Jezírko v kouzelné zahradě

Když před více než 12 lety vyšel na mém blogu úplně první fotočlánek, který se jmenoval Kouzelná zahrada, netušil jsem, že v tu chvíli zakládám dlouhodobý fotocyklus, do kterého budou přibývat nové fotky ze stejného místa dlouhé roky. I když zahrada se za tu dobu na řadě míst výrazně proměnila, věřím, že aspoň v tomhle fotocyklu zbývá něco, čím mi zahrada utkvěla v paměti z dávné doby, kdy jsem na ní řádil jako malé dítě, a tím pádem se mi zdála mnohem rozlehlejší, divočejší a tajemnější, než dokážou pochopit dospělé racionální oči. Dodnes se na těchto stránkách občas objeví nové záběry, které spojuje místo pořízení a použitá technika snímání, které se dnes ve fotografickém světě říká ICM - Intentional Camera Movement. Na začátku jsem používal skoro výhradně zoomování během expozice a myslel jsem si, kdovíjak to není úžasná metoda, ale postupně jsem objevil i spoustu dalších možností, jak využít pohyb objektivu, takže moje zběsilé pohybové kreace při focení na zahradě v době těsně před západem slunce (ověřil jsem si, že v jinou denní dobu prakticky není možné získat srovnatelně kvalitní výsledky) připomíná spíš než uvědomělý kreativní proces záchvat nějaké nepěkné duševní choroby. Slibuji, že až ke mně v takové chvíli starostliví kolemjdoucí poprvé omylem zavolají záchranku, tenhle fotocyklus fotit přestanu :-).

Výběr z dnes již docela rozsáhlé fotosérie si můžete prohlédnout v mé stálé webové fotogalerii Kouzelná zahrada, kam brzy připojím i dnešní dva úplně nové obrázky, jejichž hlavním společným jmenovatelem je nevelké zahradní jezírko. Na zahradě jsou jezírka dokonce dvě, to menší už večer bývá zastíněné, tak se ve fotokolekci zatím přímo nevyskytuje. Na větší jezírko ale dopadají paprsky zapadajícího slunce po většinu času, takže je vlastně zvláštní, že jsem doposud jezírko přímo skoro nefotil, byť jsem poměrně často dělat fotky květin a keřů, které jsou vysázeny kolem něj. Dnešní dvě fotky beru jako aspoň maličkou splátku dluhu, který tedy vůči zahradnímu jezírku za dlouhé roky přehlížení mám.

Kdybyste chtěli, abych přesně zopakoval pohyb objektivu, kterým jsem dosáhl následujícího obrázku, neuměl bych to ani náhodou. Záběrů jezírka s pěkně osvětlenými leknínovými listy s různými variantami "třesení, tažení, zoomování a otáčení" jsem udělal rychle za sebou asi deset a tenhle se mi z nich zdál být nejpoužitelnější.   

 

 

 

Na druhé straně jezírka vystupují z vody rostliny s téměř rovnými zelenožlutými listy, které se v měkkém světle zapadajícího slunce taky velmi pěkně rozzářily, takže jsem je při focení nemohl pominout. Pohyb objektivu učinil z celkem jednoduché a drobné struktury skoro nepřehlednou změť, na kterou - kdyby se nám postavila do cesty - bychom museli nejspíš použít mačetu :-). Ale to už je výsada cyklu Kouzelná zahrada, že představuje velmi různorodé pohledy na zahradní skutečnost. Tahle fotka ostatně nešla dělat klasickým způsobem s okem u hledáčku a bylo třeba dostat se s foťákem až mezi rozzářené listy těsně nad vodní hladinu a snímat během pohybu fotoaparátu naslepo. Samozřejmě pár obrázků se v takovém případě vždycky nevyvede a než dostanete do ruky ten správný "švunk", chvíli to trvá, ale výsledek je nakonec, myslím, celkem ucházející.

 

Jak jsem tady už nedávno psal v článku Úspěch na soutěži s toxickým názvem, série Kouzelná zahrada získala už ocenění i na mezinárodním poli. Přiznávám, že bych tuhle sérii chtěl poslat na podzim do velké soutěže v Tokiu, ale rád bych pro tento účel výrazně obměnil "reprezentační sestavu". Tak kdo ví, třeba se i některá z dnešních dvou fotek "od zahradního jezírka" podívá do vzdálených krajů, aby šířila pověst jedné obyčejné západočeské zahrady.

Když skoro všechny fotky z téhle série vznikají ve světle zapadajícího slunce, určitě pro ně bude zajímavé a obohacující nakouknout do míst, kde je doma pro změnu slunce vycházející :-).