Chvíli trvalo, než se dnes Albert dostal z práce. Jako obyčejně tam po něm chtěli spočítat něco úplně triviálního, co prý ovšem může mít dalekosáhlé finanční následky. Ale to říkají ti podivní ekonomové vždycky a z matematiky, z té vznešené čisté vědy, jíž Albert celý život pokorně slouží, si chtějí udělat jen poskoka, ficku, která je dobrá jen pro uklízení po jejich mejdanech, na nichž čísla a virtuální finance tečou proudem. Jo, když je ouvej, to si na matematiku vzpomenou a chtěli by, aby vše vysvětlila, zdůvodnila a předpověděla. Na to už pak bývá pozdě. Staří sedláci nebyli žádní globální myslitelé, ale věděli, že z hovna se bič uplést nedá, jenže takové nekorektní vulgarity - jak vypadá - se už dnes na ekonomických školách v zájmu dobrých mravů neučí. Jako kdyby dobré mravy byly právě v takové džungli - podobných bičů plné - jako je ekonomie, někdy k něčemu dobré!
Dnes ale mají pánové manažeři smůlu, ať jim hoří termíny, jak chtějí. Dnes je totiž šestnáctého a to Albert slaví svůj významný den. Šestnáctka, takové dokonalé číslo, symetrické na všechny strany, ze kterého přímo svítí na první pohled viditelná šťastná sedmička v ciferném součtu a kulaťoučká nealkoholická desítka po převedení do užitečného hexadecimálu. Kolik jen krásy a tajemství, kterých si lidé většinou vůbec nevšímají, je skryto v číslech! Ano, pokaždé tento den si sem Albert přichází sednout ke skleničce vína, kterou na dálku připije dámě svého lehce ošuntělého srdce. Zkušeně zalistuje vinným lístkem, i když tuší, že si dá polosuché chardonnay jako vždycky. Jeho lahvička je totiž za 256 korun, a to je přece přesně jeho milovaná šestnáctka na druhou, čtverec šestnáctky, skoro dokonalý tvar, takže to musí být znamení, protože Bůh, jak je známo díky Albertovu slavnějšímu jmenovci, Bůh nehraje v kostky. Ano, občas už Alberta napadlo, že možná tuhle pozoruhodnou cenu nestanovil Bůh, ale zcela bez vedlejších matematických úmyslů jen nějaký uťápnutý podnikový ekonom, který se aspoň za malého boha pošetile považuje, jak mají ti děsní ekonomové ve zvyku, takže nešlo o projev vyššího řádu Vesmíru, ale o prachsprostou náhodu. Ale Albert si dnes touhle znepokojující myšlenkou nechtěl kazit večer, protože ekonomové mu docela stačili přes den.
"Ten alkohol bys měl omezit, Alberte," říkává mu jeho přítel lékař v období těsně po šestnáctém, kdy se s ním logicky vídá nejčastěji. "Víš vůbec, kolik ti je?" Jakpak by nevěděl! Však mu už táhne na další prvočíslo z těch mnoha, kterými se už postupně prožil, ale kvůli tomu svému, nepříliš vzhlednému, dnes připíjet nebude, protože dnes je na řadě mnohem sympatičtější a pro Alberta i důležitější prvočíslo narozenin krásné dámy z hlubin jeho mysli. Prvočísla byla vždycky jeho oblíbeným tématem. Hrdá, neoblomná, ničemu se nepodřizující, ničím nedělitelná. Jejich krása tkví v úplně něčem jiném, než u čísel souměrných; do prvočísla se nemůžete ponořit jako do měkce obklopující peřiny, prvočíslo spíš připomíná pevnou ostrou skálu útesu odolávající mořskému příboji, času i osudu, nebo nepřemožitelného samotářského lva matematické savany. Albert při představě toho fascinujícího kontrastu, který poskytuje hájemství matematiky, mimoděk rozkošnicky mlaskl právě v okamžiku, kdy si zdejší číšník přišel vyslechnout jeho objednávku.
