Co zajímavého se v roce 2017 událo na mém blogu?

Pozn.: Překvapilo vás, že právě teď, v hektickém období před prezidentskými volbami marním čas nezáživným bilančním článkem, co vše se odehrálo v uplynulém roce na mém blogu, místo abych zaujímal zřetelné politické postoje? Nu, jednak si myslím, že mým čtenářům jsou mé názory dostatečně známé, ale hlavně, prosím, berte tento text nikoli za výraz mé rezignace na tak zásadní politické téma, ale naopak mého bezbřehého optimismu, že se totiž uskuteční i druhé kolo volby, před kterým budu mít víc co říct. Jestli první kolo bude zároveň i kolem posledním, můj článek by byl stejně zbytečný, tak nač nadarmo plýtvat energií. To vás raději provedu několika tradičními zajímavostmi o životě tohoto blogu v nedávno zakončeném roce 2017, protože - jak myslím - trocha statistiky snad nemůže nikomu ublížit :-).

Jako už v několika posledních letech, i letos bude druhou částí mého ohlédnutí za uplynulým rokem shrnutí vybraných událostí přímo zde na blogu, protože věci obecnější a mimoblogové už jsem bilancoval minulý týden v článku Co mi také přinesl rok 2017? Předně musím konstatovat, že na rozdíl od roku 2016, který se mohl zdát kvůli mé soukromé "klidné revoltě" proti poměrům tehdy vládnoucím v Autorském klubu hektičtější a možná i aktivističtější, než ve skutečnosti byl (sumář najdou případní zájemci v článku Jaký byl můj blogový rok 2016?), rok 2017 se mi zdál být podstatně méně vyhrocený, ale o nic nudnější. Pojďme se tedy společně podívat na pár čísel ilustrujících to, co se tu vše za posledních 12 měsíců stalo, a připomeneme si i pár článků, které snad - z různých důvodů - za připomenutí stojí.

 

Začnu jako tradičně několika souhrnnými čísly: Celkem jsem na svém blogu v roce 2017 zaznamenal 31 389 návštěv, což je o 2.1% víc než v roce 2016. Dá se tedy říct, že blog k mému potěšení i nadále pokračuje v dlouhodobém povlovném přirozeném růstu. Mým cílem ovšem nebyla jen "hrubá návštěvnost", kterou navíc považuji za dost sporné měřítko blogového úspěchu, ale pokusil jsem se čtenáře na svých stránkách cíleně trochu pozdržet, např. "představovacím odstavcem" pro nové čtenáře, který - připouštím a omlouvám se - možná pravidelné návštěvníky trochu zdržuje nebo častým opakováním i štve). Snad společně s uvedenou omluvou přijmete i - pro mne - potěšující informaci, že se o celých 31% prodloužila doba průměrné návštěvy, a o 11% narostl počet zobrazených stránek. O 4% pak poklesla četnost těch případů, že čtenář blog jen otevře a zmizí; typicky jde o přístupy z vyhledávačů, kdy host hledá úplně jiný obsah, a po zobrazení blogu se proto okamžitě vrhá na zběsilý úprk.

Zvýšilo se mi procento čtenářů z České republiky (teď tvoří 92% ze všech návštěvníků), což je, myslím, hlavně projev razantního snížení počtu útoků ze strany zahraničních spamrobotů, které ke mně v roce 2016 k mé pramalé radosti dost přilnuly a v loňském roce jsem je nejspíš konečně přestal bavit. Kéž by jim tento přístup zůstal i v novém roce.

Podíl ženy - muži mezi zdejšími čtenáři a čtenářkami se meziročně vůbec nezměnil a dlouhodobě setrvává na poměru 60% žen a 40% mužů. I pozoruhodně rovnoměrné rozložení čtenářů podle věkových skupin zůstalo skoro beze změny, což je v pořádku, protože necílím svými články speciálně na žádný věkový segment. Přiznávám však, že mě potěšil i nadprůměrný 10% růst u nejmladšího sledovaného segmentu 18-24 let, což si překládám tak, že snad mé texty jsou srozumitelné nejen pro mé vrstevníky.

