sobota 18. dubna 2009

O tom, jak umíme být krásní

Když se ozval ten zvuk, vybavil se mi zážitek z loňského začínajícího jara. Na konci dubna přišla najednou velká tepla, takže dívky překotně odložily všechny zimní doplňky a rozkvetly tak rychle jako šeříky kolem. Na chodníku u frekventované silnice mne předešla dvojice hodně mladých dívek, tipoval bych je tak na čtrnáct, možná necelých. Šatečky lehké a krátké opravdu extrémně, takže i z mého pohledu shora to byla docela síla, natož z podhledu nízkých sportovních vozů, které se rojily okolo jako včely rozjívené vůněmi čerstvě vylíhnutých pestrobarevných květů. Není divu, že to u nás na malém městě vypadalo trochu jako v jižní Evropě a mladí řidiči na dívky troubili jak na lesy. Jedna z dívek v tu chvíli povídá rozpačitě té druhé: "To je zvláštní, jak na nás ty auta celej den troubí!" A druhá - asi zkušenější - odvětila s nehraným sebevědomím: "Ty vole, to sme tak krásný!!!"

Až pak jsem si uvědomil, že zvuk, který mi navodil tuhle rok starou vzpomínku, se týkal mne. Ano, stál jsem totiž na kraji přechodu pro chodce a vypadal jsem, že chci přecházet. Projíždějící řidič slušně přibrzdil, ale protože si nebyl jistý, zda chci přejít silnici nebo ne, tak na mne zatroubil. Místo toho, abych zareagoval, propadl jsem se do vzpomínky na ty dvě nastávající slečny. Řidič úplně zastavil a začal nerudně stahovat okénko. Jeden kolemjdoucí pán mi přičinlivě připomněl, že řidič troubil na mne. A já jsem si představil, jaké by to bylo, kdybych tu čtrnáctiletou větu řekl jim oběma v těchto úplně jiných souvislostech: "Ty vole, to jsem tak krásnej!" Myslím, že by tam - šokovaní - stáli oba možná ještě teď a troubili by na ně další a další krásní řidiči. Jenže jsem vyměkl a mávnul rukou, nudně poděkoval a silnici přešel, i když jsem to původně vůbec neměl v úmyslu.

V noci se mi pak zdálo, že mi bylo čtrnáct a kolem mne kroužily tehdejší mladé slečny ve svých vytuněných trabantech, troubily na mne a já si naivně připadal roztomile krásný, tak moc, že jsem se doma po večerech provokativně ptal zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. A moudré pravdomluvné zrcadlo mi - jako obyčejně - raději neodpovědělo. Ale to už by byla jiná pohádka.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.