Už docela dlouho, nejvíc ale od doby, kdy jsem se kdysi dostal do finále soutěže Bloger roku, se mi čas od času ozývají různé firmy, které by rády využily můj blog pro své marketingové účely. Podobné marketingové agenty jsem zatím vždy po pečlivém vyhodnocení rozděloval do dvou velkých skupin podle rozdílné vlídnosti zacházení: Agenty z té první skupiny jsem svrhával ze schodů, zatímco zástupce skupiny druhé jsem vyhazoval z okna. Čas ale běží a já jsem si řekl, že bych možná mohl učinit nějaký drobný vstřícný krok, aby česká marketingová scéna neměla u mého jména už provždy jen tři červené vykřičníky, tím spíš že během svých "tvůrčích prázdnin" nemám žádné stabilní příjmy, takže pokud mi za mé blogové psaní bude chtít někdo platit, mohl bych se nad jeho nabídkou - dřív než ho z výše svých blogových hradeb poliji rozžhavenou smůlou a šťavnatou dávkou fekálií - aspoň maličko zamyslet. Když jsem tedy nedávno obdržel další zcela konkrétní nabídku od nejmenovaného e-shopu, řekl jsem si, že se pokusím projednou ukrotit své animální agresivní touhy, neodmítnu nabídku hned z principu a naopak zkusím dotyčnému zájemci představit, jaká forma spolupráce by z mého pohledu mohla být přijatelná.
Dlužno dodat, že oslovení ze strany firmy bylo celkem vlídné a rozumné (nafoukance, kteří se domnívají, že na mě zacinkají několika kovovkami a já se před nimi začnu plazit a olizovat jim špičaté cool boty, jen aby mi hodili okousanou kostičku, dokážu, myslím, odbýt sice slušně, ale takovým způsobem, že jim bude stát za to propříště kvůli mně upravit počítačový algoritmus, který vybírá kandidáty pro oslovení). Není teď úplně důležité, co přesně zmíněný e-shop prodává, pro účely našeho příkladu řekněme třeba, že jsou to rukavice. Příslušný marketingový pracovník si tedy představoval, že napíšu blogový článek, ze kterého bude druh nabídky jeho firmy zřejmý, a do toho článku vložím 2-3 přímé odkazy na jejich e-shop. Za to pak dostanu ne úplně zanedbatelnou, ale ani nijak závratnou (na nájem bych si tím nevydělal, ani kdybych psal výhradně takové články) částku v penězích, anebo si budu moct vybrat odměnu v naturáliích, takže bych mohl mít po létech nové rukavice nejen já, ale mohl bych rukavicemi obdarovat i několik dalších známých.
Když jsem se nad věcí hlouběji zamyslel, zjistil jsem, že existují vlastně jen dvě podmínky, jejichž dodržení je pro mne v tomto smyslu zásadní:
1. Aby výsledný článek dobře svým charakterem zapadl do toho, co normálně píšu. Nesmělo by tedy jít o žádné vykolejení z běžného režimu blogu; reklama nesmí stavět na hlavu základní smysl blogu (nebo se jím dokonce sama stát) a nesmí z něj čouhat jako sláma z bot. Umím si tak velmi dobře představit třeba vzpomínkový článek o starých rukavicích, které jsem našel na půdě a díky kterým se mi vybavily specifické dávno zapomenuté zážitky, nebo článek o tom, jak jsem - hodiny mrznoucí na vrcholu Fudji při čekání na legendární východ slunce - byl ochoten vykřiknout shakespearovské "Království za rukavice!!!"; prostě takový článek, který bych mohl úplně stejně napsat i bez laskavého sponzorského přispění. Do takového článku mi pak nebude zatěžko vložit odkaz na firmu, která vyrábí nebo prodává stejné zboží, které hraje v článku důležitou roli, protože právě na takovém místě bude mít odkaz svou logiku a váhu.
2. Aby bylo u článku jasně uvedeno, že byl inspirován nabídkou konkrétní firmy, co konkrétně jsem podle dohody měl do článku dodat a jaký typ výhod mi z toho plyne (třeba že jsem dostal finanční příspěvek, za který si mohu koupit jeden z řeckých ostrovů, nebo jednu boxerskou rukavici grátis). Chci, aby moji čtenáři věděli, na čem jsou, chci, aby nebyli nevědomky manipulováni. Jak se pak s konkrétními fakty vypořádají - jestli mě kvůli článku proklejí jako někoho, kdo propadl komerčnímu peklu, nebo si udržím jejich důvěru - to už je na nich, jsou přece v úsudku svéprávní a veškeré podstatné informace by měli k dispozici.
Zajímavé je, že když jsem to takto příslušnému zájemci o spolupráci sdělil (a po něm i druhému, třetímu a dalším), obratem mi bez dalšího rozmyšlení přišla odpověď, že o takovou spolupráci bohužel nemá zájem. Dobře, o jinou spolupráci zase bohužel nemám zájem já, to tak občas bývá, že se lidé na svých prioritách nedohodnou. Jen mě stále překvapuje, jak strašlivě se podobní zadavatelé děsí jakékoli známky otevřenosti. Nejspíš tedy budou hledat někoho vhodnějšího (rozuměj povolnějšího) a budou hledat tak dlouho, až narazí na toho, kdo nepotřebuje mít karty vyložené na stole, protože ve skrytu pod stolem a v přítmí tmavých rukávů jim bude jistě lépe.
Jen máloco mě umí otrávit víc, než když narazím na blog, ze kterého taková "podstolová reklama" doslova crčí, bez nejmenší snahy oddělit reklamní sdělení od sdělení osobních; v takovém případě mi nezbývá než brát za reklamní sdělení celý obsah, no a na to, abych četl právě takové blogy, fakt nemám ani chuť ani čas. A nejedná se zdaleka jen o blogy. Jako fotograf jsem se třeba těšil na zajímavé postřehy o focení v evropských velkoměstech v televizním cyklu s panem Šibíkem, ale bohužel, nerozdýchal jsem děsivý product placement, který když jsem viděl ve dvou dílech, další části série už jsem si nechal ujít, i když obsahově pořad rozhodně nebyl nezajímavý. Ale aby bylo jasno, nemám to snad ani tak za zlé blogerům a dokonce ani televizním tvůrcům, mám to za zlé hlavně firemním zadavatelům, o jejichž povaze, podnikatelské duši a "noblese" to především vypovídá. Jako zákazník nemám rád, když ke mně někdo přistupuje jako k nesvéprávnému blbečkovi, který skočí na každý stokrát rozžvýkaný špek, jako ke "kavce", kterou je třeba nějak doběhnout, podvést a oškubat. Tím méně pak mám důvodů chovat se stejně k někomu dalšímu.
Inu, vypadá to, že s tak nemožně nemoderním přístupem vstoupím i do příští zimy bez nových rukavic, takže budu rád za postupující globální oteplování. Ale aspoň už případným dalším zájemcům o komerční spolupráci budu moct do mailu jednoduše přilípnout odkaz na tento článek. Abychom se vzájemně neokrádali o drahocenný čas.
P.S.: Tento článek žádná firma nesponzoruje :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.