O celou čtvrtinu se zvýšil počet vracejících se návštěvníků. Skoro na dvojnásobek pak počet těch, kteří můj blog navštěvují opravdu pravidelně (více než 100 návštěv za rok). Podle očekávání se nadále zvyšuje počet přístupů z mobilních telefonů (22% z loňských 14%), 73% návštěvníků na blog ale stále přistupuje ze svého počítače.

Můj zmíněný dřívější spor se Standou jako "správcem" Autorského klubu měl nakonec v roce 2017 docela paradoxní závěr: Poté, co mne Standa celý rok 2016 zcela ignoroval (i když - jak se ukázalo - články, které jsem o něm napsal, velmi dobře znal :-)), těsně před svým odchodem mne - stejně tiše, jako mne kdysi z klubu vyřadil - zařadil zpátky. Samozřejmě jsem se musel proti takovému znovuzařazení také ohradit, protože jen potvrzovalo mnou kritizovanou netransparentnost a "cochcárnu", která v AK vládla. Jsem tak asi jedním z mála blogerů - ne-li jediným - který byl z Autorského klubu vyřazen hned třikrát, naposledy na vlastní žádost, které, myslím, Standa moc nerozuměl, protože se asi mylně domníval, že mým hlavním cílem bylo dostat se do klubu jakkoli zpět.

Návštěvnost v průběhu roku 2017 vykazuje tři vrcholy ve dnech, kdy se tři moje články objevily na titulce blog.cz: 11. února blog zaregistroval 222 návštěv a nad hranici 200 se dostal ještě 1. září (214 návštěv). Týdně se návštěvnost standardně pohybovala mezi 500 a 800 návštěvami. Naopak nejnižší počet návštěv jsem zaregistroval v sobotu 7.října (pouhých 43 návštěv).

Už potřetí za sebou jsem byl mezi nominovanými v anketě Bloger roku, i když tentokrát se mi na rozdíl od roku 2016 nepodařilo postoupit mezi 10 finalistů. I tak mě velmi potěšil nemalý ohlas mezi mými podporovateli a za každý hlas, který jsem od vás v anketě dostal, velmi děkuji.

Celkem jsem v roce 2017 publikoval 151 článků, což je mírné meziroční zvýšení (v roce 2016 jich bylo 145, předtím 147 a 143, takže jde o celkem setrvalou aktivitu).

Nejčtenějším článkem roku se stal článek O flustrátech a uzlech na krevetách (do Nového roku měl 618 přečtení), který jen potvrdil, že články z netradiční rubriky o češtině "Jazykové hrádky" patří mezi čtenáři k vůbec nejoblíbenějším. Přes 500 přečtení pak měl ještě "stříbrný" článek Čím vším jsem chtěl (a chci) jednou být (596 přečtení) a vzpomínka na testování inteligence v netradičním prostředí O IQ testech na sexuologii (536 přečtení).

Z fotočlánků měla největší ohlas reportáž Listopadová paměť (463 přečtení), z poloviny věnovaná fotografiím ze staré části Olšanských hřbitovů a z poloviny fotkám ze svátečního programu k připomenutí 28. výročí listopadových událostí roku 1989 na Národní třídě.

Na úplném konci roku jsem se zúčastnil vánoční literární soutěže, kde jsem se svou minipovídkou Schovávaná na třetí planetě (455 přečtení) získal nakonec v hlasování čtenářů krásné druhé místo.

Moje štědrovečerní básnička Vánoční sen z prosvítající látky, která byla speciálním vánočním dárkem pro člověka, kterého mám už pěkných pár let rád jako nikoho jiného, získala během jediného týdne nejen krásných 285 přečtení (které básničce vydané tiskem se něco podobného podaří, že?), ale k mé velké radosti se hned usadila na první příčce týdenního žebříčku nejlépe hodnocených článků na celém blog.cz, kde vydržela poctivě celý týden až do Nového roku (i Beatles by podobnému hitparádovému úspěchu mohli závidět :-)), což je věc, která u docela vážně míněné poezie není vůbec běžná a já aspoň něco podobného nepamatuji.

