pátek 8. ledna 2021

Konec až na pátý pokus

Kdo si na můj blog občas zajde počíst, nemohl se ani náhodou úplně vyhnout tomuto tématu: Posledních několik měsíců jsem totiž - chvílemi nadšeně, chvílemi zoufale, ale vlastně nepřetržitě - opravdu hodně žil svou fotografickou výstavou Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020) na dobřichovickém zámku. Protože dnes jsem po dlouhých dvaceti týdnech výstavu definitivně rozebral, je, myslím, pravý čas na to, abychom se společně podívali, jak čas výstavy šel, protože v době covidové je to celkem (ovšem nevyžádaně) pestré kalendárium:

17.- 19. srpna:  Instalace výstavy. Ano, opravdu mi to trvalo tři celé dny. Byly to tři nádherné tvůrčí dny a já byl s výsledkem nepokrytě spokojený až do dnešního (už pátého!) konce. Vlastně bych udělal jinak jen dvě věci, na jejichž opravu jsem byl ovšem příliš líný a taky byla velká pravděpodobnost, že bych těmi opravami nejspíš narušil něco jiného. Ale co by to bylo za výstavu, kdyby neměla aspoň pár chyb, ne?

To bylo něco: Za oknem srpnové slunce a srpnové barvy. A co teprve ty barvy před oknem! :-)


20. srpna: Vernisáž výstavy, které se zúčastnilo cca 70 návštěvníků. Mimochodem, to číslo možná lépe vynikne, když dodám, že ani jeden z hostů nebyl příbuzný; ty jsem totiž zcela vyčerpal svými předchozími dvěma letními výstavami v Horních Počernicích a v Plzni :-).

Bože, z té hustoty lidí bez roušek na zámecké chodbě mi dnes už pomalu v "době rozestupové" běhá mráz po zádech. Tedy aspoň doufám, že je to jen mráz... (Foto: Bohumil Planka)


28. srpna: Ve výstavních prostorách bylo ten večer úplně nejvíc návštěvníků za celou dobu expozice. Ti však nepřišli kvůli fotkám ale kvůli velkému rautu, kterým startují tradiční Dobřichovické vinařské slavnosti. Kupodivu, nenarazil jsem při ochutnávání výborných vín ani na jednoho multimilionáře, který by mi nabídl, že celou výstavu kompletně koupí, protože zdi jeho skromné stopadesátipokojové usedlosti na Maledivách pohříchu zejí prázdnotou :-).
 
6. září: První veřejná komentovaná prohlídka. Jen během září budou ještě další čtyři.
 
10. září: Ve výstavním sále stejně jako ve všech vnitřních prostorách v naší zemi jsou opět povinné roušky. Postupně se ruší nebo omezuje kulturní a společenský program na zámku a v jeho okolí, od kterého jsem očekával příliv dalších návštěvníků.

Zámecký výstavní sál tím nejširokoúhlejším objektivem, který mám.


30. září: První oficiální (plakátový) konec výstavy. Výstava je podle předchozí dohody prodloužena do konce října. Protože další vystavující fotografové ale hodlají zaplnit sál i přilehlou chodbu až v listopadu, oficiálně nakonec výstavu prodlužujeme až do 7. listopadu.
 
1. října: Slavnostně oznamuji na blogu, že Moje dobřichovická výstava se prodlužuje.  
 
11. října: Poslední veřejná komentovaná prohlídka. Výstavy se oficiálně uzavírají. Protože ale na zámku je i restaurace, bláhově se domnívám, že zámek zůstane otevřený, takže kolemjdoucí si budou moct moje fotky (aspoň ty na zámecké chodbě) prohlížet i dál. Já naiva!
 

 
14. října: Bohužel, zavírají se i restaurace a zámky, takže moje výstava - byť na zámku - se ocitá pod zámkem.
 
31. října: Druhý oficiální konec výstavy. V tento den měla podle mého původního plánu výstava končit, ale další vystavující se nakonec rozhodli svou expozici v nejisté době vůbec nezahájit. Moje výstava je tedy prodloužena do konce roku, byť ji není možné navštívit.
 
7. listopadu: Vyměňuji jednu z vystavených fotek, kterou měl rezervovanou jeden zájemce, za připraveného náhradníka. Protože to vypadá, že náhradníka neuvidí ani jedno návštěvnické oko, aspoň rošádu popíšu v blogovém článku Těžký život náhradníka. Třetí oficiální konec výstavy.

17. listopadu: Zklamání z toho, že nemůžu připravenou výstavu nikomu ukázat, si částečně kompenzuji tím, že začínám na blogu publikovat seriál článků (zatím vyšly 3 díly) o tom, jak výstavu vlastních fotek zorganizovat.

