úterý 22. ledna 2013

Postřehy z předvolebního času

Poslední dobou se snažím psát o všem jiném než o prezidentských volbách a související kampani. K tématu se ostatně vyjadřuje kdekdo, takže není nutné rozšiřovat počet jednobrdných článků, které většinou sestávají z informace, koho bude pisatel volit, a z více či méně podrobného zdůvodnění, proč právě tak. A protože nechci ještě více rozdmychávat už tak značnou hysterii, volím raději jiné formáty: Tu básničku, jindy zase fotohádanku, názor na knížku, atd. To vše s vědomím, že jsem tento blog kdysi zařadil do kategorie Politika a společnost, byť mám s takovou kategorizací docela zásadní problém a mám rád naopak blogy, které jsou vedené pokud možno napříč různými kategoriemi, stejně jako jdou napříč kategoriemi a úzkými škatulkami jejich autorky a autoři. Už už jsem si říkal, že mi někdo jistě co nevidět pošle výtku: Jak je možné, Čerfe, že nepíšeš o volbách, když jimi žije většina lidí v tomhle státě. A mně nezbývá, než odpovědět: Právě proto!

Možná je moje předvolební odtažitost dána i tím, že mám pro sebe - pokud jde o kandidáta - už dlouho a úplně jasno, ve druhém kole ještě mnohem víc než v prvním. Nepotřebuji proto sledovat všechny televizní debaty, číst všechny komentáře více či méně pomazaných politologických hlav, poslouchat extatické výkřiky různých "významných osobností", které v sobě jakoby zázrakem našly v pravý čas tu pravou víru. Nepotřebuji ke štěstí přesvědčovat někoho, že právě můj názor je ten správný; i kdyby nebyl, je můj, a to je důležitější, než to, zda je správný, protože sousloví "správný názor" mi v politice vůbec nedává smysl. Nemusíte se tedy bát: Budu se tímto článkem snažit nepřispívat všeobecné "stádotvornosti" (viz článek O stádotvornosti zpřed dvou týdnů), která, myslím, ovládla před druhým a rozhodujícím kolem volby veřejný prostor ještě mnohem víc než v době vydání mého článku.
 
Chtěl bych se s vámi ale rozdělit o několik postřehů, co se mi na tomto zjitřeném období zdá být zajímavé, až už je to skutečnost pozitivní nebo spíše k vzteku. Ale dobře si uvědomuji, že co připadne pozitivní mně, může být druhému člověku k nesnesení a opačně. To už tak prostě v podobných volbách bývá, tak si na to zvykejme.

1. Myslím, že se dobře ukázalo, že "hádavost" našich představitelů není (pouze) projevem jejich zvráceného ega, ale patří k lidské přirozenosti. Jakmile se má člověk pro něco rozhodnout a snaží se to udělat odpovědně, je jasné, že nese těžce, pokud se někdo jiný po podobně náročném procesu rozhodne zcela jinak než my. Vidíme tak kolem sebe případy, kdy až teď lidé poznávají, že mít zcela opačné názory na stejnou věc je normální, byť zpočátku nepochopitelné.

2. S úsměvem pozoruji, jak často lidé považují jiný než svůj názor za projev hlouposti nebo aspoň pomýlení nebo manipulace. Jó, to ten můj vlastní názor, ten je přece vždy projevem odpovědného posouzení všech plusů a mínusů, dalo mi práci, než jsem k němu dospěl, takže ti, co došli k úplně opačnému závěru, museli to myšlení odfláknout, protože jinak by přece logicky museli přijít na to samé jako já, no né :-). Ano, v některých souvislostech je to smutné, v jiných úsměvné, ale je to logické vyústění toho, že lidé nejsou spolu zvyklí diskutovat o takových věcech. Raději nadávají na ty nahoře a ve svém nadávání působí svorně, byť pod povrchem je třeba zabydlené naprosto odlišné smýšlení. Prezidentská volba toto poschovávané a často jen intuitivní smýšlení dostává na povrch a my někdy jen koukáme, protože podobný názor bychom třeba od určitých lidí nečekali.

3. Zdá se mi, že snaha udělat z jednoho kandidáta cizáka a divže ne sudeťáckého nacistu narazila na neporozumění u mladé generace, což mi dělá radost. Myslím, že mladí lidé se dnes dívají na všechny "neuralgické body minulosti" úplně jinýma očima. Cestují po světě s naprostou samozřejmostí, mají spoustu mezinárodních kontaktů a zkušeností a nenechají se strašit kostlivci, kteří byli do našich skříní narvaní před třemi nebo čtyřmi generacemi a od té doby se nechávají vykouknout jen tehdy, když je někoho třeba polekat. Jasně, ztráta osobní zkušenosti má svoje rizika, ale v tomhle konkrétním případě si myslím, že je to (z obou stran) jediná správná a možná cesta, jak postupně položit na lopatky dávné nenávisti.

4. Těší mě, že přes zjevnou snahu vnést do kampaně ostrý pravolevý konfrontační pohled, zůstává dost lidí, u kterých převažuje vnímání obou kandidátů jako dvou osobností a ne fangliček na stranickém praporci.

