"Pro strach by měl mít člověk uděláno, jak říká lidová moudrost. Co by měl mít člověk pro strach uděláno, to už ale lidová moudrost neříká." (J.Suchý)
Když jsem byl malý, málokterá pohádková postava ve mně budila rozporuplnější pocity než Nebojsa. Podivný chlapík! Prý se nikdy ničeho nebál. Jak nedostižný vzor pro dítě, které se bojí kdečeho: Sousedovic bojového psa, který tak zuřivě štěká. Tmavého rohu místnosti, kde se může leccos schovat a v noci se to pak určitě vydává na toulky po bytě (ať už je to strašidlo nebo velký chlupatý pavouk). Zlodějů, kteří se vloupají s karnevalovými škraboškami na očích do našeho bytu, aby mi ukradli oblíbeného plyšového medvěda. A ten pohádkový Nebojsa se ničeho takového nebojí, připadá mi v tom divný a nepochopitelný, i když tuším, že ostatní by asi byli rádi, kdybych si z něho vzal příklad, protože nebudu-li Nebojsa, budu tedy jistě Strašpytel, jako by mezi těmi dvěma bytostmi neexistoval žádný mezistupeň; jen jeden anebo druhý, černá nebo bílá. Jako kdyby strach byl něco jednoznačně špatného, co by bylo nejlepší ze života jednou provždy odstranit a když se nám to podaří, bude se nám žít konečně skvěle.
Nemám rád černobílé vidění světa. Mám rád barvy, a i kdybych si je měl z nějakého důvodu odepřít, zůstává ještě pestrý svět světel, stínů a odstínů šedé. A protože si ze škol ještě pamatuji Gaussovu křivku, doufám, že opravdových Nebojsů (stejně jako úplných Strašpytlů) je mezi lidmi jen pár, a považuji je za jedince spíš politováníhodné, protože jsou ochuzeni o něco, co k člověku patří a co ho poměrně ostře odlišuje od strojů: O obyčejný lidský strach a o hrůzu i potěšení z jeho překonávání.
Kdybych měl soudit podle odposlechnutých chlapáckých řečí různých hospodských nebojsů, jak chladnokrevně a beze stopy strachu vyřešili nějakou hrůznou situaci či katastrofu a zachránili celé hejno strašpytlů, kteří by bez jejich rozvahy jistě bídně zahynuli, muselo by mezi námi žít nebojsů mnoho. Ale dobře vím, jak opojné je vyprávět o přestálém nebezpečí z pozice neotřesitelného hrdiny a jak stejný hrdina ve slabších chvílích - třeba pod vlivem vína, ve kterém prý bývá zakletá pravda - přiznává, že se tehdy docela obyčejně bál a že se mu ještě dnes ten tehdejší strach vybavuje a ťuká občas na dveře tak silně, že je účelné to přehlušit dalším hlasitým hrdinským eposem. Ale tohle nejsou ti opravdoví pohádkoví Nebojsové, jen normální lidé, kteří si na Nebojsu i v dospělosti a často s rozkoší hrají jako děti.
"Máš-li z něčeho strach, jdi a sáhni si na to," říká jedna z mnoha rad na toto téma. I když tento postup není rozumné aplikovat vždycky (doporučit se to třeba rozhodně nedá, pokud máte strach z krokodýla, ze žraloka nebo z elektrického proudu), je z něho cítit, že v překonávání strachu může být něco opojného, zejména když se nakonec ukáže, že to byl strach neopodstatněný. Je ovšem dobré udržet si pokud možno správnou rovnováhu mezi strachy, které stojí za to překonat, a těmi, jejichž rady je naopak dobré uposlechnout. Ale jak opojit stoprocentního Nebojsu, pro kterého je boj se stohlavou saní denním chlebem, ze kterého na něj jde zívání? Jak ho přimět k tomu slyšet dobré rady strachu, jedná-li se o zvuky, jimž rekovo ucho prostě nebylo uzpůsobeno.
A tak pro mě Nebojsa zůstává jednou z mála nejednoznačných pohádkových postav a jednou z prvních předzvěstí, že za branou dětství neexistuje jen krystalicky čisté dobro a zlo jako v pohádkách, ale že to je celé poněkud komplikovanější a postavy reálného světa (včetně těch našich) labužnicky ochutnávají z obou talířků, které jsou navíc často od sebe k nerozeznání. A že jen kvůli tomu ještě nemá smysl z takových postav mít jenom strach ani se jich po vzoru podivných Nebojsů vůbec nebát.
Pohádka nakonec samozřejmě dobře končí. Nebojsa v sobě objeví, že kromě strachu z někoho nebo z něčeho může člověk zakusit i strach o někoho. Strach, kterému se není možné vyhnout, pokud máte někoho doopravdy rádi a záleží vám na něm, a který může být i dobrou nápovědou, že tomu tak nejspíš je. Strach, který je, myslím, velkým (a taky občas pěkně tíživým) darem i pro Nebojsy.
A z těch Nebojsů, kteří ani takový strach neznají a neumějí pocítit, jde pak už doopravdy jenom a jenom strach!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.