Ano, jsou výjimky, kterým jsem speciální název dal. Jedinkrát v životě jsem dokonce znal název fotky dříve, než jsem stihl připravit fotoaparát - bylo to celkem nedávno, před necelým půl rokem na Lefkadě, kde jsem takto objevil záběr, na deštník potopený v laguně, který prostě jiný název mít nemohl: Smutný konec pana Tau. To je přesně situace, kdy fotografie bez názvu neříká zhola nic, ale dobře zvoleným názvem se v mysli návštěvníka spojí víc napohled zcela nesouvisejících věcí či situací, fotka získá nečekaný kontext a i když jinak kvalitou nestojí za nic (což je přesně tento případ), může mít u diváků úspěch.
Ale fotky na výstavu jsou samozřejmě úplně něco jiného, proto se moc netěšte, na zámku zvětšený Smutný konec pana Tau rozhodně neuvidíte. Rád bych tam měl obrázky, které by obstály i jen tak - samy o sobě - bez názvu a bez velkého domýšlení jakýchkoli souvislostí. Je ale pravda, že přidání názvu je příležitostí dodat fotce i trochu jiný rozměr než ten nejviditelnější. Kdyby nic jiného, návštěvník se může podívat na autora z úplně jiného úhlu, takže se může i u jinak zcela umělecky plochého fotografa dostavit určitá prostorová iluze :-). Pročpak asi pojmenoval tuhle fotku zmuchlaného papíru "Liška ryšavá" a ne "Zmuchlaný papír" ? Zjevně je jeho duše poetická a on se cítí být svazován pozemskými přitažlivými silami jen trošičku, tedy aspoň do dne, kdy bude muset podat daňové přiznání.
Ale pojmenovat čtyřicet fotek tak, aby to mělo aspoň trošku smysl, to není taková legrace jako u pana Tau. Mám používat názvy více popisné nebo spíš asociace? Mají to být názvy stručné, nejlépe jednoslovné, nebo mají být v košaté hrabalovštině? A má v nich být humor? První verzi jsem měl hotovou během jediné hodiny a byl jsem s ní spokojen. Do druhého dne. Další ráno jsem se na názvy podíval, skoro všechny jsem zapudil, nahradil je jinými, a přemýšlel jsem, jestli se dá opravdu spolehnout na skutečnost, že ráno je moudřejší večera. Další ráno jsem zjistil, že nedá. A tak kolem dokola obrábím názvy vybraných fotek a žasnu, jaké dobrodružství se v podobném procesu skrývá. Většina se už ustálila, ale některé ještě na svých seslích nesedí nijak pevně, takže stačí závan čerstvého povětří, aby je odnesl daleko za horizont zapomnění. Jsou okamžiky, kdy převládají názvy optimisticky odlehčené (byť takových chvilek poslední dobou není moc), jindy z nich naopak odkapávají hustě olejovité a nevábně vyhlížející kapky mé setrvale mizerné únorové nálady. Sám jsem zvědav, co nakonec převládne a jestli konečné názvy na popiskách pomohou dotvořit plastičtější podobu fotek anebo budou spíš jen známkou prohlubujícího se šílenství autorova :-). Nechte se překvapit.
Ale abyste mohli svou kreativitu zapojit i vy, mám tady pro vás jednu fotku, která se s velkou pravděpodobností na výstavě objeví, a k níž jsem už vymyslel několik rozličných potenciálních názvů, ale ani s jedním zatím nejsem spokojený. Co myslíte vy? Jak by se podle vás mohla následující rozvlněná fotka jmenovat. Nemůžu sice slíbit, že na vás nakonec dám, ale třeba až váš název uvidím, jen se plácnu do čela a řeknu si: To je přesně ono! Tak jsem si ho přesně ve fantazii vysnil, jen to můj líný a nešikovný jazyk nedokázal vyslovit.
Děkuji všem za kreativní spolupráci a těším se v červnu na shledanou, ať už to bude přímo na dobřichovickém zámku anebo si prohlédnete jednotlivé vystavené kousky alespoň v nepříliš technicky kvalitní podobě v blogovém e-katalogu, který už pomalu začíná vznikat.
Nezapomeňte: Výstava fotografií Obrazy "ze zásvětlí" začíná vernisáží už 31. května večer a od soboty 1. června bude k dispozici všem návštěvníkům. A pokud už teď víte, že budete chtít přijet na vernisáž, a ještě jste mi tu skvělou zprávu nezvěstovali, neváhejte a pište na mou adresu pvapenik@centrum.cz. I když času je pořád hodně, jaro už vyťukává morseovkou na dveře přání krásných a slunečných dnů. Červen s Čerfem se totiž blíží! :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.