pátek 15. července 2022

Rozpouštění oranžového času

Velkou výhodou první části letních prázdnin jsou opravdu dlouhé dny, jejichž jsem velkým fanouškem. Člověk může přes den usilovně pracovat a ještě mu zbyde dlouhý večer na drobné životní radosti, třeba na fotografování. Právě minulý pátek jsem asi v sedm večer vyrazil na své oblíbené nenápadné místo na Berounce, kde fotím "říční proudy stokrát jinak" a výsledky - pokud za něco stojí - dávám sem na blog všem zájemcům k nahlédnutí. V Berounce právě trochu (ale ještě ne zcela) opadla a vyčeřila se velká kalná voda po silných deštích a já mám zkušenost, že právě v tu dobu řeka nabízí nejzajímavější obrázky. Kdoví, třeba v kombinaci se slábnoucím sluncem směřujícím k západu (mám to z bytu na místo asi půlhodinku) vznikne něco, co bude mít smysl v nějaké podobě uchovat, řekl jsem si, popadl stativ a vyrazil.  

Však mě znáte, že mi opravdu slušné fotky nepřibývají zrovna o překot, a za velmi úspěšnou považuji i celodenní vycházku, která mi přinese jednu takovou fotku. Tak jsem si říkal, že kdyby se jedna taková fotka povedla tentokrát, tak nejenže z ní budu mít radost, ale třeba díky ní bude moci vzniknout i nový blogový článek do speciální rubriky Fotolaboratoř, ve které se dělím o své zkušenosti s vytvářením fotek a taky o to, jak o fotkách a focení uvažuji. Jedna taková fotka podle mého gusta se nakonec ten večer narodila, tak se jí společně trochu podíváme na zoubek.

Pro fotku jsem zvolil "měkký" infračervený filtr, jehož použitím vznikne s využitím dlouhé expozice (v tomto případě stačily 2 minuty, slunce bylo přece jen ještě celkem při síle) temně červený obrázek. Z tohoto "fotoburčáku" se toho na první pohled moc nepozná, tím spíš když si ho prohlížíte na malém displeji fotoaparátu. Ale když s infračervenou fotografií máte už nějakou tu zkušenost, poznáte aspoň to, jestli fotka - parlamentní mluvou - "může postoupit do druhého čtení" nebo se dá rovnou zmáčnout tlačítko se symbolem popelnice. Tuhle fotku jsem si každopádně schoval, i když vůbec nebylo zřejmé, jestli se z ní něco vyklube.

  

 
 
Převedení z původní podoby fotografie (má trochu charakter dávných negativů, které taky bylo třeba vyvolat a do té doby nebylo vůbec jasné, jestli na snímku něco bude) dělám v programu Digital Photo Professional 4, přičemž výsledkem bývá obrázek žlutomodrého až oranžovošedého zbarvení (barvy si nevymýšlím, ale pořád se snažím udržovat původní relace mezi odstíny zakonzervované v originálu a dělám pouze tzv. "převážení bílé", které všechny odstíny posune do lépe viditelné oblasti. Tady už je vidět, že se povedlo zachytit celkem zajímavou strukturu říčních proudů, takže nejspíš stojí za to pokračovat. 


 
S takto připraveným obrázkem už se dají dělat všechny běžné postprodukční úpravy, jak jsou na ně fotografové zvyklí, tzn. práci s kontrastem, se světly a stíny, se sytostí barev, se strukturou ploch a linií, atd. Já většinou nedělám žádné velké exhibice, protože mi to není úplně vlastní, ale pokusil jsem se alespoň vnést do obrázku trochu více světla, což je u tohoto typu fotek většinou zapotřebí, protože se přece jen přesouváme z oblasti, ve které není na první pohled viditelné vůbec nic. Sice jsem tentokrát celkem netradičně pro tento snímek použil svůj světelný makroobjektiv, ale i tak je světlo na infračervených snímcích tekoucí vody většinou nedostatkovým zbožím. Je to ostatně zajímavé, že objektiv, který je původně určený především k focení velmi malých objektů, je možné s úspěchem použít i pro takový poněkud odtažitý žánr, jako jsou infračervené snímky říčních proudů. Nejspíš budu muset tento neprávem trochu odstrčený objektiv začít využívat víc.
 
 
 
Když se podíváme na kompozici snímku, je dobře vidět, že při dolním okraji se vlastně neděje nic zajímavého, ani barevně ani z pohledu tvaru proudů, takže je možné spodní "hluchou" část obětovat a odříznout.

