Při své velikonoční cestě do Kutné Hory jsem chtěl vidět především muzeum v místě středověké mincovny. Moc jsem se těšil na vystavené exponáty. Nervozitou se mi třásly ruce jako závislému gamblerovi. Dlouho jsem o tom snil a najednou to nebyl žádný sen, nýbrž skutečná realita. Což o to, vystavených exponátů tam bylo několik plných skleněných vitrín. Ale nastalo nečekané překvapení: Málokdy šlo totiž o jedinečné unikáty, mnohem častěji pouze o falešné napodobeniny. A to ani nemluvím o tom, že ceny vstupného neustále rostou nahoru. Výklad nestál za moc, průvodkyně - ač obdařena jakýms takýms osobním magickým kouzlem - nám řekla jen několik ustálených frází. Pár informací byl dokonce naprosto nesmyslný lapsus.
Paradoxně nejinteresantnější zajímavostí byla zdejší restaurace, kde jsem poobědval hovězí biftek a zapil ho pomerančovou oranžádou. Dokonce tu měli i pokus o jakousi kulturní vložku. Bohužel, hlavní protagonista byl exemplárním příkladem vlezlé kultury. Chtěl jsem ho vyhodit, ale pak jsem si řekl: Co kdyby spadl dolů ze schodů a musel být třeba hospitalizovaný v nemocnici? Jeho bude vyšetřovat lékař, mne vyšetřovatel - a to by úplně narušilo můj časový harmonogram.
Vyšel jsem tedy ven, pohlédl na nebeskou azurovou modř překrytou jen místy oblačnými mráčky a řekl jsem si optimisticky: Pořád je to tu lepší, než když nejlepším čtivem ve zdejší trafice byla Lidová demokracie a nad historickým náměstím vlál skoro průhledný transparent s velkým červeným nápisem: "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, prostě pořád, tak nějak nafurt!"
Poznámka: Podle slovníku je pleonasmus nadbytečným hromaděním (mimochodem - není i v nadbytečném hromadění nádech pleonasmu?) významově podobných slov. V širším smyslu slova je ale "stylistickým útvarem, který vzniká použitím nadbytečného množství slov pro vyjádření dané myšlenky." Odvozuji si z toho, že je-li někde více slov než myšlenek, jde o pleonasmus. Pleonasmus je tedy všudypřítomný. Sice je hypoteticky možné, že v nějakém omezeném prostoru tečou naopak myšlenky beze slov, ale dokázat se to bohužel nedá.
A jen pro upřesnění: Prohlídka kutnohorského muzea ve Vlašském dvoře mne opravdu dost zklamala, ale ve skutečnosti jsem žádnou kulturní vložku v restauraci nezažil (dokonce jsem ani v žádné restauraci nebyl a zůstal jsem o hladu), takže mne nemohly napadat ani nepěkné myšlenky na ublížení "hlavnímu protagonistovi". Copak jsem snad nějaký drsný hrubián?
Zaujal mě tvůj protagonista vlezlé kultury. Kam až ti ten kulturista vlezl? Rovněž mě zaujaly falešné napodobeniny. Akorát si teda nejsem tak úplně jistá, jestli jsi vůbec v té Kutné Hoře byl. :-)
OdpovědětVymazatUž si to dnes s odstupem přesně nepamatuji, ale v městské kronice o tom určitě bude zápis :-).
Vymazat