Velký oheň

Že se to tady jednou v budoucnu všude pořádně zahřeje, takže ti, co mají rádi horké léto, si přijdou na své, to jsem ze studia fází života různých druhů hvězd věděl. Jen jsem si optimisticky myslel, že to nastane až za pár miliard let, až naše slunce dostane pořádný ohňový apetit a poté, co si dá grilovaný Merkur k lehké zdravé snídani a krásnou Venuši si osmahne na přesnídávku, začne mu před obědem zase kručet v břiše. Pár miliard let... Člověk by řekl, že pro dobrovolné hasiče je to ještě dost času na pořádný trénink, takže určitě nakonec všechno dobře dopadne jako ve vánočních televizních pohádkách. Jenže... Asi jsme se hrdě rozhodli, že se u slunce nebudeme doprošovat a všechno zvládneme i bez něj; aspoň to tak podle toho dýmu ze všech světových stran vypadá. Ale kdoví, třeba povstane nějaký další nesnesitelný revolucionář s chytlavým heslem: Hasiči všech zemí, spojte se! Já mám pohádky rád, protože dobře končí, i když se dlouho zdá, že je všechno ztraceno a ti dva si prostě nejsou souzeni.

Velký oheň

Hoří,

hoří

výšky hor

i hloubky moří.

Hoří souhlas,

hoří vzdor.

Hoří,

hoří

na obzoru

vzdušné zámky

z fantazie

hoří zpěv

dívčího sboru.

Ruka ruku

ohněm myje.

Dým pak

na křídlech se snese,

uhasí věčná

světla kostelů,

Fénix na nás

usměje se:

Prach k prachu.

Popel k popelu.