úterý 14. září 2010

O nezaměstnaném snu

Celý svůj život večer co večer nastupoval Sen na noční směnu. Sny, jak známo, nemají křesťanskou historii, takže nesvětí neděli, do práce tedy chodí každou noc, ale prý jim to nevadí, protože práce pro ně neznamená práci, ale - no prostě sen. Sen, po kterém není třeba odpočívat, protože je sám odpočinkem. Po tolika letech už to pro Sen byla rutina: Na dispečinku dostane jméno spáče, má půlhodinku na krátkou přípravu, podívá se, co dotyčný dneska zažil, na co a na koho dnes myslel, v databázi si sjede přehled v podvědomí uložených vzpomínek a počitků a na tomhle informačním základě namixuje scénář dnešního snu. Někdy se drží při zdi, někdy naopak popustí uzdu své bezbřehé fantazii. Podle nálady a inspirace. Bývávalo, ještě to muselo jít k šéfovi ke schválení, ale dnes už je Sen v pozici zkušeného Samostatného snu, a tak už mu do výsledné podoby scénáře nikdo nemluví.

Ale dnes se Sen nedostal ani na dispečink, protože mu zastoupil cestu šéf. Prý na chviličku, jen na kus řeči… A tak se Sen dozvěděl, že se musí všude šetřit, že je krize a poptávka po snech už není taková, jako bývala, spáči taky šetří, kde mohou, a počet předplatitelů snových služeb klesá. Když mají lidi problémy, začnou prý jako první šetřit na snech, hlavně když je co jíst a kde bydlet, to lidi potřebují k životu jako nutnost. Ale sny, holenku, ty jsou zbytné, bez nich je možné se obejít. Není to sice úplně ono, hlava si tolik neodpočine a během dne jako kdyby víc vážila, ale ono je to možná lepší v těžších dobách, aspoň nemá roupy a zbytečně nepřemýšlí.
 
A tak se stal Sen nezaměstnaným. Možná si říkáte, co asi takový nezaměstnaný sen dělá: Jestli se jde taky zaregistrovat na úřad práce, nebo jak se takové instituci u snů říká, a jestli taky dostávají sny nějakou podporu. Ale k čemu je snový úřad práce, když není, kdo by snil, k čemu podpora, když snům peněz netřeba, protože i jejich život ve dne - stejně jako práce v noci - je jeden sen. Vypadalo to tedy na pohled, že Sen mohl mít i bez práce celkem slušný život, ale k čemu by byl - řekl si Sen - sen, který nikdo nesní?

Přemýšlel také o rekvalifikaci. Při svých zkušenostech si uměl představit své uplatnění nejen v oblasti snů, ale po krátkém zaškolení by mohl jistě být i docela úspěšnou Halucinací. A k Mžitkům by ho jistě vzali i bez konkurzu. Ale může být skutečný Sen spokojený jako nějaký Mžitek? Pro exhibicionisty dobré, protože jste pořád před očima, ale pro ostřílený Samostatný sen je to trochu degradace.

Až jednoho dne se našemu Snu zdál v noci zajímavý sen (když teď neměl Sen v noci žádnou práci, často sám snil). Sen o všech těch, co si své sny zapomněli u svých snových společností předplatit, co je škrtli ze svého rozvrhu jako položku, která není pro normální život k ničemu dobrá, která se dá bez následků odstranit jako slepé střevo. O všech těch, co se rozhodli nesnít anebo jen možná zapomněli, jak je to očistné. A Sen se rozhodl takové lidi znovu zadarmo naučit snít. To je tolik práce, že i kdyby se nezaměstnané sny všech zemí ve svém úsilí po proletářsku spojily, ještě pořád by jich na takovou horu práce nebylo dost.

Ale pro jistotu - kdyby se náhodou tahle nabídka u lidí neujala - začal Sen uvažovat o tom, že by začal nabízet jako novinku na trhu aspoň sny pro majetné psy a kočky. Lidi jsou totiž někdy nepoučitelní.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.