Protože v sobotu bylo celý den velmi pěkně slunečno, vyrazil jsem k Berounce cíleně za jednou fotkou. Mám totiž asi 2 km po proudu řeky kousek u Mokropes vytipovaná dvě místa, kde se za dobrých podmínek dají vyfotit zajímavé odrazy na hladině řeky. Obyčejné odrazy na vyžehlené hladině, to je ale, uznejte, trochu nuda, ne? Ale v sobotu všechno nasvědčovalo tomu, že vyžehlená hladina k dispozici nebude, protože vpodvečer velmi proměnlivě pofukovalo. Vyrazil jsem tedy s následujícími představami, jak by tentokrát měla fotka vypadat:
1. Na fotce budou moje oblíbené stromy stojící na břehu řeky v odrazu na hladině, ale otočené tak, aby stromy byly korunami nahoru.
2. Fotit budu v okamžiku, kdy scenérii bude nasvěcovat světlo právě zapadajícího slunce.
3. Hladina musí být trošku rozčeřená větrem, ale ne zase moc, aby se obraz jen rozechvěl, ale neztrácel.
4. Nejlepší by bylo, kdyby kmeny stromů byly "rozklepané" víc než tenké větve v koruně, které by mohly na hladině dělat jakýsi "kouřový efekt".
Nu, není nad to, když má fotograf jasnou představu, teď už ji jenom naplnit. Nejjednodušší to bylo se zapadajícím sluncem, protože to bylo celkem pod kontrolou. Obloha byla totiž jako vymetená, na místo jsem se dostavil s dostatečným předstihem, takže jsem měl asi hodinu času počkat si na optimální podmínky a nemusel pořád nervózně sledovat oblohu, jestli se právě neblíží černý mrak.
S pofukujícím větříkem to bylo o něco horší. Vítr sice foukal, ale zpočátku to bylo až moc, takže hladina byla rozčeřená příliš a byly na ní vidět jen základní obrysy stromů úplně bez drobnější kresby větví. Pokorně jsem tedy čekal, jestli se vítr s nastupujícím večerem zklidní. Ano, postupně to bylo lepší a lepší, ale často byla hladina rozčeřená nerovnoměrně, takže se pak v odrazu střídaly ostřejší a méně ostré pásy, což nevypadalo moc přirozeně.
Úplně nejhorší to bylo s vybranou scenérií. Víkendové krásné počasí totiž vyhnalo do přírody spoustu lidí, kteří doslova oblehli přístupná místa na břehu řeky, aby tu strávili příjemný víkendový večer a nejspíš i noc. Jedno mé vybrané místo bylo lidmi obsazené tak hustě, že nemělo smysl vůbec uvažovat o focení, pokud jsem právě nechtěl dělat reportážní sondu do duše českého výletníka. Druhé místo bylo sice klidnější, ale zato na něm stál ostře bílý karavan, před kterým byli na lehátkách vyvalení jeho dočasní obyvatelé. Zapadající slunce je zapadající slunce, to si prostě chtějí užít fotografové i dovolenkáři.
Nakonec jsem si řekl, že se přece domů nebudu vracet bez fotoúlovku a zkusil jsem naopak bílou hroudu karavanu zabudovat do obrazu tak, aby nebylo úplně poznat, jak moc s přírodou nesourodý prvek to ve skutečnosti je. Zbývalo čekat na tu "správnou" kombinaci světla a větru a zkoušet, zkoušet, zkoušet. Jen pro zajímavost, fotek vzniklo 35, aspoň trochu moje "podmínky" splňovaly tři, které vám tu ukážu, ostatní - zvlášť jsme-li u řeky - mohou "jít k rybám" :-).
Tahle fotka docela splňovala moje představy, jen jí chyběl ten kýžený "kouřový efekt" větví, které byly větrem rozmazané už příliš. Mimochodem, v pravém dolním rohu je dokonce odraz jednoho výletníka, který byl nervózní z toho, že ho nějaký paparazzi fotí přes řeku teleobjektivem. Tak jsem ho za to náležitě rozmazal do podoby malé světlé čárky, aby si nemohl stěžovat u Úřadu na ochranu osobních údajů, že je na mé fotce k rozeznání :-).
Druhá fotka už je na tom s obrazem korun stromů o něco lépe, ale zase nevyšel rovnoměrný vítr, takže jak vidíte, při dolním kraji fotky je pás klidnější hladiny, což dohromady s jinak dost rozčeřenou řekou nepůsobí moc dobře.
Takže nakonec jsem si vybral jen poslední fotku, která má asi nejvíc z toho, co jsem si před focením představoval - tedy barvy, přiměřeně rozpité barevné plochy, roztřesené kmeny i "dýmající" koruny. Není to sice ani zdaleka můj ideál, určitě to budu zkoušet dál, ale takhle fotka se, myslím, použít dá.
Mimochodem, ukázalo se být prozíravé nečekat na úplný západ slunce, protože těsně před tím, než slunce zapadlo za hřeben okolních kopců, se vítr nečekaně odebral na kutě, takže hladina Berounky byla najednou jako zrcadlo. Aspoň bylo jasné, že už není na co čekat a je správný čas sbalit fotofidlátka. Nervózním kempingářům na protějším břehu se, myslím, dost ulevilo :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.