29. listopadu: Ač jsem za normálních okolností celkem spořádaným občanem, který se snaží dodržovat, co po něm úřady chtějí, poprvé pořádám pro pár známých nelegální komentovanou prohlídku. Po sedmi týdnech od uzavření výstavy už mám prostě absťák.

2. prosince: Na chystané částečné zmírnění plošných protiepidemických opatření reaguji okamžitě, výstava se opět otevírá, přicházejí první návštěvníci a já se těším, že bych mohl uspořádat nějaký zajímavý vánoční program. Optimismus se odráží i v článku Vůbec ne tak špatný den, kterým jsem na blogu otevření výstavy oznámil.
 
Tahle fotka není prosincová ale ještě "baboletní". Víte, jak strašně nerad se fotím? Ale kupodivu, společná fotka s mými obrazy mi nevadí, což je vidět i z toho, že je tu na blogu už podruhé :-). Foto: Helena Macháčková.
 
 
18. prosince: Optimismus a odemčené dveře mi vydržely pouhých 14 dní. Kulturní zařízení se opět uzavírají a tentokrát je zřejmé, že mou výstavu už žádný další kolemjdoucí neuvidí.

24. prosince: Na Štědrý den beru ze zvyku za zámeckou kliku a i když uvnitř nikdo není, je - nejspíš jen na chvíli - odemčeno. Jsem tedy asi deset minut na své výstavě jediným štědrodenním hostem :-).

30. prosince: Nečekaně se mi nezávisle na sobě ozývá několik zájemců o prohlídku, včetně několika lidí, se kterými se vůbec neznáme a jen vyzkoušeli moje telefonní číslo. Šťastně přikyvuji, že všechny silvestrovské zájemce moc rád provedu. "A neporušíme tím nějaké nařízení?" dostávám dotaz. Všechny mohu uklidnit, že zcela určitě!

31. prosince: Poslední dvě nelegální prohlídky výstavy v den jejího čtvrtého konce.
 
8. ledna: Po dohodě s pořadatelem a se správcem zámku jsem se rozhodl pro pátý a definitivní konec a odinstalování fotek. Nikdo mě sice ze sálu nevyháněl, protože další zájemci se do vystavování v situaci, kdy je všechno zavřené, samozřejmě nehrnou. Všechno ale jednou končí, i napětkrát nastavovaná dobřichovická výstavní kaše. Další lidé už se na fotky podívat nepřijdou a zámečtí pavouci už je za ty čtyři a půl měsíce znají nazpaměť.

Dobrák pan správce mi připravil nejen pracovní stůl, ale i zařízení, které mi v sále trochu přitápělo, takže jsem se necítil jako ve velkokapacitním mrazáku. Navíc se se mnou přišlo rozloučit i sluníčko, které vždycky dokáže z fotek vytáhnout to, co si - je-li pod mrakem - nedokážeme ani představit. Tak ještě naposled obhlédnout kolem dokola a jdeme na to!


Postup práce je jednoduchý: Sundat obrazy z háčků závěsného systému, odstranit popisky a doprovodný text (tentokrát si chci obojí zachovat, tak se k papírovým kartičkám musím chovat slušně), ve většině případů vyjmout fotku z půjčeného rámu, rám uvést podle možností do původního stavu, papírové fotky opatrně přenést do pevných desek, případně napevno zarámované obrazy připravit na přesun domů. To vše jednapadesátkrát :-).

No a to je celá výstava po čtyřech hodinách práce pěkně pohromadě v rohu zámeckého sálu. Jako poslední obraz visí na stěně symbolicky profilová fotka výstavy (Návrat z výletu do černobílého světa) a moje zatím nejúspěšnější fotka vůbec. Pod ní se o stěny opírají fotky v mých vlastních rámech. Desky opřené o dveře sice vypadají nenápadně, ale ukrývají v sobě podstatnou část výstavní kolekce, celých 40 fotek. Úplně vpravo jsou naštosované půjčené rámy. Lednovou idylu dotváří sníh kolem Berounky za oknem.

 

Celkem 20 týdnů jsem měl sál a chodbu pro své fotky a tento čas se rozdělil přesně "fifty-fifty": 10 týdnů otevřeno, 10 týdnů zavřeno. Těch prvních 10 týdnů bylo báječných a moc jsem si je jako vystavující užil. Děkuji všem, kteří se přišli podívat, kteří se podívat chtěli, i těm, kteří drželi na dálku palce. Kompletní E-katalog výstavy samozřejmě funguje dál pro všechny, kdo si vystavené fotky chtějí prohlédnout aspoň v počítači, i když to samozřejmě není úplně ono. 
 
