pátek 1. listopadu 2019

Modrá hodinka u Karlova mostu


V pondělí na státní svátek jsem se rozhodl, že po nějaké době zase jednou vyrazím fotit do Prahy i se stativem, abych se mohl zdržet do setmění. Původně jsem měl namířeno na Vyšehrad, ale trochu mě zaskočila výluka metra a nechtělo se mi s fotobagáží cestovat komplikovaně s přestupem na autobus náhradní dopravy. A právě v tu chvíli u mě přibrzdil úplně prázdný autobus 207, který jel ovšem na úplně opačnou stranu, k Vltavě, k místům, kam chodím fotit často, takže se ode mne nedá čekat žádný extra originální fotografický výsledek. A znáte mě - když nechám nohy jen tak bezcílně bloumat Prahou, stává se, že nakonec zcela bez mého vědomého přičinění dojdou pod vedením tajemného autopilota až na Kampu ke Karlovu mostu, což je něco podobného, jako když se prstem na mapě vypravuji do nejrůznějších světových končin a nakonec stejně vždycky překvapeně skončím na svém oblíbeném řeckém ostrově Lefkada :-).
 
Protože bylo právě pozdní odpoledne přecházející po změně času ve večer o hodinu dříve než ještě před pár dny, rozhodl jsem se, že si na známých místech vyzkouším fenomén, se kterým nemám moc vlastních zkušeností a kterému fotografové říkají "modrá hodinka", tedy focení poté, co slunce zapadne za obzor a začne se postupně stmívat. Nakonec jsem rozbil svůj fotografický stan na svém oblíbeném místě na nábřeží přímo vedle Karlova mostu, postavil jsem stativ a pak jsem stále fotil téměř stejný záběr v pokračujícím čase, aby bylo dobře vidět, jak se proměňují světelné podmínky. Když už žádné pořádné fotky, říkal jsem si, aspoň vznikne cosi jako malá blogová instruktáž, jak se v různou dobu dá slavná l'heure bleue využít.

Podle speciální výzdoby balkónku domu U obrázku Panny Marie na Kampě, o kterém jsem tady na blogu už několikrát psal a o který se vzorně starají moji zdejší známí, je dobře vidět, že je právě státní svátek. Taky jsem musel ze schodů na Karlův most udělat víc záběrů, protože rozverným ptákům na střeše nějakou dobu trvalo, než zaujali aspoň trochu důstojné pozice a nebyli poskládaní jen tak halabala do všech světových stran :-).



Bruncvíkova socha na pilíři Karlova mostu. Právě když jsem došel k mostu, zapadlo unavené podzimní slunce za kopec Petřín a já měl čas všechno si dole pod sochou udatného rytíře náležitě připravit.



Následující fotka malebně podzimní zdi na nábřeží je tu jen pro ilustraci; aby stála za to, potřebovala by naopak vyfotit v měkkém ranním slunci a ne za podvečerního šera.



První fotkou udělanou ještě před rozsvícením pouličních světel jsem si jen vybíral hlavní motiv. Vzhledem k aktuálně probíhající opravě Karlova mostu je celkový záběr na most rušený pracovním nepořádkem a stavebními stroji, tak jsem musel mířit teleobjektivem spíš směrem ke staroměstskému břehu. No a do jinak příliš statické a už mockrát "omleté" pražské kompozice jsem se samozřejmě pokoušel zabudovat trochu pohybu a dynamiky díky projíždějícím výletním lodím, které dokážou udělat takové focení napínavé, protože nikdy vzhledem k jejich rozdílné barevnosti, pozici, směru pohybu a rychlosti lodí přesně nevíte, co vznikne a často musíte reagovat změnou expozičního času, clony a ISO opravdu na poslední chvíli.



Ještě za docela bohatého podvečerního světla se zapínají lampy pouličního osvětlení. Pár vteřin po "zážehu" ještě nevypadají nijak zvlášť zajímavě, ale však všichni dobře víme, že každý začátek je těžký.



