sobota 2. září 2023

O odtesaném nápisu

V pohádce by se možná řeklo: Bylo - nebylo, dávno tomu, ale zas ne tak dávno, aby se na to zapomnělo. V Plzni v 80. letech 20. století se postavila mimo jiné nová moderní budova pro Krajskou správu policie, které se tehdy ovšem ještě říkalo Sbor národní bezpečnosti, zkráceně SNB. Protože šlo o veřejnou budovu, i v jejím případě si zákon vymiňoval, aby 4 procenta rozpočtu byla věnována umění, což v kombinaci s faktem, že SNB byla organizací velmi těsně spjatou s tehdejší politickou mocí, vyústilo v instalaci několika plastik, které byly tématem dost poplatné době. Na trachytové plastice přímo před vchodem do budovy se tak zaskvěly nejenom plameny, ve kterých shoří vše, co se příčí pokroku, klopotně spějícímu k nastolení "nejspravedlivějšího společenského zřízení", ale i nápis deklamující jeden z tehdejších základních ústavních postulátů: VŠECHNA MOC PATŘÍ PRACUJÍCÍMU LIDU, což sice znělo honosně, leč ve skutečnosti šlo o pouhou floskuli, protože tehdy vládnoucí režim se pracujícím lidem sice rád oháněl ve svých vznešeně frázovitých proslovech, ale velký praktický odraz v realitě u normálních pracujících lidí to věru nemělo.

Zatímco hesla na papírových či látkových transparentech (o heslech vtištěných stálým opakováním do hlav obyvatel ani nemluvě) se dají celkem snadno zlikvidovat a nahradit jinými, u nápisů tesaných do poctivého kamene dá taková likvidace docela práci: zmuchlat a zahodit se to nedá, nehoří to a ani rozbít to na cucky kladivem není úplně snadné. Leč, doba a její další směřování se na přelomu let 1989/90 zásadním způsobem změnily, celou - navíc téměř novou a jistě nelacinou - kamennou plastiku sochaře Zdeňka Jílka si nikdo vyhodit netroufal, přece jen šlo o umělecké dílo a zrovinka vládlo v mnoha praktických věcech dost omezující heslo "nejsme jako oni", a tak někoho odpovědného napadlo v historii už mnohokrát aplikované řešení: Zpozdilý nápis je třeba odtesat! Nic nového pod sluncem, stalo se to i mnohem vznešenějším slovům, pokud se dostala do rozporu se soudobými idejemi a jejich hlasateli.

Když jsem byl nedávno v Plzni, zašel jsem se na plastiku u Krajského policejního ředitelství (ano, názvosloví se nám v mezidobí maličko proměnilo, ale základní účel organizace zůstal zachován) podívat, jestli ještě vůbec stojí, a co z odtesaného nápisu je po létech ještě patrné (ergo odtesávači svou práci odflákli) a co je odtesané opravdu důkladně (mimochodem, stejně dopadl i původní socialistický státní znak, který byl v artefaktu na rozdíl od plastových výlisků na každé veřejné budově, zabudován taky dost "nafest" a po změně režimu a znaku se dostal do nepříjemného "offsidu"). Pojďme se tedy na starý nápis kouknout, je v pásu dole a víte-li, co hledat, i dnes najdete :-).


Nejhůř je podle mne odtesané slovo MOC, které je patrné i víc než 30 let po zásahu velmi dobře. Ono s mocí je to vždycky trochu o hubu, nikdy nevíte, kdy ji sice odtešete, ale ona se pak po nějaké době vrátí oknem. Kromě toho moc vždycky nějaká je a častěji se mění ideologie moci než lidé, kteří tuto moc vykonávají. První slovo VŠECHNA se taky dá v otlučenině najít, stejně jako závěrečné UJÍCÍMU LIDU. Vlastně opravdu dostatečně zlikvidovaná je jen střední část TŘÍ PRAC (to tak je, že na střed si každý troufá). "Pracující lid" tak o svou - nikdy řádně nenabytou - moc přišel nejen fakticky ale i symbolicky. A jak už to u pracujícího lidu bývá, má většinou úplně jiné starosti než hrdlit se o nějaký pitomý nápis: Lid ani nezačal stávkovat, ani se nesešel na žádné demonstraci "za zachování veškeré moci", prostě jen chápavě pokýval hlavou, pomyslel si, že doby a slova se prostě mění, chvíli jsme nahoře, chvíli jsme dole a žít se musí, ať už jsou právě okolo nápisy jakékoli. Nebyly snad kdysi dávno podobným způsobem odtesány tváře ze soch druhdy renomovaného římského císaře, stejně jako případné oslavné nápisy VŠECHNA MOC PATŘÍ CÍSAŘI CALIGULOVI"? Jako důkaz, že obávaná moc opravdu polevila, a jako úlitba těm, co ji převzali - i s cílem vytesat do nových kamenů své vlastní nové nápisy.

Zbaveny překonaného nápisu a státního znaku, byly plameny na kamenné plastice kýmsi dalším v nekonečné řadě dočasně odpovědných seznány jako dostatečně "rekvalifikované", aby směly plát i v nové době. A já, když jsem právě v Plzni, se občas chodím na tuhle poučnou plastiku dívat, protože dává lekci v pomíjivosti i přizpůsobivosti. A jde vlastně i o pěkný příspěvek do filosofické diskuse, zda jsou trvalejší kameny či slova, hmota nebo ideje, tváře Caligulů nebo vzpomínky na ně.

