úterý 15. ledna 2013

Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla

O knize Ekonomie dobra a zla, kterou napsal člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a dobře viditelná osobnost moderní ekonomie Tomáš Sedláček, se už napsalo a řeklo mnohé. Neodolal jsem tedy a koupil jsem si knížku sám sobě k Vánocům. Zatímco jinak opravdu nemohu říct, že by mě standardní ekonomické spisky nějak lákaly k četbě, na Ekonomii dobra a zla jsem byl zvědavý, snad proto, že tato kniha opomíjí grafy, rovnice, vzorce i tabulky. Na první pohled totiž opravdu nejde o běžnou ekonomickou knihu. A je otázkou, jde-li vůbec o ekonomickou knihu. Snad se v tomhle ale dá spolehnout na označení "Ekonomická kniha roku" z mezinárodního knižního veletrhu ve Frankfurtu. Pevně věřím, že "neekonomická" kniha by se ekonomickou knihou roku stát nemohla, a spoléhám se v tom na ty, kteří o ekonomické vědě vědí mnohem víc než já :-).

Když jsem ale začal číst, zaváhal jsem znovu. Knížka totiž připomíná spíš filosofický spis, byť jde v principu (alespoň v první z jejích dvou hodně odlišných částí) o historii ekonomického myšlení lidí od nejstarších dob, ze kterých se nám zachovaly písemné informace. Vyprávění o roli ekonomie v životě člověka proto začíná Eposem o Gilgamešovi, pokračuje rozborem starozákonní hebrejské společnosti, nachází zásadní impulsy v době antického Řecka, aby se přes dlouhé období středověkého křesťanství dostalo k přímým východiskům moderní ekonomické teorie v dílech Descarta, Mandevilla a Adama Smitha. A přesně podle názvu knihy hledá autor v každé době nejen prameny ekonomické vědy, ale i její ukotvení ve společnosti a vztah k dobové morálce.

Popravdě, není to vůbec jednoduché čtení. Kdo by si představoval, že jde o jakousi popularizační instantní knížku, jejíž stránky stačí přelétnout zrakem, zalít horkou vodou a ekonomická intelektuální polévka je hotova, nejspíš zažije rozčarování. Musím přiznat, že během četby jsem měl spíš silný a neutuchající pocit vlastního nedostatečného vzdělání a sečtělosti. Jako apoštolové na orloji na stránkách defilují slavní myslitelé minulosti, jejichž povšechná znalost sice patří k základům všeobecného vzdělání, ale povšechné povídání to v této knížce tedy není. Jde o poctivý text vystavěný na všech metodologických zásadách platných pro odbornou literaturu. Velmi košatá je poznámková část a citace; jak kdysi v jedné forbíně říkal Jan Werich: "Občas je vysvětlivek víc, hustěji, než samotná kniha, kterou to vysvětluje!" Autor celkem správně usuzuje, že se na podrobné znalosti dobových filosofických a etických autorit dnešními čtenáři nemůže spolehnout a v poznámkách se snaží zájemcům aspoň částečně "doplnit vzdělání". Nezůstává ale jen u věhlasných osobností ducha, ale neváhá - pokud jde o dobrý příklad - využít i populární zdroje - filmové scény, části scénářů, divadelní hry, písňové texty, atd. V knížce se během pár řádků můžete dostat od Tomáše Akvinského přes Samuela Becketta a skončit v nefalšovaném filmovém Matrixu.


Jak zásadním přerodem ekonomie během staletí prošla, je samozřejmě dobře patrné. Je ale nutné říct, že možná ještě větším přerodem prošlo ono vnímání titulního dobra a zla v souvislosti s ekonomií.

Vcelku oprávněně je lichva nanejvýše nenáviděna, neboť skrze ni vyplývá zisk z peněz samých a nikoli z toho, k čemu byly určeny. Peníze byly totiž vynalezeny ke směně, nikoli ke zvyšování úroku. A tak je tento druh výdělku ze všech možných způsobů obživy nejvíce proti přírodě. (Aristoteles - Politika).
Pozoruhodný posun od této antické myšlenky, když vezmete v úvahu, že prakticky celá ekonomie je na půjčování, vydělávání na úroku i na investici založena? A jak je to s dobrem a zlem u lidí? Je člověk z podstaty dobrý nebo zlý a jak se to odráží v ekonomických principech?

Bylo-li by zabráněno všemu zlu, z Vesmíru by se vytratila i mnohá dobra. (Tomáš Akvinský)
Naváděti člověka ke hříchu není žádným způsobem dovoleno, užívat však hříchl druhého k dobrému je dovoleno, protože i Bůh užívá všech hříchů k nějakému dobru; z každého totiž zla vyvodí nějaké dobro (Tomáš Akvinský).
Zdálo by se, že jde o nadbytečnou otázku. Autor knihy ale ukazuje, že odpověď na tuto otázku má naprosto zásadní dopad na to, jak může a má fungovat hospodářství, do jaké míry může být obecné dobro vynucováno a jak (a proč) se může v ekonomice uplatňovat cosi jako pověstná "neviditelná ruka trhu".

