S platinou, jak už slibuje její pověst opravdu drahého kovu, se člověk v praktickém životě nepotkává moc často. Já se s ní setkal poprvé ve formě zpočátku apartního lesklého platinového kelímku pro zahřívání na vysoké teploty v akademické laboratoři. Kelímek měl být prakticky nezničitelný, takže jsem byl trochu rozpačitý, když jsem ho zničil; odevzdal jsem ho v den odchodu mimo svět výzkumníků, pípajících analytických přístrojů a grantů, svému zsinalému šéfovi jako podivný spečenec, který připomínal spíš moderní miniskulpturu symbolizující bloudění než nástroj pro vážnou vědeckou práci.
Podruhé jsem si mohl platinu ohmatat na numismatické aukci, kde byla jednou k mání (pro mne ovšem za zcela nedostupnou cenu) stará třírublová platinová mince cara Mikuláše I. Ano, byla pěkná, do mé improvizované sbírky rozličných mincovních materiálů by se jistě hodila, ale olízl jsem si pavlovskou slinu a minci opět čestně vrátil do přihrádky, odkud si ji na konci aukce vyzvedl nějaký movitější kolega.
Kromě toho jsem samozřejmě potkal pár platinových blondýn, které mne ovšem bez větších následků minuly, aniž by mi zanechaly v mém bytě jediný svůj drahý vlas, kterým bych si snad mohl k stáru nějak přilepšit.
No a pak jsem před třemi lety zjistil, že mezinárodní fotografická soutěž London Photography Awards těm nejlepším ze soutěžních fotek dává přízvisko Platinum Winner, což je samozřejmě marketingový faul, protože tam, kde jiné podobné soutěže pracují s úrovněmi zlato - stříbro, pracuje Londýn s úrovněmi platina - zlato. Vypadá to o stupeň lepší a je to pěkná a docela účinná reklama "sama na sebe". Jenže když jsem se londýnské soutěže zúčastnil v roce 2023 poprvé, žádná platina na mě nezbyla, jen pětinásobné zlato, které mi ještě tehdy připadalo tak významné, že jsem se jím chlubil.
Dnes už to vidím poněkud jinak; letos jsem si londýnskou soutěž nevybral proto, že se ohání nepravou platinou, ale proto, že termín vyhlášení výsledků pěkně ladí s nastávající dobřichovickou výstavou, takže kdyby se v soutěži poštěstilo a něco by cinklo (v jakékoli barvě či kovu), byl by to v klíčovém období před výstavou doslova marketingový šrapnel :-).
A tak jsem po třech letech opět do londýnské soutěže poslal 10 fotografií, přesněji řečeno 9 individuálních fotek a jednu sérii. Koncem března jsem jeden celý večer věnoval výběru a přípravě soutěžní kolekce, vyplázl jsem 185 dolarů a pak už jsem jen čekal. Výsledky soutěže mají být zveřejněné v pátek 15. května, tedy přesně 3 týdny před vernisáží. Optimální, jen - aby to zafungovalo - musí něco vyjít, aby se o tom dalo napsat. Něco jako "přijďte se podívat na výstavu v Dobřichovicích, budou tam i fotky oceněné v Londýně!"
V očekávaný pátek mě nejprve překvapilo, že mě londýnská soutěž začala sledovat na instagramu, což se většinou děje v okamžiku, kdy se soutěžící někam kvalifikoval a hrozí mu, že některou z jeho fotek budou chtít pověsit do své instagramové galerie. V téhle soutěži existují tři úrovně ocenění podle počtu bodů, které fotkám dají jednotliví porotci: Fotky, které obdrží 50-59 bodů ze sta, dostanou čestné uznání (Honorable Mention). Fotky které získají 60 až 84 bodů, dostanou zlaté ocenění (Gold Winner). Jen fotky, které dostanou ohodnocení mezi 85 a 100 body, si zaslouží svou "platinu".
Už v pátek dopoledne jasno a já jen zíral: Ocenění totiž dostalo všech deset zaslaných položek. Dvě z nich pronikly na samou špičku, do platinové oblasti, sedm jich zůstalo ve zlatém údolí a i ta poslední dostala aspoň čestné uznání, to vše v docela širokém rozmezí soutěžních kategorií. Dokonce jsem já, pověstný fotonelida, dostal Gold Winnera v kategorii Portrét :-). No řekněte, můžu si stěžovat?
Jak jsem už psal, v jedné zaslané položce jsem vyslal do soutěže fotosérii sedmi různých fotografií, tentokrát šlo o fotky z cyklu Říční variace, které jsem přihlásil do kategorie Long Exposure Photography. A protože na hlavní stránce je u sérií vidět vždy jen hlavní, profilová fotka, přikládám zde miniatury všech sedmi fotek, které se o "zlaťáka" v této speciální kategorii zasloužily.
Jak jsem posléze zjistil z tiskové zprávy, do londýnské soutěže poslalo své zásilky více než 4000 fotografů z 39 zemí. Jen 110 z těchto fotografů dostalo alespoň jedno "platinové ocenění" (nás, které focení neživí, mezi nimi bylo jen 43). Takže platina z Londýna není sice tolik vzácná jako platina v podobě žíhacího kelímku nebo ruského třírublu, ale zadarmo taky úplně není :-).
Už dnes můžu slíbit všem budoucím návštěvníkům, že obě "platinové" fotky na dobřichovické výstavě budou a k nim se rozhodně přidá i pár dalších oceněných. Takže můžu v mírně odlišných souvislostech směle zopakovat dnes již jednou použité: Přijďte se podívat na výstavu v Dobřichovicích, bude tam k vidění i platina z Londýna!" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.