O dospělém šílenství a šílené dospělosti

Pozn.: Téma týdne, které je tentokrát "Jsem šíleně dospělý!", se mi jeví jako docela štěpné, a proto se k němu zase po nějaké době pokusím přidat i svých pár řádků. No řekněte: udělal by něco takového dospělý člověk, který svým specifickým způsobem nezešílel?

---------------------------

Už jsem si v životě přál být lecčím, ale dobře si pamatuji, že úplně to první, čím jsem moc chtěl být, bylo dospělým. A pamatuji si velmi přesně, co mne na tom tolik lákalo: Bylo totiž zřejmé, že kdybych byl dospělým, mohl bych chodit později spát, což pro mne v dětství jako pro typickou sovu, byla úžasná představa. Jinak jsem byl se svým dětstvím celkem spokojený, ale to, že jsem nemohl zůstat vzhůru po desáté hodině, bylo trvalým zdrojem mých dětských frustrací. Ano, samozřejmě jsem i po "večerce" četl pod peřinou při světle skomírající baterky nebo aspoň nechal hrát do svého ucha malý tranzistoráček. Bylo pro mě otázkou cti nepodvolit se zvůli dospělých, kteří mne s vytrvalostí Sisyfa zaháněli na kutě, a sami si přitom užívali slastné možnosti zůstat vzhůru.

 

Tehdy běžel v televizi kromě dobových pitomostí i dokumentární seriál o vzácných zvířatech s názvem "Přežijí rok 2000?" Inu, vůbec jsem si tehdy nedokázal představit, jak strašně moc dospělý už v tom roce budu. Upřímně řečeno, měl jsem sám o sobě dost pochybností, jestli přežiju rok 2000. Ta meta mi přišla tak strašně vzdálená, že jsem si uměl dobře představit, že do té doby vyhynu podobně jako řada ohrožených druhů fauny. Ale moc, opravdu moc jsem si přál, aby mi bylo aspoň čtrnáct let, protože jsem měl pocit, že v takovém zralém věku bych si už troufal vzepřít se nekompromisním hodinám a ponocovat po zásluze spolu s (dalšími) dospělými.

Ano, šíleně moc jsem tehdy toužil být dospělý. To jsem ovšem nevěděl, že dospělí občas bývají dospělí šíleně. Později jsem pochopil, že i když se navenek tváří vážně a odpovědně, dělají dospělí řadu šílených věcí, které nějaká ta hodina ponocování navíc jen těžko vynahradí: Chodí do práce, zamilovávají se, platí složenky, na fotbal se dívají jen v televizi, dávají dětem nesnesitelné rady do života, musí chodit na poštu, kamarádit se s příbuznými, slavit silvestra, a když si myslí, že je nikdo nevidí, hubičkujou se jako děti a o samotě prý dělávají i horší věci. Tehdy jsem pochopil, že být dospělý není žádné terno a doufal jsem, že se tak šíleným dospělým nikdy nestanu. Ale čas se neptá na názor, ani dítěte ani dospělého, a najednou to bylo tady. I když jsem se vzpouzel, byl jsem dospělý čím dál víc a postupně na mne přecházelo ono dědičné dospělácké šílenství. Ač jsem dokázal být na pohled rozumný a odpovědný, pod povrchem latentně zuřilo mé dospělé šílenství, které jsem si zatím sobecky nechával víceméně pro sebe.

Jeho inkubační doba byla dost dlouhá. Na své cestě šílenou dospělostí jsem úspěšně minul milník roku 2000, aniž bych vyhynul a aniž bych dal někomu poctivě okusit, co jsem v jádru za šíleného španělského ptáčka. Až v posledních letech jako bych svou šílenou dospělost začal konečně prožívat naplno (fakt, že toto období nápadně koresponduje s obdobím provozování mého blogu, je jistě jev zcela náhodný a nesouvisející :-)). A tak nejenže chodím do práce, platím složenky a na fotbal se dívám jen v televizi, ale také popouštím uzdu svým nestřídmým snům, přáním a touhám, žasnu nad věcmi, o nichž jsem donedávna neměl ani tušení, a zřejmě jen ta drobná překážka, že totiž neexistují, mi brání, abych svým dětem dával hrůzně nesnesitelné rady do života. Ještěže aspoň i nadále mohu chodit pozdě spát, jinak by se mi vážně začalo stýskat po nešíleném, pokojném a vnitřně téměř vyrovnaném - byť nepříliš záživném dětství. Občas je to samozřejmě, buďme upřímní, k nesnesení, ale i tak jsem šťastný, že jsem zatím nevyhynul a bylo mi dopřáno přežít nejen rok 2000, ale i pár roků následujících. Kůň Převalského se ostatně taky pořád drží!

Neznalí, jichž je naštěstí na světě většina, by mohli říct, že jsem od té doby o dalších 12 let dospělejší. Anebo jen o 12 let více šílený? Pssssst!! Nemusí to o mě přece každý vědět! :-)