V druhé části pod názvem Rouhavé myšlenky (slovní příbuznost s Patočkovými Kacířskými eseji jistě nebude náhodná, ostatně Tomáš Sedláček si dává velmi záležet, aby některé pozapomenuté věci ukázal třeba i na tom, jak jsou tvořena některá běžně používaná slova a z jakého původního významu jsou odvozována) se pak autor věnuje současnosti a možné budoucnosti ekonomie, ukazuje, jak ekonomie balancuje na hranici mezi vědou a mýty, a jak se snaží tuto skutečnost kompenzovat dalšími a dalšími matematickými exkursy a přiblížení vědám přírodním a exaktním, namísto návratu k zásadním otázkám etickým.
Základní věcí, po které rozumné individuum touží, není uspokojení svých tužeb, ale nové a lepší tužby. (George Stigler).

Podle Sedláčka by "...ekonomie měla stát na obou nohou - mít tělo i duši. ... A jakpak by nekulhala, když se snažíme dělat účetnictví s hodnotami, z nichž jen některé mají cenu. V tomto, zdá se mi, je primární potíž ekonomie: mnoho věcí má hodnotu, ale jen některé hodnoty mají cenu. Tak třeba vlak, reklama nebo pilník na nehty jistě mají svou hodnotu a mají i svou cenu (protože pro tyto hodnoty existuje trh); jiné hodnoty (přátelství, úsměv dítěte, čisté ovzduší, atd.) jsou nezpochybnitelnými hodnotami, ale cenu nemají (není pro ně trh, nejsou volně směnitelné). Proto ekonomika kulhá a má někdy devastující dopady, protože proti sobě mnohdy staví hodnoty s cenou a hodnoty bez ceny.

Autor si často vypomáhá analogiemi k jiným oblastem, např. když se rozepisuje o ekonomických krizích, které teorie nejenže neumí předpovědět, ale dokonce je často neumí ani s odstupem vysvětlit.
Ekonomie může fungovat v běžných rozměrech, podobně jako Newtonova klasická deterministická a mechanistická fyzika. Jinými slovy, ekonomika může fungovat v nedůležitých oblastech. V otázce zdraví, lásky, smrti, státních bankrotů zřejmě fungují pravidla jiná, obecnější.

No a samozřejmě při podobném povídání dost dobře není možné se vyhnout velmi aktuálnímu tématu krize, zadlužování a toužebně vyhlíženého ekonomického růstu.
Představte si, že u stolu sedí tři lidé, ale na stole tančí jen dva pivní "kousky". Jak se o ně spravedlivě podělit? Má zůstat bez piva nejchudší, nejbohatší nebo dáma? Má pivo dostat přednostně závislý notorik, nebo člověk, který pivo v životě neochutnal? Má je dostat ten, kdo je vařil, nebo ten, komu patří hospoda? To jsou složité ekonomicko-politické otázky, které se nutně dotknou filozofie (co je to nárok a vlastnictví?) etiky (co je spravedlivé?), sociologie (z jakého společenského postavení vzniká nárok?), snad i psychologie (zda a jak vyjednávat) a jiných oborů. Každopádně otázkou je přerozdělování: jak rozdělit bohatství, a tedy kdo si pivo "za-slouží" a proč, za jaké "sloužení" vzniká ve společnosti nárok.
My jsme tuto složitou otázku vyřešili tím, že se na stole magicky ocitlo pivo třetí. Najednou je problém vyřešen, každý si vezme jedno a je to. Všimněme si, že tady se najednou otázka po spravedlnosti maže, jakoby zaokrouhluje (každý jedno a je jedno, kdo si je jak zaslouží, téma spravedlivé distribuce bohatství se jakoby instantně vytratí. Každému jedno pivo se nám zdá zhruba (slovo zhruba je důležité) spravedlivé, a naopak nároky jednoho z hodovníků na dvě piva (ať už z jakéhokoli důvodu) nám přijdou zvláštní, pokud mají na pivo chuť všichni.

Ekonomie dobra a zla mi jako knížka přijde hodně zajímavá a podnětná pro všechny, které zajímá, co se kolem nás (a s námi) děje a proč. Nejde o žádné hotové odpovědi na všechny otázky. Spíš o návod, jak se ptát a co všechno při tom také vzít v úvahu. Když to tak budeme dělat poctivě, je určitá nenulová pravděpodobnost, že si budeme na spoustu otázek schopni odpovědět sami. Kdesi jsem pana Sedláčka slyšel o tomto textu mluvit jako o "kecací ekonomii". Možná, že kdyby některé "pomazané" hlavy toto podnětné "kecání" braly v potaz, ekonomika by se dokázala nadechnout ke kvalitativně jiné cestě než doposud uplatňované cestě stálého a často s pomocí nedovolených povzbuzujících prostředků vymodleného růstu pro růst. Že je možná opravdu něco špatně, se může poznat i z věty, kterou jeden z ekonomických klasiků John Keynes vyřkl těsně po skončení druhé světové války a která je také citována v této jistě pozoruhodné knížce:

Není daleko den, kdy ekonomické problémy ustoupí do pozadí, kam patří, a naše hlavy i srdce se budou znovu zabývat tím, co má skutečně smysl: otázkami života, lidských vztahů, stvoření, jednání a víry.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.