  

 
 
A protože víte, že mám ve zvyku podobné abstraktní obrázky zkoušet různě otáčet a převracet, abych zjistil, jestli se mi nelíbí víc v jiné než původní poloze, udělal jsem to i tentokrát a docela to zabralo :-). Poslední drobounké úpravy - především šlo o lehounké zjemnění struktury v (teď už) pravé části fotky - jsem pak udělal s pomocí pluginu Viveza 3, který používám opravdu jen výjimečně a skoro jsem už zapomněl, že ho vůbec mám.



Protože teď oranžová hmota na obrázku vypadá, jako by se v okolním prostředí rozpouštěla (dole i zprava) a byla unášena do okolí, dal jsem nakonec fotografii název Rozpouštění oranžového času. To se samozřejmě může v průběhu času měnit, tím spíš, že - jak je z fotografie vidět - ani čas není věcí úplně neměnnou :-). 

 
Technické údaje:
 
Použitý objektiv: Canon MACRO EF 100 mm 1:2.8 L USM
Ohnisková vzdálenost: 100 mm
ISO: 100
Clona: 5
Expoziční čas: 2 minuty
Filtr1: Hoya CIR Polarizing
Filtr2: Hoya Infrared R72

P.S.: Hlavní odpovědnost za to, že se mi líbí podobné nadreálné kompozice, bych si dovolil alibisticky bez skrupulí svést na jistou - strážmistře pište si - Marii Čermínovou, bytem Žižkov, Krásova 2. I když kdoví, jestli tahle pražská adresa ještě platí, protože u Marušky člověk nikdy neví, kam ji život zavane, a dneska už bude nejspíš pobývat na úplně jiné adrese.

18 komentářů:

  1. Krasny barvy. Ty posledni dve vypadaji jako lava nebo horky plotynky. Tak dekujeme, pani Cerminova!

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, na jiné adrese Maruška už bydlí, ale když byla loni na návštěvě ve Valdštejnské jízdárně, s chutí jsem tam zašla hned dvakrát. Tahle fotka je velmi povedená a velmi v jejím stylu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem zaskočil na kus řeči. Kdoví, kdy bude zase příležitost :-).

      Vymazat
  3. To je hotová fotoalchymie!
    Nemůžu si pomoci, ale z poslední fotografie na mě kouká zvířátko, tipuji hyenu :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes ta alchymie probíhá převážně počítačově, ale dobře si pamatuju, jak se dřív - když měl člověk zálusk na nějaký efekt - muselo všechno pěkně ručně namíchat a smíchat, takže se pár předchozích lekcí chemie docela hodilo :-).

      Vymazat
    2. To není hyena, Janinko. To je veverka z filmu "Doba ledová". :-)

      Vymazat
  4. Mně se líbí ten neotočený čtverec.
    Neboť nádherně mlaská.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Mlaskající čtverec" je moc pěkný název pro surrealistický obraz :-).

      Vymazat
  5. Lezarts

    Je to, jak hořící řeka👍👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještěže nepřijeli hasiči, to bych měl po focení :-).

      Vymazat
  6. Povedlo se, ovšem i ta původní barevnost možná kdyby se trochu zesvětlila, zkontrastnila a ořízla plus nějaká další hračička, tak by se mi i líbila. Takže nejen na Hledání ztraceného času, ale Rozpouštění oranžového se velmi pěkně kouká!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna opět jednou čtu Vančurovu Markétu Lazarovou a s údivem jsem tam našel tohle: "Slýchávám, že jsou živočichové, kteří vůkol sebe zbarvují vodu tak, že je po chvilce modrá či růžová či hnědá. Barviti moře! Barviti čas! Jakže? Nepropůjčuje duch svůj odstín lidským skutkům? Kdeže jest čirost pravdy?" Tedy chápu, proč je můj čas aktuálně právě oranžový :-).

      Vymazat
  7. Na Mariinu výstavu jsem teď k velkému překvapení narazil v Paříži, v Praze byla měsíc před koncem vyprodaná a nedostal jsem se na ni, u Seiny se ale žádné davy netlačily, i bez rezervace jsem ji mohl pozdravit zblízka :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je moc pěkné. děkuji za zajímavou informaci. Předpokládám, že ve Francii je spousta materiálu z 50. a 60. let, který se ještě u nás na výstavách neobjevil.

      Vymazat
    2. Původně jsem myslel, že jde o pražskou výstavu přenesenou do Francie 1:1, ale odlišnosti tam asi budou, protože je tam dost obrazů ze soukromých sbírek z Francie a jeden dokonce ze Stockholmu. Naopak chyběl známý obraz Opuštěné doupě z chebské galerie a také tam nebyly Štyrského obrazy. Zkusím výstavu na blogu přiblížit.

      Vymazat
  8. Odpovědi
    1. Děkuji za návštěvu i za pozitivní komentář :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.