O šrotovném

Zkusím se rozhlédnout, co starého mám kolem sebe doma: Třeba nádobí - to už je dost staré, proto bych rád taky nějaký ten příspěveček, když vyměním staré nádobí za nové. Státní rozpočet to ani nepozná, mně to pomůže a ekonomika utěšeně poroste. Mám taky starý foťák a jsem ochoten ho nechat sešrotovat, když dostanu na ruku nějakou pěknou motivační prémii, abych si koupil modernější. Taky mám nějakolik malých porcelánových starožitností, které jsem ochoten rozbít a koupit si místo nich nově vyrobené starožitnosti, když mi stát přidá nějaké to euro. A taky ledničku a televizi a nábytek a piáno a hodiny s kukačkou po babičce, spousta věcí by se našla. Prostě kdykoli budu chtít něco nového, řeknu si státu, aby mi něco přispěl. A on přispěje, málokdo z politiků by odolal pokušení vypadat před voliči pěkně. A ten, kdo sype, vypadá vždycky pěkně. Navíc sype z cizí kapsy a to se to sype.

A jak reagují běží lidé? Většinou si řeknou "Jen ber, když dávají, to by si byl blbej, kdybys to nevzal." Poznávám tě, Jasná! Vždyť to je jen variace na staré okřídlené: Kdo nekrade, okrádá rodinu. V Českých Budějovicích nedávno při jakési promo akci sypali shromážděným lidem z výšky jakési poukázky. Co na to zúčastnění? Mohli se mezi sebou umlátil, aby pro sebe urvali víc. Když nové krajské blahorodí populisticky zruší poplatky v krajských lékárnách, co udělá občan? Neváhá a jede tam, i kdyby dráha stála majlant. Že to je proti spravedlnosti a možná i proti zákonu? Co je mi do toho? Hlavně když z toho JÁ něco mám! A pak se divme politikům, že rádi sypou! "Občané na nás sice nadávají, ale když sypeme, tak rádi zobou. Radost na to shora pohledět."

Šrotovné je mi fakticky celkem lhostejné. Auto nemám a - dá-li ústav zdraví zdraví - mít ani nehodlám. Princip dotování výměny staršího za nové ze společné kapsy, aby bylo co vyrábět a abych si při tom ještě udělal u voličů oko (rozuměj: abych si koupil jejich náklonnost za jejich peníze), se mi hnusí. Podobně jako myšlenka, že míra rozvoje společnosti se má odvozovat od toho, kolik tato společnost spotřebuje anebo aspoň sešrotuje.

O šrotovném jsem tedy ochoten se vážněji zamýšlet jen tehdy, když bude zaručeno, že budou zároveň sešrotováni a za nové a modernější vyměněni všichni politici, kteří ve svých voličích vidí jen nesvéprávné loutky, a rovněž všichni voliči, kteří jim to žerou nebo to po nich dokonce vyžadují. Jsem přesvědčen, že životní prostředí by se tu díky takovému kroku zlepšilo víc, než když sešrotujeme všechna stará zapáchající auta. Ale bojím se, že pro takto pojaté upřesnění pravidel se bude těžko hledat politická shoda.