Koule (Christian Morgenstern)

Když jsem tu kdysi začal víceméně z legrace a kvůli velmi specificky obohacujícímu zážitku, kterým je překládání z mně prakticky neznámého jazyka, fakt mě nenapadlo, že si tuhle zajímavou činnost ještě někdy zopakuji. Ale stalo se a dnešní text je už dokonce sedmým pokusem. Kdo by se rád podíval i na pokusy předchozí, najde tu Estetickou lasičku (k mému velkému překvapení je pořád - jak můžete vidět i dole pod článkem - vůbec nejčtenějším textem od mého "přestupu" do prostředí blogspotu) a mohli jste si přečíst i mé verze básniček Trychtýře, Tři zajíci, Mezi časy, Slavnost flamendrova a zatím poslední symbolický jarní kousek - básničku Rýma.

Už kdysi dávno mi kdosi ze zdejších čtenářů (tuším, že to byl Stuprum) věštil, že nakonec dojde i na Koule ze sbírky Palmström. Milí přátelé, je to tu! Dnes jsem se rozhodl nedělat z překládání velkou vědu, nepočítat přesně přízvučné a nepřízvučné slabiky a nesnažit se trefovat pokud možno přesný smysl i protismysl každého jednotlivého slůvka, a trochu jsem ruce s tužkou popustil uzdu. Tak uvidíme, jestli to vedlo k přijatelnému výsledku.

 

Napřed originál:

Die Kugeln

Palmström nimmt Papier aus seinem Schube.
Und verteilt es kunstvoll in der Stube.

Und nachdem er Kugeln draus gemacht.
Und verteilt es kunstvoll, und zur Nacht.

Und verteilt die Kugeln so (zur Nacht),
dass er, wenn er plötzlich nachts erwacht

dass er, wenn er nachts erwacht, die Kugeln
knistern hört und ihn ein heimlich Grugeln

packt (dass ihn dann nachts ein heimlich Grugeln
packt) beim Spuk der packpapiernen Kugeln…

 

No, na první pohled bych řekl, že tentokrát bude zakopaný pes v opakování slovních spojení a jejich postupném rozvíjení. Tak uvidíme. Abyste se trochu navnadili na nonsensovou notu, jako obvykle tu ukážu i pár verzí od opravdických překladatelů, protože srovnání nikdy neškodí. 

Samozřejmě tu nesmí chybět překlad morgensternovského klasika Josefa Hiršala. No jo, jako obyčejně skvělý, nápaditý a přitom pozoruhodně přesný:

Palmström vyjme papír ze šuplíku.
Rozkládá jej umně v pokojíku.

Pak z něj zmuchlá koule. Když je má,
rozkládá je umně, už je tma.

Rozkládá je umně (už je tma),
aby, vzbuzen ze sna, ušima

aby vzbuzen, ušima ty koule
slyšel šustit, v peřinách se choule

strachy (aby v peřinách se choule
strachy) slyšel šelestit ty koule.

 

Jako druhého tu máme Egona Bondyho, taky klasika v tomto oboru:

Palmström bere papír v jemné dumě.
Po pokoji rozdělí jej umně.

Kolik koulí postačí z něj udělat,
tolik rozloží jich umně, než jde spát.

Než jde spát, vždycky koule ty rozloží,
takže vzbudí-li se v noci na loži,

takže, vzbudí-li se, jeho uši
tajná hrůza obchází ho v duši –

slabý praskot (hrůza obchází ho v duši)
strašidelných koulí ve tmě tuší.

 

Dalším pánem na páteční podvečerní básnické holení bude Ludvík Kundera:

Palmström vzal si kupu papírů.
Umně rozmístil je po svém kvartýru.

List za listem v koule zamuchlal.
Umně rozmístil je, měsíc plál.

Rozmístil ty koule (před půlnocí),
aby, kdyby probudil se v noci,

aby, kdyby vzbudil se, ty koule
šustit zaslechl a strachy schoulen byl (a aby náhle strachy schoulen
byl), až strašit začly by ty koule.

 

A na webu iliteratura.cz jsem tentokrát našel i překlad malíře Jana Kotíka:

Palmström vyjme papír ze šuplíku
a dělí ho umně v pokojíku.

A potom z něj koule nadělá.
A rozdělí je umně. A je tma.

A rozdělí ty koule (ve tmě tmavé)
tak že, když on po tmě vstane

tak že, když že vstane, koule
šustit slyší. V hrůze schoulen

balí. (Že se v noční hrůze schoulí
ihned) při strašení papírových koulí.

Na konec přidám i svůj vlastní neumělý (a dnes i překvapivě rychlý, stačila necelá hodinka) pokus. Musel jsem si vypomoct hovorovým zkrácením ("roznes" místo "roznesl") a stejně jsem ještě většinou o slabiku delší, ale snad to tak můžu (jako u řezníka) nechat. A když už nonsens, tak tedy nonsens, snad pan Christian promine :-).

Koule (vlastní překlad)

Palmström vzal papír přímo ze šuplete.
Roznes ho umně, ať se všude plete.

A když pak z něho koule nadělal,
roznes je umně, do noci je vzal.

Roznes ty koule, co do noci vzal
a pak v té noci, kdyby náhle vstal,

a pak (v té noci), kdyby vstal, ty koule
uslyší šustit, marně oči poule

do tmy (z níž mu duši přízrak drtí).
Snad ho ty koule neušustí k smrti...

 

Tak jsem zvědavý, jak se vám bude básnička v nové verzi líbit. Dnes jsem se nepouštěl do přílišného okecávání a zdůvodňování, i když by se taky dalo rekonstruovat, proč jsem se vydal na jednotlivých křižovatkách právě tím vybraným směrem a jaké náhody i osobnostní rysy se v tom uplatnily. Možná právě proto, že jsem o tom dnes moc nepřemýšlel a odsejpalo to jaksi samo :-).