Královská cesta pro krále, kteří nemají rádi davy

Dojít v Praze třeba od Karlova mostu do centra na Václavák není nijak obtížné. Prostě se pustíte slavnou Královskou cestou a za necelou půlhodinku jste tam. Jenže... Kolem vás a proti vám půjdou celou cestu tisíce lidí, kteří si stejnou cestu našli ve svém průvodci. Jak se jim vyhnout, když si třeba mačkání v davu tolik neužíváte? 

Dnes si uděláme malou fotoprocházku pražským Starým Městem, kterou považuji za docela zajímavou a navíc pohodlnou alternativu přecpané Královské cesty, kde poslední dobou mezi turisty už zase není k hnutí. Přitom se budeme pohybovat pořád v blízkosti této turistické tepny, a přesto si troufnu říct, že nejspíš moc lidí cestou nepotkáte. Tak pokud tuhle cestu ještě neznáte, pojďte za mnou, já vás provedu :-). 

Řekněme, že jsme se právě s utrhanými knoflíky prodrali z Malé Strany přes Karlův most a na staroměstské straně jsme se ocitli v Karlově ulici. Většinou asi tak po dvaceti metrech mi dojde trpělivost s okolními hlučícími davy. No a těch dvacet metrů je tak akorát, abychom se dostali ke Keplerovu domu (Karlova ulice 4), který má nad portálem pamětní desku. A právě do toho portálu vstoupíme a tím se rázně odstřihneme od turistického proudu. 

 

 

Najednou se ocitneme v úplně jiném světě, do kterého ruch Královské cesty zasahuje jen zpoza otevřených domovních dveří (pozor, cesta domem je průchozí logicky jen během dne, později večer to nezkoušejte). Možná potkáme v protisměru někoho, kdo tudy obchází děsivou propojku Smetanova nábřeží s Karlovým mostem. Možná potkáme někoho z lidí, kteří tu bydlí, nebo některého místního živnostníka či hlídače, jak si dává retko. Anebo prostě nepotkáme nikoho.

 

 

 

 

Pokračujeme dál domovním podloubím; celý dům je velmi rozlehlý. Mimochodem Kepler zde bydlel v letech 1607 až 1612 a domu se také říká Dům u Francouzské koruny.

 

 

 

Dům je původem renesanční a my při průchodu domem míjíme i krásné arkády.

 

 

 

Ještě nás čeká poslední průchod na další nádvoří velmi členitého domu.

 

 

 

A už jsme vyšli přímo na Anenském náměstí s barokní studnou z konce 17. století. Vidíte ten malý kousíček portálu úplně vlevo? Tak tam budeme pokračovat.

 

 

 

Asi nejznámější budovou na Anenském náměstí je Divadlo Na zábradlí.

 

 

 

Již zmíněným portálem vstoupíme do komplexu Anenského kláštera, kde začíná pozoruhodná Zlatá ulice. Ano, Zlatá ulička je na Hradě, Zlatá ulice na Starém Městě.

 

 

 

Jen pozor, abyste neprocházeli areálem moc rychle :-).

 

 

 

Centrem areálu je bývalý gotický kostel svaté Anny, který byl na přelomu milénia zrekonstruován pro světské účely a dnes je z něho kulturní centrum Pražská křižovatka, které má dlouhodobě pronajaté Nadace Vize 97 manželů Havlových. Ani těmito místy se v noci projít nedá, Zlatá ulice se večer zavírá.

 

 

 

 

Projdeme kolem kostela a dostaneme se do příčné Liliové ulice. Tam asi pár chodců potkáme, přece jen je to jedna z běžných staroměstských ulic, ale Liliovou ulici jen přejdeme a budeme Zlatou ulicí v původním směru (jen o pár metrů vedle) pokračovat dál. Ano, přesně tudy, do dalšího zajímavého zákoutí Starého Města.

 

 

 

Nádvoří, kterým dále Zlatá ulice prochází, má překvapivě hodně zeleně, které je obecně na Starém Městě nedostatek. A opět - projde tudy jen sem tam někdo.

 

 

 

Zelení je porostlá i zeď, kolem které právě procházíme, což spolu se staroměstskými lucernami poskytuje z některých úhlů i zajímavé romantické pohledy. 

 

 

 

Ve Zlaté ulici najdeme i prostory pro kreativní svobodné vyjádření. Kam se hrabe turisticky zprofanovaná Lennonova zeď na Kampě! :-) 

 

 

 

Podobně jako před chvílí Liliovou přejdeme i ulici Husovu, jen tentokrát nemůžeme pokračovat úplně přímo, protože nám v cestě stojí kostel svatého Jiljí a přilehlý klášter dominikánů. Pokud jste milovníci filmu a tento záběr vám něco připomíná, může to být proto, že v tomto kostele měl Wolfgang Amadeus Mozart svatbu se svou snoubenkou Constanze ve Formanově slavném filmu Amadeus.

 

Zlatá ulice pokračuje ještě kousek kolem kostela až do Jilské ulice. A když v této Jilské ulicí najdeme číslo 22, můžeme pokračovat další "zkratkou". Stačí opět projít vstupní branou do vnitrobloku.

 

 

 

Po chvíli se totiž před námi objeví uzounká a jen pár desítek metrů dlouhá Hlavsova ulice (pozor, večer se rovněž uzavírá a nedá se jí projít). Cesta mezi domy se opět otevřela, tak pokračujme...

 

 

 

Miniaturní Hlavsova ulice ústí do Michalské ulice, která se jmenuje podle zdejšího odsvěceného kostela svatého Michala. Nu, právě je tu výstava jakéhosi neznámého začínajícího pražského umělce :-).

 

 

 

Michalská ulice ústí do Melantrichovy, velmi rušné spojnice Staroměstského a Václavského náměstí, kterou ale stačí přejít a ocitnete se v relativně klidné Kožné ulici. A vidíte ten průchod na fotce? To už bude dnes naše poslední "zkratka". 

 

 

 

Stačí projít dalším blokem domů malou pasáží s několika restauracemi...

 

 

 

... a vyjdeme přímo před svatým Havlem, pár desítek metrů od spodní strany Václavského náměstí.

 

 

 

Tak co říkáte? Nezkusíte si někdy projít tuhle paralelní královskou cestu pro krále, kteří nemají moc v lásce davy? Jestli ano, poznáte Prahu zase z trochu jiné strany a nebudete u toho, myslím, moc rušeni. Tak přeji pěkné dny a klidnou cestu.