sobota 14. srpna 2010

Mangové houbičky

Ze všech stran slyším oslavné promluvy týkající se množství hub v lesích. Prý roste všechno a všude, což české houbaře (a to jsou skoro všichni) přivádí do stavu euforie. I já moc rád sbírám houby, i když mé sběratelské nadšení poněkud ochablo, když se ukázalo, že mi houby z nějakého podivného důvodu začaly činit v organismu neplechu. Takže houby sice můžu sbírat ale už ne jíst, což je - upřímně řečeno - pěkně na houby.

Asi proto, abych nelitoval faktu, že jsem měl v poslední době trošku jiné starosti a neměl jsem čas vypravit se na pořádný houbový výlet, houby mi teď v posledních dvou týdnech rostou přímo doma. Pěstuju si totiž doma na okně v květináči mangový stromek a teď v květníku prakticky ob dva dny vyraší vždy dvě až čtyři roztomile žluté houbičky. "Dospělosti", tj. velikosti asi 7 cm, nabudou vždy během jediného dne a během dalšího dne pak postupně zblednou, seschnou a odumřou.
 
Takhle to vypadá, když vyraší čtyři nové plodnice a obětavě podpírají jednu o pouhý den starší kolegyni, která už pro stáří "nemůže na nohu". Tohle je přírůstek z minulého týdne... 
 

...a tohle ze včerejška. A už vykukuje další generace.
 
 
Barevně věrnější je první fotka, druhá je focená při setmění s bleskem. Nemám vůbec tušení, co to může být, jestli to nějak souvisí s mangovými kořeny anebo mi nějaký inteligentní průvan jenom do květníku nafoukal výtrusy zvenku. Pro jistotu houby ani nepojídám, ani neprolévám hrdlem houbičkový vývar s nadějí, že zakusím něco dosud netušeného. Ale když je v okolním kyberprostoru tolik houbařských expertů, třeba je šance, že někdo houbičku pozná a řekne mi k ní víc. Co vy na to?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.