Kapky nad řekou

Už mockrát se mi stalo, že jsem šel ráno do práce zamlženým jitrem a obdivoval jsem vodní perličky navlečené na nitkách pavučin. Škoda, že tu nemám foťák, říkám si většinou, ale jsem líný vrátit se pět minut domů. Nejspíš by mi ujel vlak a co by si pak v práci beze mne počali. No... možná někteří znáte podobné výmluvy. Tentokrát jsem se na nic vymlouvat nemohl, protože byla neděle. A tak jsem přemohl lenost, která po bobkovsku velela neopouštět vyhřátý klobouk, a vyrazil jsem do ranní přírody, která v mléčné mlze dočista ztratila barvy i kontury. Moc se netěšte, nebude to nic bohatého. Jako lakota a mizerý hostitel vám nabízím jen pár kapek vody z nebeského kohoutku. Nebo lépe řečeno - z nebeského rozprašovače.

Zaostříte-li na obraz zrcadlící se v kapičkách, uvidíte tekoucí Berounku s pásem okolních stromů, asi tak, jak se jeví adrenalinovým dobrodruhům během bungee jumpingu.

 

Tahle moucha vypadá jako kdyby se sobecky snažila přivlastnit si jednu z perel nebo jako muší provazochodkyně. Skutečnost je méně poetická: Moucha byla v noci ulovena a lovec jen zatím pod střechou čeká, až šňůra oschne a on si nezarosí čižmičky.

 

Na téhle fotce jsou na rozmlženém pozadí perličkového závoje rozeznat i kontury Berounky ubíhající ku Praze.

 

No a pak vyšlo nedělně vymydlené slunce a mlžné perličky během několika okamžiků zmizely. Ale protože stále platí jeden ze základních přírodních zákonů - zákon zachování krásy, krása - podobně jako energie - ze světa nemůže jen tak svévolně zmizet. Asi se jen rozplynula v prosluněném vzduchu a rozptýlené kapky každým vdechnutím zkrášlují zevnitř duši každého z nás, kteří takový vzduch dýcháme.

Poznámka: Jako obyčejně je pár dalších fotek k vidění ve fotogalerii v adresáři Detaily.