé...

Pamatujete si ještě ze školy na Erbenovu Kytici? Třeba na baladu Štědrý večer? Přiznávám, že nebýt semaforského představení Kytice (Jiří Suchý, Ferdinand Havlík, Jiří Cízler) ze sedmdesátých let, asi bych si pana Erbena moc po letech nevybavoval. Tak jen pro připomenutí:

Výběr 6 slok z originálu  (autor Karel Jaromír Erben,  1834 - 1852)

Hoj, ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku? 

 

Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
kohoutovi česneku,
hrachu jeho družce. 

 

Ovocnému stromoví
od večeře kosti
a zlatoušky na stěnu
tomu, kdo se postí. 

 

Hoj, já mladá dívčina,
srdce nezadané:
mně na mysli jiného,
jiného cos tane.

 

Hoj, mne půlnoc neleká,
ani liché vědy:
půjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy. 

 

I nahlédnu v jezero
hluboko - hluboko,
milému se podívám

pevně okem v oko. 

Tuhle část zpracoval před více než 50 lety Jiří Suchý do podoby decentní a vtipné poetické parafráze, na které se mi líbí, že odměňuje ty, kteří znají originál, protože právě jen ti jsou si schopni vychutnat některé drobnosti (třeba tu, jak je to vlastně s "hrachem jeho družce" :-), ale přitom dostatečně potěší i ty, kteří už za ta léta od školy jaksi zapomněli). Napřed si dovolím pro ilustraci přiložit hudební podobu, abyste si připomněli zdánlivě lidovou písničku, která je ve skutečnosti dílem Ferdinanda Havlíka; předpokládám, že většina z vás ji bude znát: 

 

Výběr 6 slok z parafráze (autor Jiří Suchý, představení Kytice, divadlo Semafor 1972)

Hoj, ty Štědrý večere,
ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku? 

 

Hospodáři štědrovku,
kravám po výslužce;
Frantíkovi větrovku,
hrachu jeho družce. 

 

Kanárkovi semence,
pile zubní pastu
a pro naše kojence
trochu toho chlastu. 

 

Gentlemanům knoflíček,
aby si ho zapli,

víle brýle na klíček,

kapelníku kapli. 

 

Penzistovi pro změnu

denně něco k snědku,

Oldřichovi Boženu,

natěrači štětku.

 

Bezradnému radnici,

potápěči svíčky,

předákovi radnici

v rámci slovní hříčky.

 

 

Nedávno jsem byl v Semaforu podívat se na nové nastudování divadelní Kytice a popravdě chtěl jsem vidět na jevišti v akci divadelní legendu a asi nejstaršího aktivního kabaretiéra, divadelníka a principála u nás (a možná i jinde). A když hudebníci a zpěváci spustili tuhle písničku, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi, ještě jako teenager, nejspíš v prváku na gymplu, ale možná dokonce ještě na základní škole, už si to nepamatuji, napsal několik slok na stejné téma i melodii do jakési naší školní "besídky". A protože jsem znal Havlíkovu melodii i Suchého text z gramofonové desky, udělal jsem tehdy parafrázi parafráze, na které je vidět, jak jsem se ji snažil přizpůsobit semaforskému předobrazu. Slok bylo původně víc, ale návštěva současné Kytice vyvolala z archivu mého podvědomí jen dvě z nich, tak si je sem, s dovolením, odložím na znamení soukromého odporu vůči budoucím sklerózám :-). A řekl bych, že to je z celého zdejšího blogu vůbec to nejstarší, co jsem napsal.

Hoj, ty Štědrý večere,

ty tajemný svátku,
cože komu dobrého
neseš na památku? 

 

Hodně medu medvědům,
hodně soudů soudu,
výhru s sazce sousedům,
všem psům novou boudu. 

 

Žákům pěkné žákovky,

špatnou tchýni z domu,

chudým kufry na stovky

a ty stovky k tomu.

Kdoví, třeba se mi ještě vybaví i zbytek. Protože z mého sedadla v divadle byla vidět asi jen třetina jeviště, nemohl jsem si udělat pořádný obrázek o podobě celého představení. Proto už jsem si pořídil lístek na červen, kde už jsem si dal dobrý pozor na očekávaný sledovací úhel. O Kytici pak tady na blogu určitě podrobněji napíšu, protože ji považuji (tedy tu původní) za opravdu legendární a v určitém smyslu slova revoluční představení.