Za kudlankou nábožnou

Literatura o Lefkadě nezapomíná vyjmenovat spoustu různé zvěře, kterou prý můžete na ostrově potkat. Hovoří se o spoustě drobných savců - o kunách, zajících, jezevcích, liškách a podobných potvůrkách, o mnohých druzích ptáků, obojživelníků a hadů a samozřejmě o nepřeberné druhové rozmanitosti pokud jde o hmyz. Nejsem v této oblasti žádným odborníkem a cílem mých výprav nebylo nikdy najít příslušné živočichy; v tomto ohledu důvěřuji učeným knihám a v existenci uvedené fauny prostě věřím.

Na savce jsem zatím - narozdíl třeba od hadů a ještěrek - neměl štěstí (anebo oni na mne). Přičítám to faktu, že na své toulky chodím přes den a na Lefkadě se vyskytuji většinou v letním období (max.do poloviny října), takže předpokládám, že rozumná zvěř tou dobou odpočívá někde v klimatizovaném doupěti. Až letos jsem objevil jednoho rána u silnice v zahradách mrtvého jezevce, který měl poctivý metr a vypadal jako menší (ale ne o moc) pruhovaně chlupaté prase. Nezkoumal jsem, zda ho porazilo auto, zemřel na infarkt nebo dokonce vlastní prackou, jisté je, že si příroda během několika dní s mršinou poradila neuvěřitelným způsobem, který jsem ovšem fotograficky nezachytil, protože by návštěvnost mého blogu po publikaci takového časosběrného dokumentu mohla dramaticky poklesnout. Musel jsem si tedy vyhlédnout jiný objekt fotografického zájmu.

Z předchozích návštěv ostrova si pamatuji, že ve vyprahlém kamenitém horském terénu mezi pichlavými křovisky není vzácností narazit na kudlanku nábožnou. Vždycky, když se mi to poštěstilo, mi ale něco bránilo kudlanku vyfotit: Buď jsem zrovna neměl foťák nebo jsme měl jako na potvoru u sebe jen široceširokoúhlý krajinářský objektiv, který fotku hmyzu sice v principu umožňuje, ale že to zrníčko v dálce je doopravdy kudlanka, to byste mi museli věřit. A proto jsem si letos usmyslel,že kudlanku nejen objevím, ale i vyfotím tak, jak si tato obavy budící kráska zaslouží.

Kudlanek je na Lefkadě spousta, jen není úplně jednoduché si dobře maskovaného hmyzu, který se moc nehýbe, všimnout. A protože během výletu do hor mimo cesty je třeba dávat pozor i na vaklavé kameny, na kterých si můžete vymknout kotník, na ostré skalní břity hrozící rozříznout kůži s účinností žiletky, na drásavá a pichlavá křoviska i na vyhřívající se hady, nejlíp na kudlanku přinatrefíte, když si na chvíli v klidu sednete k odpočinku a pozorně se kolem sebe rozhlédnete. A tak se stalo, že když jsem při jedné horské tůře po dvou hodinách cesty vyprahou divočinou konečně vylezl na kýžený kopec, přesně na vrcholu jsem přičapl, abych setřel z čela pot a doplnil tekutiny, a tu vidím, že už tu na mne zelená modelka čeká. "To je dost", řekla mi, "už jsem z toho čekání celá vyhladovělá. Tak sebou hni a foť, až to máme za sebou a já se můžu poohlédnout po nějakém snoubenci."

Shora vypadá kudlanka celkem sympaticky. Je ovšem otázka, jestli by mi to taky tak přišlo, kdybych s ní byl co do velikosti srovnatelný. Takhle kudlanka rychle zhodnotila svoje šance a do souboje s metrákovou příšerou se nepustila.

Vypadá mírumilovně, jako kdyby od rána do večera dodržovala desatero, ale ta ke kudlančí modlitbě sepnutá "klepítka" nevěstí pro menší hmyz v okolí nic dobrého.

Některé kudlančí pózy, jsou, myslím, zajímavé nejen jako přírodnina, ale i čistě výtvarně. Takhle z profilu mi to trochu připomínalo kaligrafický ornament (No jo, měl jsem zkusit ještě víc odclonit, aby se víc rozmázlo pozadí, ale myslete na to - při kaligrafii...).

Díky důmyslnému systému končetin dokáže být kudlanka i v rozeklaném terénu neuvěřitelně stabilní. Zkuste do ní (něžně) drcnout a jenom to zapéruje. Mimochodem - ty "vrtáky" na zádi taky dvakrát nebudí mou důvěru!

Dočetl jsem se, že kudlanky s postupujícím oteplováním klimatu postupně dobývají i střed Evropy včetně našich krajů. Až se tedy budete někdy procházet po vyhřáté české nebo moravské louce, dobře se dívejte, jestli náhodou zelené větvičky v trávě nemají taky někde poblíž hlavičku. Mimochodem hlavička kudlanky nábožné je pro pobyt v naší zemi jako dělaná, protože prý umožňuje bez problémů otáčet se až o 360 stupňů, takže kudlanka může v pohodě nad některými specifiky života v české kotlině kroutit hlavou kolem dokola a přesto ji nebude bolet za krkem.

Auuu!!

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.

-----------------

Pozn.: 4.10. jsem dostal od jednoho čtenáře tohoto blogu upřesňující informaci: "Kudlanka byla součástí naší fauny od nepaměti, čili její rozšíření na naše území nesouvisí s oteplováním - byla tu i před tím. S oteplováním ale souvisí fakt, že se počet lokalit, které obývá, bude zvětšovat :-)."

Každopádně děkuji za reakci aspoň takto do éteru a poznámku připojuji v plném znění, abych svým textem někoho nesvedl na informační scestí. A těším se na svou první "českou" kudlanku.