Poslední dobou jsem dost nerozhodný. Nemohu se třeba rozhodnout, jestli mám jet na dovolenou vlakem nebo letět letadlem. Taky občas váhám, zda si k večeři dát kaviár se šampaňským nebo jáhlovou kaši s mlékem a strdím, jestli mám podle doporučení mnohých jít o víkendu raději do Prčic nebo do Háje (případně ještě dál) a jestli se před televizí rozčílit při fotbale nebo při zprávách z domova. A to ani nemluvím o tom, jaká neřešitelná dilemata někdy nastávají ve vztazích se ženami! Kdyby tak existovalo nějaké chytré udělátko, co bude umět správně rozhodnout za mne a co si vždycky bude vědět rady!
A najednou při čtení novin přišlo osvícení: Chobotnice Paul přece - jak papouškují všechna média se silně okurkovou příchutí - dokázala natipovat správně všech osm vybraných zápasů fotbalového mistrovství světa a vyhrané peníze věnovala na charitu, protože chobotnice je zvíře podle lidských měřítek kromobyčejně skromné, nepotřebuje peněz a vystačí si s celosvětovou slávou. To je ono: Potřebuji sehnat chobotnici! Ne ledajakou, protože ji nepotřebuji do octa, ale na věštění. Kdykoli budu mít dilema, udělám to přesně tak, jako to dělali s Paulem: Dám prostě chobotnici vybrat krmení ze dvou krabiček s různými obrázky a podle toho, kterou škatulku jasnovidný hlavonožec vybere, se rozhodnu. Jen musím dávat pozor, aby mi zvířátko moc neztloustlo, protože dilemat bude, jak se znám, dost.
Kde ale takovou chytrou chobotnici sehnat? Napřed jsem si myslel, že si koupím přímo Paula, ale ten na vrcholu mediální slávy odešel do penze a věštit už odmítá, protože by kvůli tomu mohl mít oplétačky s německým důchodovým úřadem a taky si samozřejmě nechce na stará chapadla pokazit reputaci. Budu tedy muset sehnat jinou chobotnici podobných schopností, zařídím jí pěkný velký výběh (nebo spíš výplav) v domácím akváriu a občas (asi tak stopadesátkrát za den) se jí na něco zeptám. A třeba se to zanedlouho stane běžnou věcí i jinde než u mne doma. Kdoví, možná by nebylo marné místo všech drahých renomovaných zahraničních poradců pro různé organizace, strany a úřady nakoupit dobře vycvičené chobotnice. Ušetřilo by se dost peněz a nemyslím si, že by byl výsledek o moc horší, než bývá. No a kupříkladu i taková prezidentská volba by konečně jednou mohla proběhnout opravdu důstojně.
Nemám ovšem vůbec ponětí, kde se poradenské chobotnice kupují a kolik stojí. V našem supermarketu jsou ke koupi pouze chobotnice hluboko zmražené, takže se od nich už asi žádné epochální duševní výkony čekat nedají. Ptal jsem se v Domácích potřebách (chobotnici přece potřebuji doma), kde mi poradili jít do prodejny s DVD. Sice se mi to zdálo divné, ale dnes už člověk často neví, co se v jakém obchodě všechno prodává, tak jsem to zkusil. Bohužel, přišel jsem pozdě, protože poslední chobotnici si koupil nějaký pán včera večer a teď prý staré italské seriály přivezou až zase na podzim. Škoda, tak dlouho čekat nemohu, protože do té doby by již můj život mohl nabrat vlivem nesprávných rozhodnutí velmi špatný směr.
Co naplat, až večer přijdu domů, ponořím se do vln internetu; to by v tom byl čert, abych nějakou šikovnou chobotničku nesehnal. A začal jsem urputně zvažovat, jestli mám zkusit spíš Aukro nebo E-Bay. Vidíte, kdybych už měl hlavonožce doma, nechal bych si jednoduše poradit. A jak jsem tak v zamyšlení dobloumal až do ulice vedoucí k divadlu, napadlo mne, že tady vlastně kdysi býval Zverimex. Za zeptání nic nedám. Co kdyby…?
Bohužel, ukázalo se, že Zverimex je už minulostí. Teď byla v domě sázková kancelář, kde - jak jsem se domníval - ani nemělo smysl ptát se, zda nevědí, kde se tu dají levně sehnat poradenské chobotnice.
"Okurková sezóna, co?" prohodil jsem směrem k paní, která se v prázdné místnosti okázale nudila.
"To jen dneska," odvětila hlava za přepážkou. "Jinak tu touhle dobou bývá plno i o prázdninách," vzdychla. "Ale když dneska všichni blázní s těma sázkařskejma chobotnicema, co je mají prodávat v Akvaristice na náměstí…"
Když jsem dorazil na náměstí, oněměl jsem úžasem: Vietnamský obchůdek ozdobený narychlo spíchnutým reklamním transparentem DNES: CHYTRÁ NĚMECKÝ CHOBOTNICE, byl doslova obležený nervózně podupávajícími sázkaři všech generací. Chápu je. Kdo by nechtěl mít domácího mazlíčka, který mi sem tam přihraje nějaký tutový tip na fotbal nebo tenis a pomůže mi tak vylepšit napnutý rodinný rozpočet? Jestlipak těch chobotnic přivezou chytří obchodníci dost? Od obchodu se totiž vinula dlouhá a několikrát zatočená několikaproudá fronta, jako kdyby tu nebyla Akvaristika ale nejmíň expozitura Leninova mauzolea.
Tak nevím. Dívám se na to sázkařské pozdvižení a už se zase nemůžu rozhodnout: Mám tu frontu vystát anebo ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.