Jestli je pro mne nějaká klasická fotografická oblast oblastí zapovězenou, jsou to tradiční akty. Jednak neumím pracovat s interiérovými světly, i když to by asi při náležité snaze ještě dohnat šlo. Co už ale rozhodně nikdy nedoženu, je schopnost přirozené fotografické práce s těly modelek. Neuměl bych modelky správně vést a komunikovat s nimi: Tady, prosím, nožičku vejš, ten lokýtek jinak ohnout, aby to nevypadalo nepřirozeně, a hlavně pořádně vypnout hruď, aby ty krásné křivky na fotce doslova zazářily... Když se říká, že modelky si občas musí před focením dát panáka na kuráž, v tomto případě bych si musel dát mnoho panáků spíš já jako stydlivý fotograf, což většinou nebývá pro dobro fotografického výsledku. Stydlivý stárnoucí fotograf, který chce začít fotit dobré akty, je podle mne podobný protimluv jako celoživotní neplavec, jehož metou je k stáru přeplavat kanál La Manche, nebo klaustrofobik toužící ve své fantazii prosadit se u jeskyňářů.
Protože mi tedy nejspíš mé osobní predispozice nedovolí narýsovat si zářnou budoucnost v tomto vzrušujícím oboru, nezbývá mi, než hledat ty správně ladné křivky jinde, v místech, pro jejichž dosažení není třeba plýtvat energií na překonávání nepřekonatelných povahových bariér ani stát se definitivně alkoholikem. Ještěže tady my - aktoví vyděděnci - máme k dispozici řeky, které jsou neobyčejnými křivkami doslova napěchované, i když se mohou na rozdíl od žáru křivek skutečného těla jevit na první pohled chladné a méně smyslné. Na druhou stranu se nevystavujete nebezpečí vzájemného nepochopení nebo dokonce trapasů, řekám nemusíte nalévat víno ani platit honorář, nemusíte sestavovat neprůstřelné smlouvy psané lámanou právničtinou a navrch se nemusíte se bát, že na vás za to někdy za 40 let vytáhnou "MeToo".
Tentokrát jsem za říčními křivkami nechodil nikam daleko. Dnešní fotky jsou dělané dokonce na tom nejrušnějším dobřichovickém místě - přímo u zdejšího zámku, kam v pěkných dnech směřují stovky místních i výletníků. Na tomhle rušném břehu jsem na tři odpoledne "rozbil svůj fotografický stan" a i když bylo docela náročné sladit své fotografické zájmy se zájmy krmičů zdejších kachen, nakonec se, myslím, z pořízených fotek něco vybrat dá. Kdybych ovšem v takhle rušném prostředí mnoha ochotně přihlížejících chtěl fotit klasické akty, nejspíš by mi modelka (právem) rozbila mou těžkou zrcadlovku i se stativem o hlavu, ale řeka to kupodivu snášela s klidem a grácií.
Mezi tyto vlny se průběžně připlouvaly povozit místní kachničky. Sice jsem u toho občas cákal rozčilením a nebýt mnoha přihlížejících nadšených dětiček, použil bych k rozehnání nepovolených kachních shromáždění nejbližší šutrák, ale nakonec kachny ve výsledném obrazu díky předlouhé expozici splynuly s říčními proudy.
Podprahovými kachnami v záběru budu argumentovat, bude-li někdo mým říčním aktům chtít upřít živočišnost :-).
Je libo odít říční křivky do polární záře? V bočním podvečerním slunci a v infračervené oblasti nic nemožného.
Takhle jemná prosvítající látka, pod kterou se říční křivky vzdouvají, by se pro skutečné akty taky těžko sháněla.
Přelom února a března je pro focení v těchto místech dobrý i proto, že okolními domy a stromy nijak nezastíněné slunce dopadá na zdejší říční proudy pod různým úhlem až do svého západu. Jste-li trpěliví, můžete si vybrat sílu i barvu dopadajících paprsků a experimentovat, co vám vyhovuje nejlépe.
Tohle je způsob fotografování, kdy člověk i u teleobjektivu opravdu využije sluneční clonu, kterou jsem zatím považoval za víceméně zbytečnou součást své výbavy. Zdá se, že zatím spíš jen trpěným slunečním clonám ještě nečekaně přijdu na chuť, protože rozdíl v obrazu byl v některých situacích opravdu zásadní.
"Pozor, Maruško, nelez tam panu fotografovi, víš, on fotí ty roztomilé kačenky." Néééééé, kačenky nééééééé!!! Kdyby tak usměvavý Maruščin dědeček tušil, že ten fotografický oplzlík právě úplně bezostyšně a před zraky široké a namnoze velmi neplnoleté veřejnosti fotí říční akty!
Jak se tak dívám na výsledky, myslím, že můžu téma opravdových aktů směle odložit ad acta, protože spolupráce s řekou v tomto směru přináší jen samá "pozitiva a sociální jistoty", co myslíte? :-)
Upozornění: Tento víkend je už opravdu definitivně poslední, během kterého jsou na chodbě zámku v Dobřichovicích, tedy jen pár metrů od míst, kde vznikly dnešní obrázky, veřejně k vidění originály fotek (ve formátu 50x70 cm), které zde zbyly po mé velké podzimní fotografické výstavě (všechny původně vystavené fotky jsou k dispozici zde: kompletní E-katalog výstavy). Nakonec moje fotky zdobily dobřichovický zámek nečekaně víc než půl roku a "přežily" tři další paralelní výstavy ve Velkém zámeckém sále, což považuji za velkou čest.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.