Z fejetonů měl podobně vlídné (i když "hitparádově" ne tak bezkonkurenční) přijetí článek U Heydrichů v koupelně (262 přečtení), na který jsem měl i několik podrobnějších mailových reakcí.

Přes 500 přečtení měl i jeden starší článek, konkrétně reportáž z mé první japonské cesty v roce 2011 Hakone - předpeklí i ráj. Popravdě, není mi moc jasný důvod, původně jsem si myslel, že článek sdílel někdo na facebooku, ale tomu neodpovídá skutečnost, že měl docela rovnoměrnou návštěvnost po několik měsíců (od dubna do srpna) a před tím ani potom už ani "ťuk". Protože nemám žádný ohlas v komentářích, neumím si bohužel odvodit žádné podrobnější skutečnosti, jen nepotvrditelné hypotézy, kterými vás nechci zbytečně zatěžovat.

No a jako obvykle uvádím pro zajímavost a případné čtenáře, kteří fandí těm odstrčeným, i článek, který měl úplně nejméně přečtení ze všech: Šlo o text O relativitě zpoždění (pouhých 80 přečtení), ve kterém jsem se snažil ukázat, jak zajímavá může být dynamika obyčejného zpoždění na celkem obyčejné cestě vlakem do Jeseníků.

Během roku jsem odmítl celkem 12 nabídek na komerční spolupráci, z nichž tři mi přišly obsahově docela smysluplné, ale nechtěl jsem ve svém psaní být omezovaný nebo směrovaný nějakou obchodní smlouvou.

Díky mým cestovatelským článkům o Japonsku a Lefkadě mě oslovila mailem asi dvacítka úplně neznámých lidí, kteří se mnou většinou probírali svůj záměr se do těchto krásných míst osobně podívat, ale někdy mě jen potěšili tím, že poděkovali za informace, které jim při plánování cesty nebo při vlastním cestování pomohly. Je báječné, když blog dokáže takhle spojovat lidi, kteří se vůbec neznají, a když se pak někdo třeba po návratu z cest po Japonsku ozve s tím, že si trasu organizoval podle mých reportáží a že zažil spoustu krásných zážitků, mám z toho pochopitelně velkou radost.

Existují blogeři, kteří vůbec nesledují běžnou návštěvnost či počet přečtení svých článků, ale zajímají je hlavně komentáře a diskuse k článkům. Pokud jde o tuto kategorii, mohl bych být snad ještě spokojenější, protože celkem jsem od vás, svých čtenářů, k nově publikovaným článkům loni obdržel 3221 komentářů (v tomto čísle nejsou zahrnuté moje odpovědi, jinak celkový počet komentářů byl 4756), což představuje zvýšení oproti roku 2016 o 45%. I tato skutečnost mne nakonec pohnula k tomu, abych se na komentáře a komentující podíval trochu blíž. Zajímavých informací je ale tolik, že je raději shrnu ve speciálním článku a ten dnešní už nebudu neúměrně nafukovat.

Vzhledem ke skutečnostem, o kterých pojednává tento článek, samozřejmě nemůžu skončit jinak než velkým poděkováním za čas, který mému blogu věnujete, za vaše názory, které mi píšete, za každý úsměv, který vám při čtení proběhne po tváři, i za případné emoce jiného druhu. Co jiného by mělo být smyslem takového blogu, když ne vyvolávání emocí, nejlépe samozřejmě pozitivních, protože těch negativních si užijeme v různých souvislostech a při různých příležitostech dost a dost. Děkuji vám a budu se i v tomto roce těšit na shledanou - a ještě lépe na shledávanou - nejlépe s vámi se všemi, pochopitelně.

Statistika pro bilanční článek, který (snad) vyjde zase asi tak za rok, už každopádně běží :-).