Mám-li soudit podle obsahu svého e-mailu, svět je plný srdceryvných příběhů a možností k přivýdělku. No považte - nedojal by vás příběh čerstvě plnoleté Jane G., která přišla nešťastně o oba rodiče a teď k vám spíná přes obrazovku své internetové štíhlé ruce v prosbě o rytířskou pomoc, protože jste zjevně jako jediný na zeměkouli schopen se jí zastat v boji s úklady těch, co jí nepřejí, aby se dostala ke svému rodinnému bohatství? Pravda - bude napřed třeba poslat chudé dědičce něco peněz na různé poplatky, úplatky a záplatky, aby se k poctivě vydělanému pokladu dostala, ale co je to proti obrovské sumě, kterou za tu malou službičku nakonec dostanete, a hlavně proti úžasnému pocitu, že jste princeznu nezklamali? Jen mrknutí oka proti věčnosti, kapka rosy proti Tichému oceánu. Srdce rytíře ve vás intenzivně buší: Chudák holka, sedí někde v africkém vyhnanství samotinká jen se svým zaprášeným notebookem, obklopena nepřejníky a krvežíznivými viry nemocí tak strašných, že by se jim byl schopen podívat zpříma do očí snad jedině náš stínový ministr zdravotnictví, a i on by možná musel přimhuřovat. Je to jen na vás; její budoucnost, štěstí a zbytky víry v dobro jsou jen ve vašich rukou!
Následuje podobně tklivý příběh bývalého nigerijského bankéře. Popravdě - když se na mne obrátila Jane G., přišlo mi to jaksi logičtější, nevím, jak bude hrát na rytířskou strunu již nemladý Mbobo S. Ale ukazuje se, že Mbobo na strunu vášní hrát nemusí, protože jeho zakleté dědictví je ještě o řád vyšší než u Jane, a tlačí tak vaše rytířské svědomí do defenzívy. Obraz křehké dívky se pomalu rozplývá v oslňujících paprscích nigérijských zlatých cihel. Pravda, požadované peníze na poplatečky jsou taky o řád vyšší, ale kdo by na to zrovna teď hleděl, když jde tak nějak o spravedlnost, že? A že nespravedlnost vládne světem, to potvrzují další tři e-maily, které přicházejí ještě týž večer z různých koutů světa: Quido - potomek bohatého velkostatkáře z Argentiny, Blanche - dědička z jedné kdysi slavné evropské dynastie, která se nemůže dostat ke kontu ve švýcarské bance (to se samozřejmě může podařit jedině vám!), a další Nigerijec - tentokrát bezejmenný - zřejmě mu hrozí větší nebezpečí než Mbobovi. Jak přispět k nápravě nevycválaného světa? Je přece slušné pomáhat potřebným, jen nevím, kde teď narychlo vezmu požadovanou sumu, když jsem včera utratil své poslední peníze za novou peněženku. A v hlavě mi jako arestovanému hraběti Monte Christo neodbytně duní znovu a znovu známá jména: Jane, Mbobo, Quido, Blanche...
Problémy se ale ve slušné společnosti řeší skoro samy. Ráno se totiž z e-mailu dozvídám, že jsem byl vylosován jako výherce miliónu liber v nějaké skvělé soutěži veliké a známé britské firmy. Už jsem uvykl tomu, že jsem aspoň v tomto ohledu mimořádně šťastným mužem a o podobných výhrách mi přicházejí zprávy skoro každý týden. Prozatím jsem odolával pokušení výhru si převzít, protože mi to nedovolilo mé hypertrofované svědomí: Jak by k tomu přece přišli všichni ostatní, kteří jako běžně šťastní lidé nejvýš vyhrají dvakrát ročně páté pořadí ve sportce? Ale teď je to docela jiná situace: Miliónek ve šterlinkových librách by mohl dohromady na záchranu všech pěti smolařů, kteří přes všechna nebezpečenství sebrali odvahu a poslední zbytky internetového tarifu a oslovili mne, mohl stačit.
Posílám tedy na uvedenou adresu nacionále a mailové adresy "mých" pěti nešťastníků s pokynem, aby jim mou výhru rozdělili a vzkázali jim, že je to ode mne. Pak už budu jen čekat, až se začne ze všech světových stran do Dobřichovic sbíhat zlato, cenné papíry a drahé kamení. Anebo aspoň přijde e-mail od Jane, Mboba, Quida, Blanche a jednoho anonyma: Dělali jsme si sice jenom srandu, ale přesto dík!
A mě bude tak nějak příjemně hřát u srdce.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.