úterý 6. prosince 2022

Lehounce pocukrovaná Praha

Ano, opravdu jen lehounce byla v sobotu ráno pocukrovaná Praha; vlastně byla skoro dietní. V Dobřichovicích se v počínající noci větve stromů prohýbaly pod tíhou sněhu a kdoví, možná tou dobou i v Praze. Kdybych bydlel v centru hlavního města a měl to na svá oblíbená místa tři minuty pěšky, takový večerní příval bych jistě přivítal, popadl bych stativ a vyrazil bych do čerstvě bílých ulic. Jenže když se do Prahy dostanu až následujícího dne ráno prvním vlakem, je mi celkem k ničemu, když sníh napadá na noc; já potřebuji, aby vydržel do rána. Aspoň trošku. Tuto sobotu v časném ránu to bylo tak právě na hranici mezi "Vyrazit" a "Zůstat v pelechu" a v takových nejednoznačných situacích si zrovna nelibuji, protože o sobě vím, že pevná vůle má s pohodlností dost negativní vzájemnou bilanci.

Všechno nasvědčovalo tomu, že než se dostanu do Prahy, bude roztáto, ale nakonec jsem si řekl, že se projedu, nějakou tu hodinku budu bloumat svými oblíbenými místy a na závěr spojím tenhle výlet s návštěvou "running sushi", kterou jsem si slíbil (vidíte, jak sám sebe hýčkám) za ten nedávný úspěch na fotosoutěži ND Awards (viz speciální článek o fotosoutěži, se kterou jsme si "sedli"). 

Je fakt, že podmínky na focení byly asi ty nejhorší možné: Slunce vyspávalo pod (nebo spíš v tomto případě nad) tlustou tmavou duchnou, pomalu nebylo vidět Hrad od Národního divadla, což ale nebylo způsobeno výtvarně zajímavou mlhou, ale spíš podivným "špinavým povětřím", a v protisměru nechodili lidé, ale jen kabáty se zimomřivě zvednutými límci. Na druhou stranu jsem ale přece jen zastihl poslední zbytky pražského sněhu; kdybych přijel o půhodinu později, byla by po skromném bílém poprašku veta.

Ano, já vím, že otužování je teď celosvětová móda, ale nic by se nemělo přehánět. Tahle paní v parku na Kampě byla už z té sloty celá ztuhlá a když jsem jí podstrkoval k podpisu "model release", nezvládla se už ani ušklíbnout nad mou drzostí.

 
 
Moc lidí v nevalné povětrnosti sobotního rána v ranních ulicích, parcích a zahradách k vidění nebylo. Zato byl k vidění tenhle otužilý sněhuláček, dohlížející na veřejný pořádek přímo nad Čertovkou na lávce spojující Kampu s Nosticovou zahradou.

 
 
Samozřejmě jsem nakonec došel přes Kampu i ke svému zamilovanému domu s balkónkem, o kterém jsem tady už několikrát psal, a po schodech jsem vystoupil na Karlův most. Z Karlova mostu jsem napřed zacílil na místo, kde ještě - hlavně na střechách - zbylo sněhu nejvíc, tedy směrem k Petřínu skrze věže chrámu Panny Marie pod řetězem a kolem Pražského Jezulátka. 

 
 
Na Karlově mostě jsem potkal i rozčileného racka, kterému se vůbec nelíbilo, že ho fotím. Ale nejen to, tenhle racek vypadal, že se mu nelíbí vůbec nic; načuřeně a v neustávajícím bojovém postoji štěbetal a pokřikoval na všechny strany, čímž mi tak trochu připomínal věčně a všemi směry nabroušené diskutéry na sociálních sítích.

 
 
Poslední dobou se přistihuji, že mě docela baví fotit i takové ty vyhlášené echt turistické fotografické fláky. Však co už se fotí v Praze častěji než průhled z Karlova mostu mezi malostranskými mosteckými věžemi ke svatému Mikuláši. Ano, je možné, že tenhle pohled dnes už málokdo fotí černobíle a teleobjektivem, ale jinak je dost těžké najít klasičtější záběr. I zde ještě zůstalo na střechách trochu toho chladivého pocukrování, ale sami vidíte - půl desáté pryč, teplota nad nulou, takže sníh už dlouho v pevném stavu nevydrží.

 
 
K poslednímu dnešnímu snímku popojdeme už jen pár kroků. Až doposud jsme zůstávali v černobílém ladění, ale na závěr to přece jenom musíme změnit. Dostal jsem totiž od jednoho úžasného člověka, kolem kterého se skoro standardně dějí zázraky, tip na jedno pražské zákoutí, které je - no doslova jako malované! A v tomto případě by bylo prostě neuctivé zbavit takové povedené romantické dílo jeho originální barevnosti. Neměl jsem o tomhle obrazu ve veřejném prostoru ani tušení, takže moc děkuji za zajímavý námět. 


Procházka lehounce pocukrovanou Prahou právě skončila, prakticky všechen sníh během ní postupně roztál a já se mohl napřed po sychravém ránu ohřát v kavárně horkou čokoládou a pak se pomalu vydat směrem k restauraci s nekonečným pásem, po kterém ke mně přijížděly různorodé kousky suši a jiných dobrot. Kdybych neměl radost ze svých občasných fotografických úspěchů kvůli ničemu jinému, tak ji budu mít aspoň kvůli tomu, že se za ně vždycky odměním dobrým obědem na japonský způsob.

