Poznámka:
I dnes vychází v první, dopolední fázi úvodník, který píšu v
Dobřichovicích, vlastní obsah článku pak
doplním jako obvykle v průběhu dne - odpoledne nebo večer - opět
v
kavárně naproti Bílé labuti, kde bývám k zastižení pravidelně nejméně mezi 14:00 a 17:00 hod. :-).
--------------------------------------------------------------------------------------------
Oproti předchozímu týdnu se ten právě uplynulý celkem stabilizoval v práci i v soukromí. V pondělí jsem odvezl jedné známé obrázek z berounské výstavy, ve čtvrtek se nám podařilo přenést hotový velký obraz formátu 160x110 cm z tiskárny do bytu, kde bude definitivně umístěn (viz dále odkaz na jeden z nových blogových článků), a v sobotu jsem se dozvěděl, že můj koncept pro malou podzimní výstavu v Divadle Kámen byl přijatý, takže se těším, že se třeba s některými z vás v době od října do prosince uvidím v tamní malé kavárně vybavené dočasně mými obrazy, tentokrát striktně černobílými.
Tato neděle je ještě "normální", aspoň tedy v tom smyslu, že opět vycházejí Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který už dlouhých šestnáct let skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jsem moc rád, že vás dnes mohu přivítat u vydání s číslem 786. Zato příští víkend bude trochu náročnější a skoupější na čas, vypravím se totiž na cestu do Chotěšova (na tradiční Večer pro klášter, kterého jsem se loni zúčastnil na své tamější výstavě jako aktér a letos bych si to taky rád užil jako obyčejný návštěvník) a do Staňkova (třeba se zase podaří něco nového nafotit na tamější kouzelné zahradě). Obávám se tedy, že na Nedělní miniglosy se tentokrát nedostane, ale věřím, že mi to místní štamgasti prominou. Rovněž tímto hlásím, že příští neděli (3.8.) určitě nebudu k zastižení ve své "kavárenské kanceláři" naproti Bílé labuti, to jen pro případ, že by se mě někdo ze zdejších milých čtenářů rozhodl překvapit a přijít pozdravit. Jak to tam beze mě v neděli vydrží, bůh suď...
V uplynulém týdnu jsem nakonec opět zveřejnil dva nové články: Ve středu jsem vybral pár poznámek ze svého dalšího - po dvou a půl roce nedávno definitivně popsaného - příručního sešitku a vyšel z toho článek Další popsaný zápisník formátu A6 s tvrdými deskami, zatím tedy jeho první část. V pátek jsem pak článkem Pěkně velké kukátko do vesmíru aneb Jak šel rok uzavřel skoro přesně jeden rok dlouhou cestu vedoucí k mé zatím největší vyrobené fotografii, o které jsem se zmínil již v prvním odstavci. Z předchozí doby si dovolím ještě jednou připomenout stále probíhající rozsáhlou fotografickou Výstavu Tona Stana v Městské knihovně v Praze, rýmovanou miniaturku Zasloužilý umělec a text O starém prázdninovém vzkazu, odkazujícím na mé velmi netradiční "prázdniny" roku 1997, kdy jsem opustil místo učitele přírodních věd a vstoupil jsem ze dne na den do úplně jiného oboru.
V našem archívním okénku dnes ještě jednou přidám odkaz na 14 let starý článek O záludných heslech a romantických špiónech. Nově přidám básničku z roku 2015 s kraťoučkým názvem Bez... (podotýkám, že se šeříky nemá text nic společného, to by vyšla v květnu a ne v červenci).
Tak ještě jednou avizuji, že příští neděli si miniglosy udělají první prázdninovou přestávku. Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a i do dalších prázdninových dnů vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.