Blouuudím pasáááážíííí...

 ...zpívá ve své písničce odkudsi z nepříliš veselých sedmdesátých let Karel Gott slova napsaná Pavlem Vrbou. Prý v pasáži - svěřuje se - "vystál pár ďůlků při čekání", asi marném, protože - jak dodává zpěvák "tobě říkaj pár pátků mladá paní". Vypadá to, vypadá, že někdo byl prostě pohotovější, nezdržoval se dlouhodobým vystáváním ďůlků v pasážové dlažbě a soustředil se raději takticky na rozkošné ďolíčky ve tvářích. Ale musíme počítat s určitou básnickou licencí autora i chutí dodat interpretovi do písně jeho oblíbené dlouhé slabiky, kterými po dlouhá desetiletí rozechvíval srdéčka těch, pro něž pak důlky v pasážích stejně marně vystávali jiní. Ergo - nekonečný koloběh ďůlků.

Minulý víkend, nevěda přesně, na jakém místě v Praze by bylo nejlepší přidat do místní obsáhlé sbírky své vlastní vystáté ďůlky, jsem svým blouděním pasáží dorazil až do domu U Nováků, spojujícího pasáž Lucerna s Vodičkovou ulicí a ulicí V jámě. Venku právě zuřila prudká aprílová přeprška, takže prostor plný světel skrytý pod střechou byl lákavou alternativou vystávání mokrých ďůlků někde venku v dešti. Mimochodem, právě v těchto místech stával velký dům řezníka Vodičky, po kterém se jmenuje jeden z hlavních bulvárů pražského Nového Města.

Čas od času se do tohoto zajímavého vnitřního bludiště, ve kterém si nemůžete být jisti, jestli je venku právě den či noc, vypravím s foťákem, protože rád fotím odrazy všeho druhu, zvlášť pak odrazy na reflexních vypouklých plochách, kterými právě zdejší pasáž, ve které hrálo legendární Osvobozené divadlo (dnešní divadlo ABC), disponuje v míře vrchovaté. To pak fotím docela poctivě, čekám u zaoblených zrcadlových rohů s gustem lovce na procházející lidi, protože bez lidských postav je tenhle typ fotek bez šťávy jako příliš propečený steak.

Při takovém focení moc nehledím na čas, takže se může stát - jako se to stalo i tentokrát - že se v pasáži zaseknu skoro na hodinu a půl. To už ovšem nevydržela zdejší ostraha a přišla se mě zeptat, jestli mám od majitelů domu povolení. Vida, poučení propříště: K vystávání ďůlků v pasáži U Nováků povolení netřeba (zvlášť jste-li Karel Gott), ale k šermování fotoaparátem už ano. Pána z ochranky mi bylo trošku líto: připadlo mi, že se za svou intervenci vůči mně styděl, ale povinnost je povinnost. Na první nadechnutí mě to, pravda, trošku rozčílilo, nikde tu nemají žádné upozornění, že se v objektu nemá fotit a průchozí pasáž jsem považoval za veřejný prostor. Nicméně se zasahujícím pánem jsme si nakonec v klidu a slušně popovídali a já slíbil jeho špatnému svědomí, že si propříště povolení zajistím. 

 

 

 

Hned po návratu domů jsem e-mailem oslovil správce domu s tím, že mu nechci v objektu činiti nepravosti, leč focení na svém oblíbeném místě se taky nehodlám vzdát, takže bychom se měli nějak rozumně dohodnout, jak tento rozpor vyřešíme. Svůj dotaz jsem rovněž doprovodil několika nejnovějšími ukázkami, aby bylo vidět, že není mým cílem fotit starožitnosti ve výlohách a dávat tipy místním chmatákům, z čehož jsem byl nejspíš jaksi preventivně podezříván. No a získal jsem příslib, že když příště dám vědět chvíli předem, že se opět chystám do labyrintu zdejších pasáží vyrazit s foťákem, správce dá instrukce ostraze, aby si mě nevšímala. Tak tedy uvidíme, rozhodně to někdy vyzkouším a dám vědět výsledek.

Text Pavla Vrby v ústech zlatého slavíka pokračuje sice neradostně

"Snad chůzi loupí baletkám,

průchod ví to.

Že já se s tebou nesetkám,

je mi líto."

ale nakonec zpěváka ukonejší (vida, jak málo nám mužům postačí), že "průchod je tu dál, je tu dál, je tu dál...", takže to má celé relativně dobrý konec, jak se na singl roku 1978 sluší, protože - jistě - průchod by tu taky mohl snadno nebýt, zvlášť když před pár lety kvůli stavbě metra o pár bloků vedle sem tam nějaký ten průchod padl za oběť pokroku.

Takže až mě jednou uvidíte, kterak mě pořízci v uniformě bezpečnostní služby z toho průchodu vyvlékají ven, asi jsem zapomněl dát o svém úmyslu udělat si pár nových záběrů vědět panu Novákovi s dostatečným předstihem.

Což ovšem nevadí, protože ty ďůlky, které opravdu stojí za to, se dají - Karel by mi to jistě potvrdil, kdyby to ještě šlo - vystát i jinde :-).