No a ti, kteří chtějí vidět fotky naživo, mohou už uspět jen částečně u mne doma. Neuvidí ovšem několik fotek, které byly v průběhu výstavy rezervované a teď je mohu konečně roznést jejich novým majitelům. A kdo by si ještě chtěl některou z fotek pověsit na vlastní zeď, ozvěte se mi; zvlášť papírové fotky, které jsem dnes vyjmul z vypůjčených rámů, jsou k dispozici, myslím, za celkem přijatelné ceny (zde je odkaz na původní výstavní ceník a nemůžu vyloučit, že ze mne v některých případech můžete vymámit i nějakou slevu :-)).  
 
P.S.: S malým odstupem se pak ještě jako obyčejně podíváme i do návštěvní knihy. Sám jsem zvědav, co tam všechno najdu, protože většinu zápisů jsem si sice zvědavě přečetl, ale v rušném konci roku zase zapomněl.

A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.
 

35 komentářů:

  1. Jsem rád, že se nám podařilo ještě k tomu za vzacne příznivých podmínek navštívit být téměř v poslední chvíli tuto výstavu..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta vaše silvestrovská návštěva mě moc potěšila a světelné podmínky byly opravdu velmi dobré. Dnes ostatně po většinu času taky, tak jsem si to ještě naposled užil :-).

      Vymazat
  2. Proslýchá se, že ten multimilionář původně uplatňoval svou nabídku v Paláci Kinských.
    Jinak, klobouk dolů!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To plně chápu, moje fotky jsem pro pořádného multimilionáře příliš levné :-).

      Vymazat
  3. Byla to dramatická výstava už z několika hledisek. Ale konečné osvícení tvých fotek sluníčkem ti možná napětí a trochu zklamání nahradilo. Vidím i tvůj klasický batůžek, se kterým jsi přišel na scuk v Rožďalovicích i v Mor. Budějovicích. Jasně - kvůli fotkám. Přeji ti radost ze zápisů v návštěvní knize, trvalé připomínce ukončené výstavy. Přeji pěkný letošní rok, pevné zdraví a přízeň Múz ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Jsem určitě spokojený, vlastně to byla moje největší a taky nejdelší výstava (i když započítám jen těch 10 "otevřených" týdnů). Zážitků byla spousta a poznal jsem díky výstavě i řadu zajímavých lidí. A ještě mám teď doma fotky všude kolem sebe :-).

      Vymazat
  4. Jsem ráda, že se nám podařilo s Míšou to vidět. Snad budou další roky výstavám zase přát!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem taky rád, že jste si s Míšou udělaly čas. Ona je to do Dobřichovic přece jen zajížďka a dost lidí odradilo cestování veřejnou dopravou, zvlášť když se pak v září začala epidemická situace horšit.

      Vymazat
    2. No řeknu ti to takhle, nemít chatu na Mníšku, tady od nás bych tam asi tak často na těch výstavách nebyla. Takhle si spojím příjemné s užitečným a povinným :D

      Vymazat
    3. Vidíš a já myslel, že sis pořídila chatu v Mníšku, abys mohla snadněji jezdit do Dobřichovic na moje výstavy! :-)

      Vymazat
    4. Jó milej zlatej, když mě připadla chata, nevěděla jsem o blogování ani zbla, ani jsem ještě znovu nefotila a už vůbec neměla ponětí o existenci nějakého Čerfa!:D

      Vymazat
    5. V té době jsem pravděpodobně o existenci Čerfa nevěděl ani já :-).

      Vymazat
    6. To určitě, protože ten koukám vznikl až o devět let potom, co já zdědila chatu ....

      Vymazat
  5. Tož, vzhůru do nových instalací.

    OdpovědětVymazat
  6. Fakt je, že až do těch Tvých loňských článků jsem si neuvědomila, kolik taková výstava dá práce a zabere času, energie...
    Klobouk dolů, vypadá to na těch fotkách moc pěkně.
    Jen škoda toho načasování - ale to holt člověk neovlivní...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takový výstavní trojboj, jaký jsem si vyzkoušel v minulém roce, se, myslím, nedá poctivě připravit, když to člověk dělá "na vedlejšák" ve svém volném čase. Naštěstí jsem k tomu mohl využít závěr svých "velkých prázdnin" a právě dobřichovická výstava byla takovým shrnutím toho, co jsem během těch dvou let ve focení udělal a tak trochu snad i doklad, že jsem ten báječný čas neproflákal :-).

      Vymazat
  7. Když uvážím, jak loni vypadalo úplně všechno, tak myslím, že tvé tři výstavy nakonec dopadly v rámci možností ještě dobře, respektive že jejich načasování bylo tak šťastné, jak jen mohlo. Jsem ráda, že jsme mohli vidět hned dvě, doufám, že se závěrečná odinstalace obešla bez bolení zad (ano, právě to mě při pohledu na poslední fotku napadlo...) a budu držet palce do mnoha dalších expozic, tentokrát třeba i s těmi multimilionáři :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to přesně tak, vůbec si nemůžu stěžovat na nepřízeň okolností, zvlášť když jsem měl možnost na mnoha příkladech jiných kulturních akcí vidět opravdu ošklivé dopady. Což ale neznamená, že nevrčím, když vidím, že se možnosti toho, co bylo připravené, využívají jenom zčásti nebo vůbec ne :-).

