Předjarní reflexe

Kdo si sem ke mně chodí číst, dobře ví, že se tu docela často objevují fotky zachycující prchavé odrazy na nejrůznějších reflexních plochách. Měli jsme tu už odrazy v zrcadlech všeho druhu, ve vánočních ozdobách, v kostelních lustrech či dokonce v pivním tanku, oblíbená jsou samozřejmě i okna v té správné konstelaci. 

Jako první dnes ukážu jedno takové (plzeňské) okno, které se mi zdálo být opravdu v pořádné reflexní formě. Vlastně Dvouokno. Měl jsem chvíli času, než po polední pauze otevřou jednu grafickou výstavu, kterou jsem chtěl vidět (na stejném místě, kde jsem sám měl před třemi roky svou plzeňskou výstavu). Měl jsem asi čtvrthodinku, tak jsem bloumal po okolí a rozhlížel se kolem sebe. A na druhém břehu Radbuzy, tedy docela daleko, jsem na budově tzv. Korandova sboru uviděl dvě okna, která byla právě pěkně osvětlená a okenní tabule v kombinaci s různě staženými roletami tvořily zajímavou optickou skládačku. Naštěstí jsem měl u sebe teleobjektiv, takže výsledkem byl záběr podle mého gusta. Mimochodem, obrázek je barevný jen docela maličko, tak jsem zkusil udělat i čistě černobílou verzi, která ale k mému překvapení moc nefunguje, aspoň tedy ne na mě. Není, myslím, úplně špatná, ale z toho původního šedomodrého obrázku jako by něco podstatného zmizelo, tak jsem se pokorně vrátil k originální lehce barevné verzi.

 

 

Druhý odraz je vyfocený u jednoho pražského obchodu, tuším v Ostrovní ulici. Vůdčím objektem byla socha v pozadí, ale když byla na fotce samotná,, zdálo se mi, že obrázku něco chybí. Nezbylo mi tedy nic jiného než si počkat na nějaké zajímavé kolemjdoucí, kterých bylo - pro mě nečekaně - docela dost. Ti, co nakonec můj soukromý casting vyhráli, mi dokonce na obrázek věnovali svůj usměvavý pohled.

 

 

 

 

Jen o kousek vedle v pasáži, ve které je i legendární Ypsilonka, jsem narazil na dnešní třetí "odrazovku". Několik vrstev linií, zdeformovaná skutečnost, to je něco pro mě. Člověk by nevěřil, že jen kousek vedle jsou k vidění barokní sochy.

 

 

 

 

Mým oblíbeným místem, kam se s foťákem rád vracím, jsou dvojité prosklené dveře při vstupu z 1. nástupiště do historické Fantovy budovy Hlavního nádraží. Chodím tudy naštěstí často, takže sem tam se mi do cesty připletou slušné světelné podmínky zkombinované s celkem zajímavým obsahem jednotlivých vrstev obrazu: Nějací lidé uvnitř, jiní lidé na nástupišti, zaparkované vlaky, naopak autobus na magistrále před budovou. Prostě vícevrstevný obraz, na kterém se jednotlivé vrstvy prolínají a vzájemně ovlivňují. 

 

 

 

 

Poslední dnešní pouliční odraz je z dalšího místa, kam se rád vracím a zkouším fotit vždy s jinými kolemjdoucími,  v jiných úhlech, s jinými barvami v záběru. Ještě kdyby tak bylo tohle zrcadlo ve Vladislavově ulici někdy umyté... šmouhy v jiném než vertikálním směru jsou totiž na záběru viditelně nepatřičné a musel jsem ty nejodpudivější z nich aspoň zčásti vyretušovat v postprodukci.

 

 

 

 

A jak jste na tom vy? Fotíte rádi odrazy v zrcadlech a oknech? A jestli ano, jaké s tím máte zkušenosti? A vracíte se cíleně s foťákem tam, kde už jste dříve fotili?