Ale z toho už vám dnes v tomhle článku žádnou fotografii nenabídnu. Jednak byste mi záviděli a jednak se syrové ryby, myslím, prostě necukrují :-).

23 komentářů:

  1. Tak vida, radnimi "zkrocenna"Lennonova zed ma dustojneho nastupce...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domorodci mě možná poženou, ale mně se to líbí :-).

      Vymazat
  2. To sobotni rano se aspon v Malesicich vyrojilo nezvykle mnozstvi malych snehulacku a podle tvych fotek si davam do kontextu, ze slo nejspis o celoprazskou snehulakovou explozi:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to záhada; od té doby jsem v Praze nepotkal ani jednoho. Kampak se nám ti čerchmanti schovali? :-).

      Vymazat
  3. Tvůj příměr dezolátů na sítích s nas...m rackem mě hodně pobavil! Kde je ten půvabný obraz? Je totiž moc hezký! Jedu zítra na dva dny do Prahy a budeme s Míšou zas courat tak že by jsme se podívaly....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On měl totiž ten racek podobnou vždy přednaštvanou dikci :-).

      Když jdeš po mostě směrem na Malou Stranu, uhneš doleva těsně před Juditinou věží, sejdeš dolů po schodech a dáš se doleva Saskou ulicí až pod most. To šedohnědé v levém horním rohu fotky je mostní oblouk.

      Vymazat
  4. Velmi povedené fotky! A sníh je v Praze vzácný, ale o to větší mi vždycky udělá radost :-) Ostatně stejně jako asijská kuchyně, které jsem v Austrálii až nečekaně přišla na chuť (tam je Asiatů opravdu hodně na všech frontách). Takže pocukrovaná Praha a k tomu suši? Ideální!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Praze poslední dobou vážně hrozí, že každý sněhový poprašek bude v té zimní sezóně posledním :-). Myslím, že kdo by chtěl během krátkého času poznat osobně všechny známější fotografy Prahy, stačí mu počkat si na ně na Karlově mostě v zasněženém časném ránu :-).

      Vymazat
  5. Děkuji za poetickou procházku,pohladila po duši.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Velmi rádo se stalo. Ony ty fotky tentokrát nejsou úplně podle mých představ, ale líp jsem to za daných podmínek neuměl :-).

      Vymazat
  6. -Lezarts

    Praha stověžatá 100x jinak! I jen dietně pocukrovaná, vypadá chutně!!!
    P.S.
    Také prosím o prozrazení, kde se skrývá předloha barevné fotografie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla to opravdu chuťovka, to je v Praze vždycky, i když počasí není nic moc. Obrázek je v místě, kde se Saská ulice dostává pod Karlův most. Stačí sejít z mostu dolů po schodech kolem Juditiny věže a dát se vlevo.

      Vymazat
    2. Fotky vynikající, to je u vás samozřejmé, ale víte, co mě zaujalo? Právě tahle barevná fotka. Mám ji ze září 2020, a to mě udivuje, že to tam nikdo za ty dva roky nepřečmáral (což je jnak normální). Anebo je to virál...
      (Tady je důkaz: https://dokapsy.blogspot.com/2020/09/uz-zase-muzu.html?view=snapshot)

      Vymazat
    3. Tak to je skvělé, že už obrázek přežívá bez větších škod tak dlouho. Musel jsem ho u vás v článku tehdy vidět, ale nevybavil jsem si ho, takže jsem ho teď díky doporučení pro sebe objevil úplně nově :-).

      Vymazat
  7. Racek vede. Jak je vidět umí to víc, než že se chechtá.

    OdpovědětVymazat
  8. Petře, krom tvých pěkných fotek se mi moc líbí, jak rackovi ten svatý počítá, kolik vteřin mu dává na odlet, než ho bácne a pak na tom líbacím obrazu - paní má nádherné boty!
    Ještě, žes překonal chuť zůstat v posteli! Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I když jsem v těchhle věcech nepříliš všímavý, z určitých důvodů jsem si těch bot všiml i já :-).

      Vymazat
    2. Mimochodem, moc se mi líbí název "líbací obraz". To je přesné! :-)

      Vymazat
  9. Fotky jsou jako vždy nádherné. A krásná tečka v podobě horké čokolády mě bude, aspoň v myšlenkách, hřát před usnutím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mezi námi, horká čokoláda je po představách vyvolaných prohlídkou "líbacího obrazu" jen nepříliš hodnotnou náhražkou, ale porce šlehačky navíc činí tuto alternativu aspoň snesitelnou :-).

      Vymazat
  10. "v protisměru nechodili lidé, ale jen kabáty se zimomřivě zvednutými límci" - pěkná metafora.
    Racek opravdu vypadá naštvaně. Fotografovat bez souhlasu je nepřípustné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Racek byl opravdu navztekaný a zlostně prskal na všechny strany. Asi i u racků jsou takové charaktery... :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.