Poznámka: Od začátku měsíce říkám, že neděle jsou letos v květnu jako malované, ta čtvrtá a předposlední možná až trochu moc, protože tropy ťukají dost směle na dveře dávno před létem. Tato neděle je pro mě poněkud hektická jako ostatně celý tento týden (v textu se rozepíšu podrobněji). Ale vypadá to, že tradiční úvodník přece jen stihnu napsat ještě dopoledne v Dobřichovicích (mám na něj 40 minut, to by mohlo klapnout :-)) Do své pražské miniglosové kavárny tentokrát dorazím o něco později, nejspíš lehce před třetí hodinou a tam pak zase logicky pobudu úměrně déle. Věřím nicméně, že miniglosy budou připraveny ke zveřejnění jako tradičně někdy vpodvečer.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Vítám vás u mírně kulatého 825. čísla Nedělních miniglos, našeho vytrvale vycházejícího blogového nedělníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a už více než 17 let téměř každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v české i světové politice a společnosti.
Jestli jsem tu minule psal, že "...můj uplynulý týden byl celkem rušný...", tentokrát radši zvolím příhodnější slovo hektický. Dvakrát v týdnu jsem se dostal domů až po půlnoci, potřetí do ní nechybělo mnoho. A to jsem si ještě na pátek vzal volno, protože bez něj by se vůbec nedalo stihnout, co jsem si na tento týden předsevzal. V pondělí jsem navštívil vernisáž výstavy fotografických mandal od Michaely Klobušické a během večera jsem si na vlastní kůži vyzkoušel docela zajímavou formu meditace. Ve středu jsem se byl v Divadle Kámen na opravdu "drsně minimalistickém představení" Asi ani zahrada, a protože se ještě dlouho po divadle diskutovalo s tvůrci i návštěvníky v přilehlé kavárně a na divadelním baru, večer se podle očekávání trochu protáhl. Na čtvrtek jsem byl pozván do čerstvě zrenovovaného bytu svého známého, který sbírá malby Josefa Mžyka a fotografie Petra Vápeníka :-), tak věřím, že z fotek, které jsem v bytě pořídil, bude i zajímavý blogový článek. No a v mezidobí jsem po volnějších půlhodinkách - tu v metru, tu ve vlaku, dokonce i v tramvaji - připravoval ke zveřejnění obsáhlý rozhovor se Zuzanou Terešovou, který se nakonec podařilo v pátek ráno (mimochodem, cestou do tiskárny pro poslední dva obrazy pro červnovou výstavu fotografií VIDĚNO ČTYŘMI na zámku v Dobřichovicích) zveřejnit na blogu a upoutávku i na sociálních sítích.
Přesto se mi v průběhu týdne podařilo publikovat dva články: Ten první, Je libo trochu platiny z Londýna?, ukázal všech devět individuálních fotografií a jednu fotosérii, které mi z mezinárodní fotografické soutěže London Photography Awards přivezly rovných deset ocenění, což mi udělalo opravdu upřímnou radost. Zmíněný třetí rozhovor ze série, ve které jsem postupně představil všechny tři své přátele - fotografy, kteří se mnou budou v červnu vystavovat v Dobřichovicích, vyšel v pátek ráno pod názvem Zuzana Terešová: Vždycky jdu radši blíž k lidem. Třetí velký fotografický rozhovor. Z předešlého období mohu ještě jednou připomenout článek Jízdenka do jiného světa, který vyplynul z nuceného úklidu části mého osobního archivu a ukázal 34 let starou (tehdy ještě ručně psanou) autobusovou jízdenku z Prahy do Avignonu, díky které jsem kdysi mohl strávit skoro měsíc poznáváním jižní Francie, nebo "pražskou drobnůstku" Komín na románské rotundě.Příští týden se už nejspíš vše ponese v duchu příprav na červnovou výstavu. Musím zkompletovat popisky, navrhnout ceny (ano, výstava bude prodejní) distribuovat plakátky, doplnit průběžně upravovanou informační stránku o výstavě a sehnat pro ty návštěvníky vernisáže, kteří se nemohou nebo nechtějí napít vína, nějaký dobrý mošt. A protože jsem byl svými přáteli zvolen jako ten, který bude mít na výstavě úvodní slovo, asi by bylo vhodné se rovněž zamyslet nad tím, o čem v něm budu mluvit, abych moc neplkal a bylo to výstižné, poslouchatelné a k věci. No a pak si taky říkám, že by nebylo marné zpřístupnit v mém dobřichovickém "ateliéru" doplňkovou výstavu všech fotek, které byly v širším výběru pro výstavu na zámku a nakonec tam na ně nezbylo místo. To by ovšem znamenalo trochu poklidit byt, protože by se mohlo stát, že v hromadách nepořádku návštěvníci místnost s fotoateliérem snadno přehlédnou :-).
Každopádně vám všem, kteří si sem chodíte pravidelně, občas nebo jen zcela výjimečně či pouhou shodou náhod číst, děkuji za vaše návštěvy i komentáře a do dalšího týdne vám jako obyčejně přeji, ať se vám daří vše, na co sáhnete, i to, na co byste si sáhnout přáli.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.