Hvězdy nad Berounkou

Někdy jsou večery příliš dlouhé na to, aby je člověk strávil doma, a sebeprostornější byt příliš těsný na to, abychom v něm mohli svobodně přemýšlet o věcech, které jsou pro nás opravdu důležité. Přesně ta situace u mne nastala včera (a dnes) v noci. Navíc po dlouhých měsících přišla první opravdu jasná noc s tisíci hvězdami posetou černou oblohou, noc, kterou by bylo hřích jen tak prokoukat na televizi nebo prospat. No a protože jsem stejně potřeboval udělat pár záběrů nočního dobřichovického zámku, vzal jsem foťák a stativ a vyrazil na několikahodinový mrazivý noční výlet k řece.

Kupodivu, uvědomil jsem si zajímavý fyzikální fakt: I když by měl mráz obecně pohyb zpomalovat, pro pohyb myšlenek pravděpodobně platí úplně jiné zákonitosti. Snad je to právě tím, že nepokojným myšlenkám, které v noci odmítají spát, svítí hvězdy na cestu světem. Aby skládanka byla pohromadě, nestačí jen pověstné "hvězdné nebe nade mnou", ale měl by být k dohledání i odpovídající kantovský "mravní zákon ve mně", který by umožnil být odpovědný a pobývat i duchem na stejném místě, kde právě dlí (a příležitostně fotografuje) moje tělo. Musím připustit, že zatím je to rébus svou obtížností srovnatelný s ježkem v kleci.

 

No a abyste z toho mého "duchaprázdného" nočního bloumání po stále ještě mrazivých Dobřichovicích aspoň něco drobného měli, přikládám dvě fotky, jednu z noci počínající, na které je slavnostně rozsvícený dobřichovický zámek (copak se tam asi včera odehrávalo za akci?) a jednu z noci již značně pokročilé, na které už vyhasínají světelné zdroje lidské a veřejné osvětlení pomalu přebírají do své gesce spíš přirozené přírodní síly.

Noční pohled na osvětlený dobřichovický zámek s památnou Křížovnickou lípou

Hvězdné nebe nad hlavou a Berounka pod nohama

Pozn.: Pokud jste čekali pravidelné Nedělní miniglosy, snad vás uklidní, že tento článek není jejich dnešní náhražkou. Jen budou publikovány o něco později, nejspíš až večer, pokud mě samozřejmě opět hvězdy neodvedou na noční přemýšlivou procházku :-).