O profesionálním houbaření

Každou chvíli žasnu, jak se z věcí poměrně jednoduchých stávají věci komplikovanější, z komplikovaných věcí záležitosti, ze záležitostí posedlosti a z posedlostí velký business. Kupříkladu dřív jsem hodně jezdil na kole a zdálo se mi to být to nejjednodušší na světě. Nasedlo se, šláplo do pedálů a kolo jelo; občas sice lomozilo, skřípalo a švidralo, ale jelo. Pravda, nedobývali jsme na kole alpské čtyřtisícovky, ale byli jsme - bláhovci - s ježděním celkem spokojeni.

Když vidím, jaká je dnes ježdění na kole věda, divím, se, jak jsme to tehdy bez karbonových aerodynamických helem, bez speciálního prodyšného prádla, bez tvarovaných brýlí se všemi existujícími filtry, bez počítačově vyhodnotitelných měřičů tepové frekvence, rychloměru, výškoměru a bez nástavců na přehrávače vůbec mohli přežít. Ovšem, nežili jsme, jen jsme tak živořili. Dnes už jen koupit si kolo je taková věda, že je určitě možné si najmout speciální poradenskou společnost, která nám na základě podrobného poznání našich zvyklostí, schopností a přání doporučí ten nejlepší mix vybavení, se kterým budeme naprosto spokojeni a rovněž náležitě akceptováni naším okolím (za ty peníze, ovšem, abychom taky nebyli!). Jízda na kole už není jen jízda samotná, už je to součást módy, životního stylu, člověk je přímo i nepřímo tlačen do toho, aby dodržoval různá psaná i nepsaná pravidla, dbal na to, aby vybavení a oblečení odpovídalo jeho společenskému postavení a aby rehabilitace po cestě byla na úrovni současné vědy. Svoboda přesně podle Leninova gusta - jako poznaná (a ochotně přijatá) nutnost. A jen pro upřesnění: Nemyslím si ani trochu, že dřív bylo v tomhle ohledu líp, tak zabedněný nostalgik zase nejsem, jen se nemůžu zbavit dojmu, že teď se občas z toho všeho nadbytku a nepřeberné konkurence trochu blbne a že zmutovaným módním komárům užuž začínají vyrůstat na zádech velbloudí hrby.

 

A tak si říkám - když to šlo v cyklistice, ve fotografování, v rybaření nebo v golfu, jestli by nešlo podobně obchodně využít nějakou dosud silně podhodnocenou a přitom oblíbenou a rozšířenou činnost, nejlépe takovou, kde jsme na světové špičce a zareagujeme-li včas, dokážeme své nápady vnutit celému světu. Když by se to vzalo za správný konec, mohlo by to díky celosvětovému odbytišti hodit docela slušný výdělek. A jednu takovou oblast, kde i v dnešní rozvinuté společnosti nadále "žijí lvi" a zdejší pole se doposud neorají, jsem našel: Houbaření!

Zkuste se podívat na lidi, co dnes chodí na houby. Vím, žádný pěkný pohled v porovnání s cyklistickými papoušky to není, ale zkuste to přece jen chvilku vydržet: Jeden kapesní nůž, proutěný košík nebo látková taška, boty si nosí každý, jaké chce, oblečení nenápadných barev, někdy dokonce montérky nebo tepláky, o módě se nedá vůbec hovořit. A přitom u nás chodí aspoň jednou za čas na houby skoro všichni. Chce to jen maličkost, vysvětlit lidem, že houbaření není tak jednoduché, jak by to na první pohled mohlo vypadat, že je to vlastně docela věda, kterou je třeba dlouze studovat (bohatá a drahá naučná literatura a opěvné články v novinách a časopisech budou nutností). Pokud prostě jako houbaři budete chtít být in, budete muset dodržovat určitá pravidla.

Předně zapomeňme na to, že všechno je možné zastat jediným nožem. Měli byste si pořídit celou profesionální soupravu, která bude obsahovat minimálně univerzální vydloubávák a pak speciálně tvarované nože pro různé druhy hub - přece byste nekrájeli hřiba kováře stejným nožem jako muchomůrku růžovku? Přece byste nepoužívali stejný nástroj na čištění maličkých kulatých hříbečků i velkých plochých křapáčů? Zahnutí jejich čepelí přece musí být úplně odlišné, má-li ergonomicky vyhovovat. Určitě musíte mít zvláštní nožík na jemné dočištění a speciální "loupák" na hlavičky klouzků. Trochu jiné složení kovu by také měl mít nůž na krájení červivých hub, např. příměs manganu ve slitině totiž červům způsobuje deprese. Podle toho, jak jsou houby nacucané vodou, je samozřejmě možné použít různé tvrdosti nožů; nechcete-li pěstovat houbaření na skutečně vrcholové úrovni, bude vám stačit trojka dřevo (nůž s dřevěnou rukojetí) a jednička, pětka a osmička železo, kdo ovšem chce být na úrovni, se čtyřmi tvrdostmi si rozhodně nevystačí.

Samozřejmostí jsou speciální houbařské boty s výměnnými podrážkami podle typu lesa, lesního podrostu a aktuální vlhkosti. Šikovné jsou i kalhoty s protiklíšťovými reflexními nášivkami a houbařská víceúčelová vesta s šedesáti kapsami. Na obyčejný košík zapomeňte, k mání budou uzavíratelné nádoby s řízenou cirkulací inertního plynu s teplotně odstupňovanými oddělenými prostory - to přece ví každý skutečný odborník, že např. křemenáče vyžadují při transportu asi o 2 stupně nižší teplotu než ryzce. Pro vyšší segment houbařů se pak dodává i analytický kufřík s jednoduchým počítačem vybaveným softwarem k určování hub a výbava pro adrenalinové noční houbaření.

Zdá-li se vám to být nesmysl, pusťte tuto vizi klidně z hlavy. Ale pokud se mi podařilo inspirovat a navnadit nějakého mladého podnikavce, budu opravdu rád, když mne kontaktuje. Mám totiž ještě spoustu nápadů, co by se taky dalo houbařům moderní doby všechno prodat. Tohle je opravdu jenom začátek a celosvětová síť specializovaných houbařských prodejen, to bude zanedlouho zlatý důl. Chápejte, přece nemůžu veškeré své know-how jen tak bez užitku vyvěsit na internetu!

Do lesa, ve kterém budu potkávat takto vybavené houbaře, se budu opravdu těšit. I když chápu, že v takové konkurenci už asi nikdy nic pořádného nenajdu.