pátek 4. března 2022

Společné foto ze srazu světel a stínů

Snad to nebude považováno za příznak nevěry, když popravdě řeknu, že jako fotograf miluju zakulacené skleněné rohy. Ty totiž zobrazují realitu kolem sebe zvláštně nevypočitatelným způsobem, takže nikdy předem přesně nevíte, jak se jednotlivé vrstvy obrazu prolnou či navzájem překryjí, co se zobrazí stejně jako ve skutečnosti a co bude naopak vidět jen v obrysech či stínech nebo dokonce z obrázku úplně vysublimuje. Ostřejší obraz poskytují nárožní zakulacená zrcadla a takto odraženou realitu, fotím moc rád barevně především v pasážích plných světel. Naštěstí v centru Prahy pár takových míst se zaoblenými rohy je a když na ta místa budu chodit dostatečně dlouho, nejmíň pár let, jistě časem nastřádám dostatek materiálu, abych vám tu tři, čtyři nejpovedenější fotky ukázal ve speciálním článku :-).

Doba ale aktuálně moc nepřeje - alespoň v mých očích - sytým barvám, tak jsem si řekl, že tentokrát zkusím ne úplně tradiční věc - černobílou reflexní fotku; jen světla, stíny a škála šedých odstínů. Šedá jako prach, jako soumračné zatažené nebe. Šedá jako polostíny chvíli úplně obyčejného a chvíli zmagořeného světa. Šedá jako myší kožíšek, na jehož slušivost má nejspíš princezna trochu jiný úhel pohledu nežli myš. Co kdybych takto zkusil zachytit skupinku lidí, tvořených na obrázku zčásti sebou samými a zčásti svými stíny? Vypadá to trochu, jako kdybych se o hodině duchů setkal se svými dávno zesnulými předky, podobně jako se po létech scházejí školní třídy. A na takovém srazu by neměla, samozřejmě, chybět společná fotografie, která bude sloužit při příštím setkání - u někoho pro obveselení, u někoho třeba už jen pro vzpomínku. Pěkně se smrsknout do hloučku, aby byli všichni v záběru. Ano, i já jako obrazový kronikář (schválně, jestlipak mě na obrázku najdete?). Jen Bůh ví, kdy budou zase všichni mít čas; návraty do našeho světa nejsou prý úplně triviální a kdyby lidé tušili, kolik je s podobným krátkým výletem spojeno nebeské i pekelné byrokracie, asi by si podobných návštěv - ve snech i ve skleněných zakulacených rozích pasáží - víc vážili. Možná proto někteří nedorazili osobně, ale poslali za sebe jen symbolické světýlko. Ano, vypadá to, že jednání na dálku nejsou až objevem covidové doby. Tihle na obrázku se tak možná scházejí už po staletí. 

Tak.... Ať máme společnou památku: Pěkně všichni pohled na mě a řeknete SÝÝÝÝÝÝR!

 


Stojí vůbec za to vybavit takovou společnou fotku věcným kontextem? Jaký má smysl, když budou zdejší čtenáři vědět, že fotka vznikla v pasáži paláce Fénix nahoře na Václavském náměstí (kdo sem chodil do bývalého kina Blaník, nejspíš si pod stejným jménem pamatuje i celou pasáž, dnes tu sídlí divadlo Studio dva) a že tenhle vypouklý skleněný roh byl samá špinavá šmouha. I když... Co když špinavé šmouhy nebyly na skle, ale v křišťálově čistém skle se odrážely špinavosti dnešních dnů? Jen kousek odtud burácela kolem svatého Václava na jeho náměstí další z kolotoče demonstrací, kam z pasáže v tu chvíli emigrovaly barvy a poskládaly se do vlajek. My ovšem zůstaneme u černobílého podání, které je účastníkům srazu "po letech" přece jen bližší; kdepak oni a moderní technika!

Hned po pořízení fotky se tohle společenství ze srazu světel a stínů rozešlo. A mě nezbývá než věřit, že až se se všemi uvidíme příště, bude stíny z lidí opět dělat jen fotoaparát a ne nějaký brizantnější nástroj.

Opatrujte se a přeji všem pokud možno pěkný víkend.

23 komentářů:

  1. V baru krásný ztraty visí kalendář...Tak pojd ty s nami..cekajibtam znamy, už par tisic let..tak se mi vybavil tento popěvek při pohledu na ty tváře...Jinak odrazy od ruzne zakrivenych ploch mne fascinuji od dětství.m

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastně ani nevím, kdo všechno na té fotce je: Něco jsou známí z Pražských domů, jinak náhodní kolemjdoucí. Spojeni okamžikem :-).

      Vymazat
  2. Pěkný hlouček. :-) Ona taková slezina po letech má něco do sebe. Tady bohužel na mnoho oblých rohů nenarazím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se na tom líbily ty "stínové nohy". Někteří lidé jen tak postávali, další šli na jednu stranu do divadla a další zase na druhou stranu na demonstraci za Ukrajinu.

      Vymazat
  3. A já při prvním pohledu na fotku myslela, že je to nějaká upoutávka na film.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až půjdu zase kolem, budu se muset podívat, co všechno se v tomhle skleněném rohu všechno odrazilo, protože toho věru moc nepoznávám. Ale na filmaře si nepamatuju :-).

      Vymazat
  4. Při rozkladu postav do obrysů a stínů a celkovém vyznění mě napadla Hegelova dialektika v obrazové podobě :).

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, taky mám dojem, že doba sytým barvám nepřeje. Kromě modré a žluté se najednou žádná z nich nějak nehodí.

    OdpovědětVymazat
  6. Hodně oblin je i u Kafkovy hlavy.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  8. Nějak se mi ta fotka do dnešních šedivých i neklidných dnů hodí. I ta černobílá se šedivou sedí. Už aby bylo barevněji a klidněji ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych si to přál. Ale je o dva týdny později a pořád nic :-(

      Vymazat
  9. Mne to zase pripomina Svankmajera a jen cekam, co vytahne postava vpravo z tasky:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta taška se mi tam líbila, i když vůbec netuším, kdo to je. Ale to se u Švankmajera nikdy neví :-).

      Vymazat
  10. Je to jako tah štětcem s odkapávající šedou barvou. 👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty zvláštní nožky se mi líbily. A on je to ve skutečnosti štětec! :-)

      Vymazat
  11. Hodně zajímavá a zvláštní fotka! Svým způsobem zneklidňující, protože vypadá jako zástup duchů. Připomnělo mi to jednu povídku z Tiché hrůzy, o tom zástupu lidí - duchů u bouraček.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně to od začátku připadalo jako "sraz duchů po letech" :-).

      Vymazat
  12. Petře, mně jsi připomněl svým popisem skleněných rohů moji dávnou touhu mít obchod třeba v Benátkách nad Jizerou, kde je několik starých, už pozavíraných obchodů s několika schůdky a vlevo, vpravo vitrínami/výlohami a mezitím právě ty kulaté skleněné rohy.Jak tam by se vyjímalo kožené zboží! boty, kufry, kabelky, rukavice a klíčenky s jejich nezaměnitelnou vůní! Ale kdo by tam nakupoval luxusní zboží? Jiřina z N.
    Tato tvá fotka stojí za zamyšlení. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moji známí už vědí, že když je na dohled skleněný kulatý roh odrážející okolní obraz, nemá cenu na mě mluvit :-).

      Vymazat
  13. Zajímavá fotka, věřím, že se s ní nesetkáváme naposledy. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme. Minulý týden jsem ji poslal do světa na zkušenou :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.