Přímo nad hlavou
sedmé nebe
a místo křišťálových lustrů
beránci boží.
Zbytky lavic
tisíckrát skropených
svěceným deštěm,
smývajícím zpovědi hříšníků
zakleté do olysalých zdí.
Koleny vyhlazená zvětralá dlažba
prosycená prosbami
a nadějemi
leží dnes odevzdaně na spodu mých bot
a dychtí po troše vzruchu.
Listy jak padlí andělé,
snášejí se tiše na padácích větru,
odhodlány vznešeně tlít
schoulené pod oltářem času.
Zhaslo už dávno věčné světlo,
ale ještě nenastala tma.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.