O myšlenkových a jiných rentgenech

Tento týden jsem byl nucen po mnoha letech navštívit "zdravotnického fotografa" neboli rentgen. To je takové to zařízení, kde dokážou nahlédnout pod povrch věcí a odhalit, co žárlivě střežíte pod slupkou svého těla. Rozhodl jsem se totiž nechat své zlobivé patě udělat fotky na pas; kdybych se náhodou rozhodl v létě vytáhnout paty z České republiky, tak aby nebyly na hranicích problémy.

Je zajímavé takhle nahlédnout do sebe, podívat se, jak je člověk ustrojen, prohlédnout si, jak důmyslně držíme pohromadě. Než na rentgenu pochopili, že chci pouze fotky paty, udělala mi místní laborantka - zřejmě puzena vlastním tvůrčím vzedmutím - několik fotek jiných zákoutí mého těla, zákoutí, která jsem sice vidět původně nechtěl, ale která jsou neméně zajímavá, a přijal jsem je tedy jako bonus, protože za ně zdravotníci nechtěli nic kromě mé trpělivosti a ochoty nastavit tělo zvědavým a nadmíru průrazným paprskům rentgenového slunce. Ani usmívat jsem se nemusel, ostatně vím, že podle nařízení pasového odboru Evropské unie jsou úsměvy stejně zapovězeny, snad abychom nemohli být podezíráni z toho, že svou budoucnost vidíme optimisticky. Lidé bez vlastní nezávislé dobré nálady jsou přece - když se to umí - mnohem lépe ovladatelní, než ti, kteří se dokážou usmívat, často skutečnosti navzdory. Moje pata se ovšem bojácně zařídila přesně podle evropských předpisů a neusmívala se na fotce ani trochu. Zdravotní i unijní byrokracie byly tedy spokojeny a slunění na improvizované rentgenové pláži za olověným paravánem čekalo dalšího na řadě.

 

Nakukování pod povrch mě ale zaujalo. Jestlipak jednou půjde nakukovat nejen pod slupku tělesnou (a že jde v některých případech o moc krásnou slupku), ale i pod slupku duševní. Představte si, že si skočíte ne na obyčejný, ale na "myšlenkový rentgen", kde vám pověřený lékař udělá na počkání roztomilé obrázky vašich myšlenek a řekne vám po jejich krátké analýze, co dělat, abyste byli lepším a šťastnějším člověkem. Při výběrovém řízení nikdo nebude ztrácet čas nepřímými otázkami na vaši motivaci ucházet se právě o takové zaměstnání a na to, zda vaše úmysly jsou čisté nebo umorousané. Prostě si vás proskenují příručním myšlenkovým rentgenem a budou mít jasno. Na počítačových seznamkách si kromě nic moc neříkající podobizny a potvrzení o majetkové i citové bezdlužnosti necháte poslat poslední výsledky z myšlenkového rentgenu, aby bylo vidět, co skrýváte za svými vnitřními luby. Svatba bez podrobného myšlenkového rentgenu? Zapomeňte! Do takového rizika by přece nikdo rozumný nešel! A určitě brzy někdo vymyslí aplikaci pro mobily, aby výsledky byly vždy čerstvé a ještě teplé. Myšlenky jsou mršky nepokojné a umějí se v čase neuvěřitelně proměňovat. Dva dny starý myšlenkový rentgen bude k ničemu, budoucnost je jistě v on-line režimu.

Bude to zajímavá hra na pravdu, když se bude muž krásné ženě vyznávat z prvotního duchovního souznění a přitom výsledky myšlenkového rentgenu již budou tou dobou mládeži zcela nepřístupné. Když politik bude hovořit vznešenými slovy o bohulibosti svých záměrů a na myšlenkovém rentgenu bude po harpagonsku přepočítávat "odkloněné" peníze. Když u soudu bude recidivistovi při jeho výpovědi pomalu rašit svatozář, zatímco na myšlenkovém rentgenu budou kvílet jeho oběti. Anebo když naopak myšlenkový rentgen svého majitele zradí tím, že nezobrazí vůbec nic a přitom nepůjde o žádnou technickou poruchu. Všechny vnitřní komůrky, komnaty a duševní zákoutí budou na myšlenkovém rentgenu zachycené pěkně z profilu i z ánfasu, aby vyhodnocujícím expertům byla k dispozici i sebemenší drobnůstka. A jak známo, ďábel (a nejspíš i Bůh) se skrývá nejčastěji právě v detailu.

Ano, i já mám své "třinácté komnaty" jako asi každý. Nemám v nich poschovávané, myslím, žádné hrůzy a hanebnosti, za které bych se přehnaně styděl, spíš jsou tyto místnůstky nabité zážitky, emocemi a sny všeho druhu, které si sobecky dovoluji ponechat sám pro sebe, prostě proto, že se o ně nechci na potkání dělit, natolik jsou mi vzácné. Tyhle komůrky si velmi úzkostlivě střežím, nezavedu do nich jen tak někoho, a případné pokusy o vloupání do nich trestám v nejlepším případě nepochopením a příkrým odsudkem. Snažím se rovněž, seč mi síly stačí, neprahnout za každou cenu po informacích ze soukromí druhých, ať už jde o mé blízké, o veřejně známé osoby anebo ty, co se jimi zoufale snaží stát. Copak nemají právo na stejný kus vlastního nedotčeného světa, jaký si nárokuji pro sebe? Určitě mají a já jim ho za sebe jistojistě kdykoli dopřeju, protože co sám nerad, snažím se nečinit jiným.

Jak mám jinak technický pokrok docela rád, při pomyšlení na objev podobný "myšlenkovému rentgenu" mi naskakuje husí kůže jak struhadlo, střídavě mi planou tváře a mrazí mě v zádech, a tak pevně věřím, že stihnu odcestovat na hodně dlouhý výlet do nějaké zajímavé říše fantazie dřív, než se takový vynález začne prodávat v každém větším konzumu.

Prohlížím si pěkně kontrastní černobíle rentgenové fotky své pravé paty a i já na nich podobně jako paní doktorka shledávám dvě pěkné ostruhy, které - jak se ukazuje - mají na svědomí letošní nepříjemnosti spojené s chůzí či během. Čímpak jsem si asi své ostruhy vysloužil? Ptám se laborantky, jestli mi fotografie udělá také v pasovém formátu. Přece jen, léto se blíží a já se těším, že vytáhnu svou patu do stávkujícího Řecka, za evropský polární kruh nebo rovnou na Hokkaidó. Paní v bílém plášti s dozimetrem na kapsičce se mi upřeně dívá do očí a je vidět, že by právě dala nevím co, aby mi nakoukla do hlavy a získala odpověď, jestli jen provokuji nebo bych měl spíš patřit do jiné ordinace, která je v téže budově, jen o pár pater výš. "Kdyby tak existoval myšlenkový rentgen," říká si ta žena jistě, "ušetřilo by nám to spoustu práce." Nejspíš má pravdu, ale stejně jsem rád, že to zatím nejde.

Jak už jsem se tu v nějaké souvislosti jistě zmiňoval, jedno z často opakovaných hesel mé babičky bylo: Myšlenky jsou fraj! Tak ať tomu tak je - vědeckému pokroku navzdory - co nejdéle a pro přístroje všeho druhu jde ještě dlouho o zemi, kde nadále žijí (rentgenoví) lvi.