V posledních několika víkendech jsem při svých procházkách Prahou udělal pár záběrů, které by se snad daly zařadit do oblasti architektury. Minulý týden jsem už jednu z těch fotografií doplněnou devíti "indiciemi", které se daly považovat za nápovědu, využil jako Fotohádanku č.27, takže pravidelní návštěvníci už dnes vědí, že na fotce byl železobetonový oblouk Štefánikova mostu přes Vltavu. Následující obrázek ukazuje trochu jiný záběr, než fotka hádanková, výtvarně se mi líbí o něco víc. Ale most je to pořád stejný a místo, ze kterého jsem fotil, se změnilo snad jen o metr. Popravdě, těch fotek mostního oblouku jsem ve třech různých dnech, za různého světla, z různých úhlů a s různými objektivy udělal kolem šedesáti, až jsem si nakonec vybral následující záběr. Většinu ostatních teď můžu s klidným srdcem vyhodit.
Když jsem jel k žižkovskému nákladovému nádraží na velikonoční oběd, všiml jsem si té budovy z tramvaje. Míjel jsem ji tak už mockrát - na Žižkově jsem osm let bydlel, a jezdil jsem tedy kolem několikrát téměř každý den. Tentokrát mě ale podoba budovy společnosti SUDOP v dobrém smyslu slova ohromila. Zjistil jsem, že budova prošla před pěti lety rekonstrukcí obvodového pláště, takže není divu, že jsem ji v porovnání se starším stavem téměř nepoznal. Hned, jak to šlo, jsem z tramvaje vystoupil, vrátil se a udělal si pár obrázků v jarním slunci (no, jestli se tak dá říkat asi hodinovému obcházení a vybírání záběrů, kvůli kterému se na mne vyšla podívat i ostraha, jestli náhodou neloupu perníček víc, než se na sváteční den sluší...). Ta geometrie fasády, různé na sebe navazující či nenavazující lomenice, odrazy v oknech a do toho prosvítající obloha - to vše dává taky možnost vyfotit skutečnost tisíci různými způsoby.
Teď se od architektury 20. století přesuneme víc do historie, konkrétně do interiéru kostala Zvěstování Panny Marie Na slupi, který jsem si měl možnost prohlédnout začátkem března se skupinou lidí vydávajících se už řadu let každý měsíc na vycházky po "pražských domech". Když jsem hledal nejlepší záběr pro následující fotku (ten pilíř mě k focení z podhledu vysloveně lákal a od začátku jsem se těšil, jak asi bude fotka vypadat v černobílé verzi), promeškal jsem jako obyčejně část nesmírně podrobného a zajímavého výkladu našeho průvodce o kostelu, který od roku 1995 využívá pravoslavná církev. Ale oni už jsou kolegové zvyklí, že mě to vždycky čas od času popadne a pak nedám pokoj, dokud nejsem se záběrem aspoň trošku spokojený, a v těch chvílích nedokážu být zrovna pozorný posluchač :-).
Architektura samozřejmě zdaleka nejsou jen okázalé mrakodrapy, výstavné paláce, vznešené klenby chrámů a všechna ta architekturní "haute couture". Někdy stojí za to zaměřit hledáček na nějakou drobnost, skromný detail zdi nebo struktury dřevěných vrat. Když už jdeme postupně z moderního věku do minulosti, vybral jsem na závěr jeden drobný geometrický motiv z obložení vstupního portálu do Ungeltu, dávného obchodního srdce ranně středověké Prahy. Netuším, jak staré je obložení portálu a kolik z něj je pouhou nápodobou původního stylu. Ale mně se kamenné linie prostě líbily, tak jsem si je dovolil připojit i k dnešní patřičně různorodé exkurzi do architekturní oblasti.
Při takové cestě do minulosti, jaká je ta dnešní fotografická, snad nebude vadit stylový "architekturní odkaz" na jeden text ze samotného počátku tohoto blogu - konkrétně na "pravěký" článek O jménech domů, krátký fejetonek o jménech, která dávali dávní stavebníci svým vilám a vilkám, fejetonek z doby, kdy jsem si ještě vůbec netroufal ani náznakem mluvit veřejně o skutečnosti, že jméno múzy na tom mém pomyslném domě již podezřele dlouho nevykazuje žádnou tendenci k proměnám. Jsem moc rád, že ani devět let po napsání tohoto lehce rozverného textu se na té pro mne podstatné skutečnosti nic zásadního nezměnilo. Tedy - když jsme v tom blogovém pravěku - vlastně pranic! :-)
AKTUALITA: Bohužel, dnes jsem se dozvěděl, že zemřel režisér, kterého považuji za jednoho z nejlepších v dějinách světové kinematografie - Miloš Forman. Aspoň pro malé rychlé připomenutí přikládám odkazy na tři své články, které se pana Formana nebo jeho filmů týkají: K jeho osmdesátinám jsme publikoval krátký osobní článek Vzpomínka na Miloše Formana. Docela podrobně jsem se pak ve speciálních článcích věnoval filmům Amadeus a Valmont.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.