Likvidace starého fotowebu

Není to zas tak dávno, co jsem si neuměl představit, že bych měl vlastní fotografický web. Jednak jsem se domníval, že bych na takové místo stejně neměl co kvalitního pověsit a jednak jsem neviděl žádný důvod, proč by se někdo měl na takové webové stránky přijít podívat. Kromě toho jsem už měl delší dobu tento svůj blog, na který utěšeně přibývaly kromě fejetonů, povídek, reportáží či básniček i fotočlánky. Až během první výstavy mých fotek před šesti lety se ukázalo, že by taková jednoduchá stránka s několika ukázkami toho, co fotím, a pár slovy o mně, byla celkem užitečná, zvlášť když ti, co se o fotky zajímají, asi nebudou mít chuť a čas vyzobávat si z té masy několika set článků právě články se slušnějšími fotkami. Pořídil jsem si tedy vlastní doménu, vybral jsem si na Webnode šablonu, která se mi líbila, a ukuchtil jsem prvních pár základních stránek: Pár slov, pár fotek, kontaktní informace, něco o výstavě. Vše bylo zdarma, protože jsem měl na stránkách jen pár obrázků, které nebyly náročné na prostor, a panoval tam prakticky neměřitelný "ruch", ruch hodný lázní, kam se posílají pacienti po operaci srdce.

 

S dalšími výstavami a taky s dalšími pokusy dávat o sobě a o svých fotkách hlasitěji vědět, se však ruch na stránkách zvyšoval, kvůli případné komunikaci se zahraničím vyvstala potřeba mít aspoň část prezentace v angličtině (nebo tedy aspoň v jazyce, který za angličtinu vydávám) a to už základní neplacená verze webu neuměla, tedy jsem musel sáhnout do peněženky a přejít na verzi "prémiovou". Postupně jsem pak do jednotlivých webových galerií přidával nové a nové fotky, připojil jsem materiály o výstavách a snažil jsem se využít co nejvíc služeb z nabízeného "balíčku". Webové stránky se stále rozrůstaly, přibývaly články s novinkami a informacemi pro návštěvníky. Podobně jako jsem si dřív neuměl představit, že bych si svůj vlastní web postavil, najednou jsem si neuměl představit, že bych ho musel zrušit. Jenže díky svým "tvůrčím prázdninám" jsem najednou měl trochu času věnovat se svému webu víc, takže jsem zjistil, že jeho další možnosti rozvoje na původní platformě jsou dost omezené a místo věčných úprav, předělávek a látání děr jsem se nakonec rozhodl postavit si úplně nový web "na zelené louce". Nový web jsem rozjel letos na jaře a původní webové stránky jsem od té doby měl jako záložní, kdyby se náhodou ukázalo, že nový web byl úkrok špatným směrem.

Od té doby už uplynul půlrok a nový web za tu dobu, myslím, stihl potvrdit, že jít tímhle směrem dává smysl. Když mě nedávno poskytovatel starých webovek oslovil, že si musím zaplatit "prémiový balíček" na další období, začal jsem zvažovat, jestli se to ještě vyplatí a usoudil jsem, že ne. Tím pádem jsem se ale ocitl před nutností převést svůj starý web opět do podoby, která v budoucnu - ať už role starého webu bude jakákoli - může fungovat v bezplatném režimu. A začalo zvláštní "období smršťování":

Celý web v tu chvíli zabíral asi 500MB, zdarma smí být jen 100MB. Většina obrázků tedy musí pryč! Je to podobné, jako kdybyste se měli přestěhovat z velikého přepychového bytu do maličké garsonky. Co si vzít s sebou a co prodat, rozdat nebo zničit?

Základní bezplatná verze neumožňuje využívat jazykové mutace, anglická vlaječka tedy z webu musí zmizet. Když si jen vzpomenu, kolik práce mi daly mé neumělé překlady často nepřeložitelných českých názvů fotek! A teď? Všechno vylejt, protože nepřišly gumičky/rubbers!?

Přestane existovat moje speciální záložní e-mailová schránka (navázaná na adresu domény), ze které jsem odeslal za ta léta všehovšudy tři e-maily, jeden testovací a dva důležité.

A další a další méně podstatné věci, ale však od spřátelených oslů všichni víme, jakou sílu dokáže mít i stokrát opakované nic.

Sedl jsem si tedy k obrazovce počítače a začal jsem po večerech starý web prohlížet a promazávat, protože vše bylo nutné stihnout do 13. září, jinak si automatický systém sám vybere, co zlikviduje, aby se do nastavených hranic vešel. Specifický pátek třináctého. Ne, tohle rozhodování nemůžu nechat na nějakém tupém neosobním algoritmu, to je martýrium, které by člověk neměl převalit na hlavu náhradníka, navíc neobdařeného ani stopou empatie, ale měl by si jím projít sám. Jasně, člověk by neměl příliš podléhat nostalgii, tím spíš, že na tuhle stránku v budoucnu mohou zavítat snad jen virtuální Hanč s Vrbatou, kteří zabloudí v internetové mlze (pomíjím teď dva nadále živé odkazy na výstavní e-katalogy, které jsem ještě nestihl přestěhovat). Ale když on za každou kdysi na web přidanou fotkou je schovaný zvláštní a jiným očím většinou neviditelný příběh. Příběh o tom, jak jsem fotky na web vybíral, s čím a s kým jsou spojené, jak jsem přemýšlel o jejich názvech (před výstavami a webovou prezentací jsem své fotky nepojmenovával) a co se do těch názvů všechno promítlo nebo jak se vyvíjely v čase. U těch fotek, které se nekvalifikovaly na nový web, vlastně stiskem tlačítka "Delete" jejich veřejný příběh končí, zaniká, jako záznam o skartovaném agenturním svazku: Agent si snad může konečně oddechnout, ale všechny spojené peripetie, kontext a důvody tím odcházejí do zapomnění.

Připouštím, ta inventura se mi nedělala lehce, ale nakonec jsem většinu dlouhodobě schraňovaného a pečlivě cíděného "nábytku" na starém webu opravdu rozštípal na obyčejné dřevo na podpal. A na kusy, které tuhle decimaci přežily, jsem aspoň hodil bílý lajntuch, jak jsem to viděl ve starých filmech o opuštěných sídlech, aby se na ně moc neprášilo.

Staré webové stránky nakonec fungovaly skoro šest a půl roku a během té doby mě připravily o spoustu času, který jsem jim ale věnoval rád. Dnes se slavnostně naplní pro změnu jejich čas a jejich role se změní, protože se z živoucího sídla stanou skansenem: Staré webové stránky Petra V. (Aktuální poznámka - při reálném převodu na základní verzi nakonec stejně zmizelo mnohem víc fotek a dalších dat, než jsem měl připraveno, tak to beru, jako že skanzen sice shořel, ale aspoň kamenná kaplička na návsi zůstala :-)).

Ode dneška mají tedy mé nové webové stránky na původní adrese www.petrvapenik.cz (platí i pro koncovky .com a .eu) sólo a až na ně z těch starých přesunu i dva poslední e-katalogy, stane se starý fotoweb definitivně muzeem, jehož jediným občasným návštěvníkem budu nejspíš já sám.

Nevím, jestli to pro ně za jejich vytrvalé a poctivě vykonávané služby není příliš krutý osud. Ale co, jejich chyba! Neměly si za autora vybrat lakomce, který kvůli necelým třem tisícovkám neprodlouží balíček prémiových webových služeb.

Škoda, že doména "harpagon.cz" už je obsazená! :-)