Ubrali jsme další část denního světla a lampy se začínají postupně prosazovat. Místo, ze kterého jsem fotil, má drobnou nevýhodu v tom, že je tu nástupní místo výletních lodí, takže občas vám tu prostě zaparkuje loď přes celý kýžený záběr a vy máte možnost buď tu asi čtvrthodinu počkat a nudit se, nebo parkující loď zkusit nějak využít v obrazu. Nedá se ale použít moc dlouhá expozice, protože by na vlnách se pohupující loď byla příliš rozmazaná. Začíná být ale dobře vidět jedna fyzikální optická přirozenost - modrá a oranžová jsou komplementární barvy a jejich kombinace v obrazu umí být oku velmi libá.



Setmělo se ještě víc a parkující loď se vydala na další turistický okruh po řece. Mohu si tedy dovolit nastavit výrazně vyšší clonu, což přináší přirozenou cestou bez speciálních filtrů nebo postprodukčních úprav "hvězdičkový efekt" u rozsvícených světel. Asi by se to nemělo úplně přehánět, ale mně se to docela líbí. No a lodě projíždějí oblouky mostu jedna za druhou, takže si můžeme hrát s nastavením a lovit ty správné barevné šmouhy :-).



Původně jasně modrá obloha v pokračujícím večeru postupně tmavne, takže si můžete vybrat právě ten odstín, který vám nejvíc vyhovuje. Následující fotka má čtvercový rozměr, protože je dělaná pro prezentaci na mém instagramu; je fakt, že se do tohoto formátu musím trochu nutit (celý život fotím obdélníky, tak má už hlava zafixované automatické kompoziční postupy, které ve čtvercích nefungují), ale i přes instagram se dají najít některé fotografické spřízněné duše, které se pak třeba podívají i na můj fotoweb nebo dokonce na zdejší blog :-). Tak pokud mě někdo chcete na instagramu sledovat, máte možnost zde: Petr Vápeník - Fotky na Instagramu, jen předesílám, že tuhle sociální síť používám jen málo, jednou za čas přidám nějakou fotku a hlavně se tam dívám na obrázky od fotografů, jejichž tvorba mě z nějakých důvodů zajímá, žádný "cvrkot" a "prst na tepu" života sociálních sítí tam nečekejte.



Modrá hodinka končí, z oblohy se postupně vytrácejí modré tóny a nastává úplně normální tma, což ale neznamená, že nepokračuje světelná barevná show na hladině Vltavy i vysoko nad ní.



Už se setmělo úplně, tak přidám jeden poněkud širší záběr. Pilíře slavného Kamenného mostu jsem ale schválně utopil ve stínu, protože jinak by ze tmy vystoupilo staveniště na řece s jasně žlutým dominantním bagrem, což mi ke zbytku obrazu stylově moc neladilo.



Po všech těch večerních barvách přidám i jeden černobílý průhled obloukem Karlova mostu směrem k Rudolfinu. Pravda, v tomhle podání se "modrá hodinka" tolik neuplatní, ale zase jsou nenápadnější jinak trochu rušivé barevné prvky v obrazu. Hvězdičkový efekt je na maximu, což mě usvědčuje z užití maximální clony 32, kterou na svém teleobjektivu jinak téměř nepoužívám.



Podobný záběr v barvě mě zase díky šňůře odlesků usvědčuje z použití zoomového objektivu, v jehož optické soustavě dokážou taková intenzivní světla přímo v záběru napáchat spoustu obtížně kontrolovatelných odlesků. Nepatřím ale k těm fotografům, kteří chtějí mít úplně všechno pod kontrolou a těší mě, když má foťák svou hlavu a přispěje k výslednému obrazu i vlastním kreativním polínkem :-).



No vida, původně jsem chtěl udělat jednu slušnou fotku schodů na Vyšehradě v podzimních barvách a vyšla mi z toho úplná studie večerní "modré hodinky". Tak třeba někdy příště :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.