5. Čím dál víc si uvědomuji, že i v podobných volbách nejspíš funguje něco podobného jako v obchodě: Rozhodující pro volbu (nákup) není ani tak racionální úsudek, ale emoce. Někdo si je ochoten tuto skutečnost připustit a někdo si svou emoci potřebuje zpětně zabalit do objektivizující peřinky důvodů, aby byl sám se sebou spokojen, že nenaletěl reklamě :-).

6. Nadále si myslím, že zavedení přímé volby prezidenta bez úpravy celé ústavní rovnováhy jednotlivých aktérů, byl nesmysl. Musím ale uznat, že pozitivním prvkem je výrazné zvýšení zájmu o věci společenské, což beru jako velmi dobrou zprávu, zejména u mladších lidí. Samozřejmě, nikde není psáno, že se nevrátí obecné znechucení vším, co politiku jen trochu připomíná, ale musím uznat, že kandidáti (a to se týká všech, kteří se do volby odvážně pustili) ukázali, že politika nemusí být jenom sprosté slovo, ale je to něco, co se týká úplně každého, a když funguje mizerně, není to zdaleka jen ostuda politiků, ale všech.

7. S prezidentskou volbou k nám vtrhnul se vší razancí politický marketing se vším pozitivním i negativním, co k němu patří. Čím dřív si uvědomíme, že to není ztělesněný belzebub, jen se s ním musíme naučit počítat podobně, jako to běžně děláme s reklamami, tím víc si ušetříme vlastních nervů a potenciálních zklamání.

8. Mám radost z toho, že hodně lidí posuzuje kandidáty ne jen podle toho, jak jsou schopni se pohádat a kolik ran uštědřit svému protivníkovi. Samozřejmě, jsou i tací voliči, kteří jsou ochotni se hádat do krve vždy a všude, a těm alfa samec, jehož hlavní devizou je chvastounství a umění šlápnout soupeři na krk, bude i nadále imponovat. Ale stejně mám pocit, jako by se v prezidentské volbě začali projevovat i jiní lidé než právě takoví, jako kdyby postupně ze stínu vystupovali i lidé dosud neteční a poschovávaní. To mě osobně těší, byť řada z nich má nepochybně na věci jiný názor než já.

9. V kampani kromě ostrých výroků zaznělo i několik projevů vzájemného uznání, a dokonce se objevily i omluvy. Jistě, nejspíš nejsou úplně upřímné, ale co na tom, stejně je to posun zase k o kousíček lepší politické kultuře. Nemůžu si pomoct, já tam těch pár krůčků vidím, možná i proto, že si dávám tu práci je hledat. Mám na to ostatně - protože jsem rozhodnutý a neagituji - čas :-).

10. Skoro si troufám říct, že - ač moje sympatie a antipatie v nastávajícím klání jsou rozděleny jasně - nebudu nijak nešťastný a smutný, ani když zvítězí kandidát, kterého bych v prezidentském úřadě viděl velmi, velmi nerad. I kdyby vítěz vykonával svůj úřad špatně (kdo to mimochodem objektivně posoudí? Opět se dostáváme k tomu "správnému politickému názoru", kterým jsem si dovolil svou úvahu začít), prezident díky svým omezeným pravomocem nenapáchá velkou škodu. A myslím si dokonce, že svými budoucími špatnými kroky nedokáže vyvážit to pozitivní, čemu přímá prezidentská volba přispěla. Já - ač jsem v těchto věcech povětšinou skeptický - jsem těch pozitiv zaregistroval překvapivě dost.

Když v sobotu ringový rozhodčí zvedne ruku "mému" kandidátovi, dám si na oslavu panáka dobré slivovice. Pokud vyhraje protikandidát, dám si s temným mručením stejného panáka na rozptýlení nepříjemných myšlenek. Musím s lítostí konstatovat, že ač jsem zpočátku bral odcházejícího prezidenta jako v dané situaci nejlepší volbu, s postupem času se čím dál víc těším na jeho odchod z úřadu, protože - ač se čím dál více ohání blíže nespecifikovanými českými zájmy - domnívám se, že jim stále méně slouží. Popravdě, těším se až bude vystřídán.

Pokud jste se článkem pročetli až sem, zajímalo by mě, jestli jste také pro sebe zaregistrovali v průběhu kampaně nějaké pro sebe překvapivé nebo pozoruhodné postřehy. Čím budou pozitivnější, tím budu radši :-).

Přeji vám v pátek a v sobotu šťastnou ruku!

Pozn.: Jak říkávali Monty Pythoni: A teď něco úplně jiného! :-) Jen jsem chtěl zcela mimo dnešní téma dodat, že tento článek je jubilejním osmistým článkem vydaným na tomto blogu (ve skutečnosti osmistým prvním, ale to už teď nebudu rozmazávat). Tak vám děkuji za trpělivost, vytrvalost a chuť se vracet a budu doufat, že vás tyhle vlastnosti ještě nějakou dobu nepřejdou.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.