      Je to dobré, záda nebolí, v tomhle ohledu je instalace mnohem náročnější než rozebírání. Moc děkuji za návštěvy a až bude něco dalšího na dohled, určitě dám vědět.

      Vymazat
  8. Prohlížet si fotky z výstavy na monitoru ozářeném v ostrém bočním úhlu nízkým odpoledním zimním sluncem, dávajícím vyniknout každému prachovému zrníčku ze závěje, přidává obrazům i slovům další rozměr, mimořádně skvělý mezi 13:47 a 13:51.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Výborně, každý rozměr dobrý! :-) Vidím, že dělám chybu, když si fotky prohlížím většinou až večer.

      Vymazat
  9. Ten krásný prostor je bez tvých fotek takový smutný a chudý, tak snad se zase brzy dočká další fotografické výstavy. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkal i pan správce, že je to teď s prázdnými zdmi nezvyk :-). Jestli to dobře dopadne a výstavy se zase rozjedou, vypadá to, že další výstavu budou mít tři místní fotografové, které mám všechny to potěšení díky téhle své výstavě znát, protože se taky přišli podívat.

      Vymazat
  10. Myslím, že místo multimilionáře na Maledivách by bylo lepší, kdyby si tvé fotografie, anebo alespoň jejich část zakoupili majitelé či správci zámku, protože copak je to za zámek, který nebýt výstav nabízí jen holé zdi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Město se snaží mít sál vyzdobený, když se tam konají koncerty nebo besedy. Jenže ty jsou teď taky v nedohlednu. A na chodbu se vrátí místní "erární" fotky z historie Dobřichovic.

      Vymazat
  11. Ten prostor je pro tvé fotografie naprosto dokonalý a když tam zasvítí slunko, skvost, kdybych byla autor, přála bych si ho a dokonce bych si ho i vysnila.
    Mám vlastní zkušenost, že když to nejde jednoduše, víc si vážím. V tvém případě ty klacky pod nohy byly mnohokrát, máš být nač hrdý, ba pyšný.
    Nebylo mi dáno, v momentě, kdy bylo svobodno, já měla pozemek plný bagrů a jiných myšlenek. Jsem optimista, co jsem nezvládla minule, dám jindy a bez hadru přes tvář, tedy doufám. Nikoliv o tobě jako vystavovateli, jen o roušce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když je sluníčko, je to opravdu kouzelný prostor, fotky se doslova proměňují před očima, jak se slunce pohybuje. Když je olověná obloha a jednolité temno, obrázky nejsou ani z poloviny tak pěkné. Záleží prostě na štěstí, není to tak dobře zařízené jako v profesionálních výstavních prostorech, kde je osvětlení vyrovnané. Teď si dám chvíli pauzu, loni jsem si s výstavami docela užil, ale už se samozřejmě taším, co se povede příště :-).

      Vymazat
  12. Docela mi je líto, že jsem se na tvojí výstavu ještě nebyla ani podívat. Jednak je to velká dálka na mě. A minulý rok ještě ta pandemie...
    Našel jsi moc pěkné prostory pro tvé fotografie :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu se muset někdy vydat i východním směrem :-).

      Vymazat
  13. Odpovědi
    1. Když jsou dobré světelné podmínky, neznám lepší místo. Jen je to trochu ruleta, zvlášť když podmínky na přilehlé chodbě jsou zase úplně jiné než v sále. Snažil jsem se tomu přizpůsobit složení výstavy, ale nepovedlo se mi to úplně stoprocentně. Ale už jsem si učinil příslušné poznámky :-).

      Vymazat
  14. Když to tak vidím sepsané, musely ti konce výstav brnkat na nervy, nebo ne?
    Moc mě mrzí, že moje plánovaná prosincová návštěva tvé výstavy nevyšla, už jsme měla zjištěné spoje, když mě poctil svou návštěvou covídek.
    Líbí se mi prostory, ve kterých jsi vystavoval své obrazy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U takové návštěvy, myslím, není o co stát. Škoda, že ti výlet na výstavu nevyšel, ale jsem rád, že se nakonec u tebe vše obrátilo k dobrému. Nervy to trochu byly, zvlášť když jsem někomu fotky ukazoval "na tajňačku". Nerad porušuju stanovená pravidla, ale tady jsem výčitky svědomí nepociťoval.

      Vymazat
  15. Příště dávej kurzy focení.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.