"Které víno byste mi doporučil k soukromé oslavě narozenin, je-li dosažený věk prvočíslem?" zeptal se Albert věcně. Ale co, kdyby chuť a vůně jednotlivých vín byla v nabídce vinárny vyjádřena čísly, Albert by si věděl rady sám, ale protože ve vinném lístku je uvedena jen cena a nepříliš inspirující obsah zbytkového cukru, dnes si při takové speciální příležitosti nechá rád poradit od odborníka, podobně jako si ti zpropadení ekonomové nechají radit od něj. Číšník si pomyslel o Albertovi něco velmi podobného jako Albert o ekonomech.
"Promiňte, nejsem si úplně jistý, zda jsem vaší otázce přesně porozuměl," řekl číšník vyhýbavě a zkušenost mu napovídala, že s tímhle zákazníkem bude během večera asi ještě práce.
"Nemyslím, že by to bylo něco složitého, však se pohybujeme jen v oboru přirozených čísel," lehce se začepýřil Albert. "Prostě jaké víno tu máte nejlepší k prvočíslům?"
Číšník samozřejmě vůbec netušil, o čem je řeč, ale v nouzi se chytil aspoň toho zmíněného "oboru přirozených čísel", a přesně podle přirozeného obchodního instinktu svého oboru doporučil Albertovi nejdražší víno z aktuální nabídky. A to je ještě škoda, že včera došlo to předražené bordeaux! Albert blahosklonně pokynul rukou, že tedy ano. Na solitérní přípitek k dnešnímu nádherně romantickému narozeninovému prvočíslu, které se svou jedničkou na konci tak dobře matematicky rýmuje k osobnosti oslavenkyně, není škoda ani toho nejdražšího vína.
"A budete si přát prozatím jen dvojku nebo rovnou sedmičku?" zeptal se číšník pro jistotu. Tenhle člověk nevypadá zrovna na bůhvíjakého znalce, běželo obsluhujícímu hlavou, takže kdyby třeba chtěl jen dvojku, určitě by nepoznal, kdyby dostal jen levnější rozlévané. Samozřejmě, jistě by vědoucně přivoněl a ochutnal, přesně jak se to radí v internetových videích, aby člověk nevypadal ve společnosti jako buran, to tihle týpci často dělávají, i když poznají kulový. Škoda, že tu není s nějakou pěknou babou, to by si načechrával peří ještě víc a pustil by aspoň pořádný chlup, o to už by se číšník postaral. A ještě by bylo na čem spočinout okem. Ale mezi námi, bejt pěknou babou, od takových, jako je on, bych se držel dál; kdo má těm jeho divným řečem o prvocích, prvočíslech, prvosenkách, nebo jak tomu říkal, rozumět?
Ten číšník mi snad spadl z nebe, pomyslel si Albert. Nejenže přesně ví, co jsou prvočísla, ale dokáže na to téma i smysluplně konverzovat, to je oproti normálu velmi příjemná změna. Však dvojka i sedmička jsou také prvočísla, i když ne tak krásně tvarovaná a rozvitá, jako to, které sem dnes přišel oslavit. Jen málokdy měl Albert pocit, že narazil na někoho, kdo opravdu dobře rozumí jeho myšlenkovým pochodům, a popravdě řečeno, zde ve vinárně by takového člověka nečekal. Kdoví, možná to je nějaký vystudovaný matematik z východu, který se jen v nouzi musí živit jako číšník. Však o co lepší než večerní kasírování na place jsou Albertovy každodenní finanční a marketingové modely? Kam až jsme to my, opravdoví matematici, dopracovali?!
