Stokrát nic
a černá díra zeje,
nevím, kde je,
a mlčím z plných plic.
Stokrát nic,
snad možná postoprvé
hlasem krve
a zpustlých zpovědnic.
Stokrát nic
tak bloudí ulicemi.
Prázdno je mi
i z plných popelnic.
Stokrát nic
i vítr přestal vát.
Budeme losovat,
vyhrajem stokrát víc.
No vida, když vyhrajeme, budeme mít 10 000krát nic a to se vyplatí. Báseň se mi líbí, tváří se jako nic, ale kouká z ní sociální satira. :-)
OdpovědětVymazatJeden původní komentář mi nabízel pomoc v nějakém křesťanském spolku, kde bych se jistě těch pocitů bezvýchodnosti zbavil :-).
VymazatI takoví jsou mezi námi. Někteří lidé holt nemají smysl pro humor a nadsázku a hned se snaží zachraňovat "tonoucí" Čerfy a Oby. Taky se mi stalo něco podobného. Kdysi dávno, ještě před bloguje, jsem si zkusmo napsala jeden článek do internetového deníčku, už ani nevím o čem to bylo, psala jsem anglicky a nějaká úplně cizí žena si to přečetla, usoudila, že nějak duševně strádám a chtěla radit, jak z toho ven. No, úplně mě to tehdy nadlouho odradilo od nějakého dalšího psaní. :-)
Vymazat