O finském slovníčku

Asi by se už mělo schylovat k tuhé cestovní horečce. Ve čtvrtek v poledne letím, maratón startuje v sobotu odpoledne. Předstartovní nervozita ale nějak stále nechce propuknout, o to horší to pak bývá těsně před startem. Taška leží vyzývavě v předsíni jako odkopnutý sice ale z neznámých důvodů nadále věrný pes. Nechce se mi přemýšlet, co si vzít s sebou, zítra je taky den a ještě pozítří, třeba. Zkouším tedy aspoň poškádlit finskou konverzaci. V mém turistickém průvodci je vtipná dvoustrana základních finských výrazů, ze kterých jsem se rozhodl několik si vybrat, ty zkusím zvládnout a posléze - pro domorodce jistě v nečekaných souvislostech - použít. Podmínky jsou optimální: Padla tma, pokoj utopený v šeru, se kterým marně bojuje jediná lampička. Tělo ve spokojeně unavených mdlobách vstřebává včerejší ranní kondiční půlmaratón, který jsem si příjemně vyklusal, protože na cválání jsem kdysi ve škole chyběl.

Překrývám si sloupec s českými ekvivalenty a okouzleně si čtu ta úchvatná barokně nadýchaná, ale přitom zároveň protestantsky střízlivá slova, která jsou krásná sama o sobě, a to ještě netuším, jaký mají smysl. No řekněte sami: Třeba takové slovo "elintarvikeliike", nezní báječně? A je jedno, co znamená, prostě se ho naučím a až přiletím do Helsinek, vyhlédnu si nějakého Fina a řeknu mu to slovo a on se usměje, překousne mou špatnou výslovnost a nesprávný přízvuk a ukáže mi na obchod naproti, protože "elintarvikeliike" znamená "potraviny". Nebo "rautatieasema", to když vyslovíte vášnivě a s přimhouřenýma očima, Finky budou jistě šílet, přestože to znamená pouze celkem neutrální "nádraží".

Naučím se určitě i "mitä kuuluu", což znamená "jak se máte", abych dokázal nahodit hovor s domorodci. I když nebudu mít šanci jejich odpovědi porozumět, snad poznám, jak se mají, aspoň z výrazu tváří (většina bude mít výraz pobavený, tedy se jistě nemá špatně). Sám se naučím odpovídat zdvořilé "kiitos hyvää" - tedy "děkuji dobře", ale musím zajistit, abych tak omylem neodpověděl i na záludnou otázku "mluvíte finsky?" Ta ale na dvoustraně vybraných výrazů schází, protože by ji žádný Fin nemohl myslet vážně. Ve slovníčku je bohužel jen výraz "Mluvíte německy?" který si sice pamatovat mohu, ale budu doufat, že nikdo z Finů ochotně nepřisvědčí, protože bych musel rezolutně opáčit: "To já tedy ne!"

Jako milovník základních číslovek nacvičím říkanku: "Yksi, kaksi, kolme, neljä, viisi" (vypadá to trochu jako výčet dětí z Bullerbynu), "…cos to Paavo, cos to sněd". Jako zarytý negativista použiju určitě mnohokrát finské (i když je tolik podobné moravskému lidovému) "ei!!", kdykoli budu chtít říci "ne", i kdyby se mne sám Karel Gott snažil přesvědčit, abych se to odnaučil. Budu-li chtít někomu popřát dobrého dne, použiju úsměvný tvar "hyvää päivää", ve kterém použiju asi třikrát víc přehlasovaných ä než doposud v celém svém živoťä. A nastuduji určitě i nejdelší větu, kterou malý slovníček nabízí - tedy "Máte ještě místo pro obytný přívěs?", což když použiju u pokladny místního muzea, bude si o mně vyprávět několik finských rodin u večeře.

No a mimořádně zvukomalebná a pěkně rytmická mi připadne fráze "ydeksi yöksi", která mi, počítám, zůstane v hlavě ze všech výrazů nejdéle, i když její praktické použití v rozhovoru s Finy i Finkami je sporné a zavání nepříjemným nedorozuměním. Jedná se totiž o dovětek "…na jednu noc," jako upřesnění k hlavní informaci, že totiž hledám volný pokoj. Aspoň si musím dát pozor, abych to neříkal samostatně a navíc to neintonoval jako otázku, což když si takhle zakážu, určitě provedu při první příležitosti.

A pak se může snadno stát, že budu marně do severské noci křičet své "ei, en ymmärrä!", tedy "ne, nerozumím!" protože budu někým inzultován nebo - ještě hůře - omylem vyslyšen.

Myslíte, že vám na závěr popřeju finsky dobrou noc? Bohužel, takový výraz ve slovníčku není. Ale nepostrádá tohle přání v severském, vytrvalým světlem prozářeném létě smysl?