O politické omeletě

Do politiky vtrhla vejce. Nezaklepala, vešla bez vyzvání. Vlastně nevešla, ale vlétla. Vlétla, aby neublížila, ale aby trefila. Je teď celkem jedno, komu jsou vejce určena. Dá se předpokládat, že největší efekt budou mít u lidí, kteří se dusí vnitřním vztekem z bezmoci proti vpádu anarchie do tak krásně od stolu všemi těmi sexy mozky naplánované kampaně. U lidí bez dostatečného nadhledu a smyslu pro humor. Jasně, není to nic příjemného být terčem pro vajíčkové teroristy, ale s každou arogantní reakcí kouzlo vtipu stoupá, opakovaný vtip nejen že vtipem být nepřestává, ale naopak získává stále lepší pointu.

Krásně se přitom odhaluje černobílé vidění politického světa: Volič, který se mnou souhlasí, je moudrý. Ten, kdo je proti mně, musí být nutně navedený a zmanipulovaný. Kdo ho zmanipuloval, je nasnadě - přece můj politický soupeř. Volič sám o sobě je přece jen hovádko bez vlastního názoru, pouze prázdný prostor vhodný k zaplnění právě mými slovy a mými sliby. Kdyby někdo hodil vejce po mém protivníkovi, byl by to projev jeho odpovědného politického postoje. Když ale vejce hodí po mně, je to odsouzeníhodný čin zaprodance a gaunera nebo alespoň nesvéprávného nedospělce, kterého někdo řídí. A ten, kdo za tím vždy stojí, je snad sám doktor Moriarty, ono ztělesnění zla. Moje nažehlené sako naopak div že nešustí bílými andělskými pery.

Trochu mne děsí, že jednou nějaký silák místo vejce slepičího metne vejce pštrosí. Nebo se někdo splete jako podle legendy o stavbě Karlova mostu a místo standardních rozbitných vajec přinese vejce vařená natvrdo. V souboji tvrdosti vejce a politika těžko hledat favorita stejně jako při střetu váhy pštrosího vejce s vahou osobnosti. Ergo - určité riziko újmy na životě a zdraví tady v takovém případě bezesporu je.

Proto navrhuji přestat vejce házet a místo jejich bezúčelného rozbíjení k tomu přistoupit tvořivě - udělejme z nich omeletu a tu rozdávejme ochutnat lidem místo volebního guláše. Mohlo by se to pak v našem případě jmenovat Omeleta z politikových (dosaď příslušné jméno) vajec. Efekt by byl možná podobný, vtip by zůstal a ještě by z toho demonstrující spoluobčané něco měli. Někdy holt i láska k politikovi prochází žaludkem a to si vůbec netroufám domyslet, jak to nakonec s takovou láskou prošlou trávicím traktem končí.

Ale buďme optimisti: Třeba jednou takový politik napíše úspěšnou vzpomínkovou knihu Vejce a já. Nebo spíš - jak tak tipuji naše politiky - Já a vejce.