A teď, milý lide, přestaň filosofovat o své pomíjivé moci a hybaj do práce! Té je pořád dost. Jen kolik čeká nových nápisů, které je třeba přetesat...

20 komentářů:

  1. Pěkné zamyšlení. Vlastně z toho vyplývá, že chce-li umělec tvořit nadčasové dílo, bylo by dobré do něj zapracovat nějakou přepisovací tabulku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Optimální je neadresnost. Kdysi jsem viděl plakát se schematizovanými řadami pochodujících vojáků bez bližšího určení a velkým nápisem SLÁVA. Takový materiál se dá použít kdykoli a v případě potřeby dokonce opakovaně :-).

      Vymazat
    2. Off šem, nedej bože, aby se nějaký papaláš nejmenoval Jaroslav či Miroslav; aby se to nemuselo odtesávat kvůli kultu osobnosti.

      Vymazat
    3. Ano, Sláva v kultu osobnosti neznal Míru.

      Vymazat
  2. Na podniku RND Ejpovice v napisu Pod vedenik KSC k lepsim zitrkum.. odstranili v roce 89 Pod vedenim KSC a cela leta se tam skvelo pouhe K lepsim zitrkum...Ve Zbiroze na obilnim silu napis Slava KSC dlouho odolaval vsem pokusum o odstraneni...Ovsem jen z doslechu vim o .predelani napusu nad jakymsi podnikem snad v Turnove Poctivou praci za uspech prestavby"Vynechano prestavny a nahrazeno '"ekonomicke reformy"...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To slavné zbirožské silo si pamatuju velmi dobře. Ono je asi celkem nákladné přemalovat několikapatrový nápis :-). Lepší zítřky mě pobavily, těmi se nikdy nic nezkazí :-).

      Vymazat
  3. Lezarts
    Některý umělec se stane rukojmím své doby, a to ve všech uměleckých oborech. Tohle by mohl jednou být objev pro archeology v roce 4000-:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, podobně jsou za něco takového rádi egyptologové, protože právě staří Egypťané byli v tomhle odtesávacím a přetesávacím řemesle mistry :-).

      Vymazat
  4. 4% ceny stavby? To si výtvarní umělci museli žít jako prasata v žitě. Nic moc práce a velký prachy za to.

    Divím se, že za pohotovostním plukem na Národní nestály řady sochařů a nepovzbuzovali pohotovostní pluk k větší razanci.

    Vizitkou nového režimu je, že tam ani nebyl schopen dát nápis nový. Třeba "Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí" "Nejsme jako oni" či "Lepší se mýlit s USA, než mít pravdu s Ruskem".

    Připomíná to protisovětské nápisy z roku 1968. Napsaly se jako reakce na okupaci. Pak se za normalizace přetřely, jenže časem ten spodní nápis začal prosvítat a režim to nijak neřešil, protože to bylo nad jeho síly. Vlastně ho ty přetřené a prosvítající nápisy charakterizovaly ze všeho nejvíc.

    A.P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to bylo podle povahy a rozsahu stavby 1-4% a jistě to byla pro výtvarníky všeho druhu skvělá možnost. Poté, co jsem měl příležitost několik týdnů sledovat postupný vznik několika soch v rámci tradičního sochařského symposia Cesta mramoru u nás v Dobřichovicích, netroufl bych si podepsat tu použitou formulaci "nic moc práce", a vzhledem k bdělosti příslušných soudruhů, aby si náhodou někdo nepřišel na víc peněz, než "pracující lid" ve své přirozené závistivosti snese, nejspíš ani to zmíněné "velký prachy za to" :-). Ale je velmi zajímavé sledovat, jaké artefakty souběžně s výstavbou vznikaly a kolik jich už v posledních letech nenápadně zaniklo; věnuje se tomu např. projekt Pavla Karouse Vetřelci a volavky.

      Vymazat
  5. Míra
    Zaujal mě "ující lid". Možná, že by ho, jako termín něco symbolizující zahrnul Pavel Eisner do své knihy o češtině - Chrám i tvrz, ale už je bohužel pozdě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si říkal, že to bude něco znamenat. A jako ující ujci by to mohlo být ještě lepší :-).

      Vymazat
    2. U jící lid. Možná jíce bylo něco jako stánek rychlého občerstvení, kde se dělný lid levně stravovat.

      Vymazat
    3. U jící, u jící narval jídlo do lící...

      Vymazat
  6. Můj názor sice nikoho nezajímá, ale domnívám se, že nějaké odsekávání nebo bourání artefaktů jenom kvůli tomu, že teď už to neplatí a žijeme jiným heslem je nesmysl. Jako dokument své doby by to mělo zůstat v původním znění. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, to všichni bez výjimky uznávají. Ale proč ten dokument doby má dělat ostudu právě jim, že? :-)

      Vymazat
  7. Petře, tak díky tobě je v Plzni další památník hodný návštěvy.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trochu jsem se obával, aby na mě nevyběhla ostraha. Že si turisti fotí strážnici v St. Tropez, na to už si lidé zvykli, ale v Plzni...:-)

      Vymazat
  8. V jednom provensálském antickém divadle měli velkolepou sochu římského císaře s vyměňovací hlavou, což byla jediná část sochy, která se s novými politickými poměry měnila. Myslím, že kdybychom tady byli podobně prozíraví, mohli jsme během dvacátého století ušetřit majlant :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je velmi praktické uspořádání. Představuju si to třeba na Letné, ale to by byla dost velká hlavička :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.