Sedmička, dvojka… Ale vždyť je to úplně jasné! Ten číšník je prostě génius! Albertovi až teď došlo, že narozeninové prvočíslo, které dnes hodlá jaksepatří oslavit, může být výsledkem jednoduché operace se sedmičkou a dvojkou. Nejenže číšník došel bez jakékoli nápovědy ke správnému výsledku, ale ještě to Albertovi podal s grácií, která je vlastní jen bytostným matematikům! Ano, má naprostou pravdu, úplně stačí dvojka a sedmička, dvojka v podobě plující labutě, protože jemná a citlivá šíje oslavenkyně připomíná svým okouzlujícím tvarem krk tohoto překrásného ptáka, sedmička pak třeba v podobě příslovečných sedmi divů světa spojujících se pro naše oči pod obroučkami růžových brýlí v jediném okouzlujícím člověku. Svět čísel je prostě nádherný, zvlhly Albertovi oči dojetím z dokonalosti, umí popsat celou složitost světa v téměř básnické a přitom sadou promyšlených důkazů přísně prokazatelné zkratce. Je to doslova biblická rajská zahrada, jejíž dokonalost narušila jako vždycky až neurvalá touha lidí po poznání. Albert si díky obrazu dnešní oslavenkyně dokázal velmi dobře představit svůdnou postavu Evy i chuť jablka poznání, zatímco stín Adama v jeho mysli působil spíš rušivě, podobně jako stín vedle stojícího číšníka. Až teď si Albert uvědomil, že geniální číšník stále čeká na odpověď, jako by ji dávno sám neznal. Dvojku nebo sedmičku? Snad je to opravdový číšník a ne bývalý zubař!
"Jak už vám správně došlo, optimální bude, když mi přinesete čtverec sedmičky zmenšený o krychli dvojky!" lišácky odpověděl Albert, nadšený z toho, že může popustit uzdu své přirozenosti, protože jeho slovům, kterým okolní svět tak často upírá jakýkoli smysl, někdo - naladěný na stejnou vlnu - aspoň chvíli tak dokonale rozumí. Nikdy by ho nenapadlo, že k magickému prvočíslu, které pro něj bude určující pro celý příští rok, je možné se dobrat tak jednoduchou operací z prosté sedmičky a dvojky. Ten číšník je zázrak!
No, že bych tomu podivínovi zrovna rozuměl, to tedy ani omylem. Ale o sedmičce mluvil, to mi nepopře, připravil číšník láhev s drahou etiketou. A jak jednou ochutná, už se k ničemu obyčejnějšímu nebude chtít vracet; to by bylo, abych mu dnes večer maličko neprovětral prkenici! A co ten chlapík mektal o čtvercích a krychlích, to je tak akorát pro Chocholouška, ale i nejpitomější host prostě musí mít vždycky pravdu, říkávají na školení, tak jen zakývu hlavou a dám mu do dvojky pár pěkně vyvedených kostek ledu, aby neremcal. Kruci, aby to tak byl ještě nějakej špión, napadlo najednou číšníka, který v ranních reprízách poctivě sledoval seriál o zpravodajské službě MI5, takže dobře věděl, že s takovými lidmi se musí jednat opatrně, jinak jsou schopní vám chlístnout novičok do obličeje, ani nestihnete říct ´pán si přál platit?´. Anebo vytáhne pistoli a z náhlého nevysvětlitelného popudu své pokřivené mysli postřílí půlku lokálu, znervózněl číšník ještě víc, protože se občas kromě seriálů dopoledne podívá i na zprávy.
Albert u svého stolu (kdyby tušil, že sedí zrovna u "jedenáctky", byl by v dnešním prvočíslovém večeru blahem bez sebe, ale to už by byla opravdu příliš okatá shoda okolností, kterou by mi moji čtenáři neodpustili :-)) zatím pouštěl na volno svou bezbřehou fantazii, která uměla ve světě jeho čísel zhmotnit nejen víno připravující se teprve na svůj dnešní výstup v zákulisí, ale i obsadit druhou, tradičně nepoužitou židli u stolu živoucím obrazem neobyčejných barev a nevýslovné krásy. Sudičky nejspíš dobře věděly, proč je pro tento svět předurčen být právě Albertem a ne Pepou.
Kolikrát dnes večer na dálku připije na zdraví půvabné oslavenkyně, to Albert brzy přestane počítat, i když jeho přítel lékař se ho na to zítra bude jako obyčejně starostlivě ptát. Ale copak se opravdu dá všechno důležité v našem krátkém a nevypočitatelném životě převést na čísla?
P.S.: I já jako autor textu se tentokrát k Albertovu narozeninovému imaginárnímu přípitku moc rád přidávám a věřím, že doputuje k tomu nejsprávnějšímu adresátovi, stejně jako můj reálný srdečný přípitek dvojkou i sedmičkou :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.