Ukaž mi, jak píšeš...

Svým rukopisem zdaleka neříkáme jen to, co je obsahem napsaných slov. Říkáme mimoděk mnohé o sobě, často i to, co se navenek snažíme zakrýt, utajit. Vezme-li náš rukou psaný text do ruky machr grafolog, pozná dobře, s kým má tu čest: Podívá se na sklon písma, na to, jak obloučkujeme, jak nám písmena navazují, jak děláme horní a spodní kličky, co máme pod linkou a co nad ní, v jakých místech na tužku víc tlačíme, jak do textu zapojujeme nabodeníčka a ještě spoustu dalších věcí, o kterých kdybychom věděli, že je vůbec možné je sledovat, už bychom nikdy nenapsali rukou ani seznam, co potřebujeme koupit ve večerce. Proboha, on takhle píše "cukr"? Jak váže to ošizené "er" ke směšně zauzlovanému "ká"? A kde končí smutně nedomrlé "cé" a začíná "ú". A to ani nemluvím o tom, jak "účko" není ani pořádná girlanda ani arkáda. Když takhle rozverně vypadá obyčejný "cukr", jak by asi, považte, musely vypadat třeba "brambory". 

Grafolog vezme úhloměr, do klátivých písmen textového vzorku vepíše různé osy a kóty, doplní tajuplné obrazce, písmena a čísla a na základě zvážení všech okolností vyřkne ortel: Čerf je flegmatik s cholerickými zášvihy a s veskrze racionálním pohledem na skutečnost, introvert, kterého ale občas těší být středem pozornosti, nesnáší manipulaci a slavnostní obleky, trpí chronickou zamilovaností a moc rád si pochutnává na rybách, má rád zajímavé odstíny modré barvy, jen neochotně nad sebou ztrácí kontrolu. Byl by dobrým baskytaristou (kdyby ovšem uměl hrát), zato se nehodí na účetního ani na zubaře. Jak shrnuje rychlý psychologický rozbor jedna stará (a výborná) česká komedie: "Těžká melancholie, záliba v kompotech."

Ne nikdo mi zatím grafologický rozbor nedělal nebo se mi aspoň nesvěřil s dosaženými výsledky. A já sám, mám-li usuzovat na svoje vlastnosti a povahové rysy, nehledám je vpletené do kliček rukopisu. Co když ale jednou někoho napadne, aby se - v nepochopitelné touze poznat detailně mou osobnost - podíval třeba do mých "sešitů formátu A6 s tvrdými deskami", do kterých si píšu své okamžité nápady i to, co slyším nebo si někde přečtu a rád bych si to uchoval v paměti. Pozná podle těchto zápisků, jaký jsem byl v době, kdy jsem je psal? Píšu si je totiž většinou ve vlaku, který ze mě dělá - z grafologického pohledu - úplně jiného člověka. Tenhle řádek, ve kterém jdou slova "do kopce" neznamená záchvat destruktivního optimismu, ale akceleraci vlaku na rovině v Chuchli, tahle obrovitá kyjovitá dolní klička u ypsilonu nepředstavuje náhlé zvýšení sexuálního apetitu a příklon k promiskuitě, ale dlouhou zatáčku před Černošicemi, tenhle kousek textu s úplně rozsypanými slovy nesignalizuje (aspoň doufám) nastávající nervové zhroucení, ale výhybky v Radotíně, a tohle místo, kde jsou písmena namačkaná jedno na druhé, nevypovídá nic o mé tendenci k nebezpečnému zadržování emocí, ale jen o tom, že rozjetému elefantu u mokropeského viaduktu nečekaně naskočila červená.

Výsledek obsáhlé disertační práce na budoucí Grafologické fakultě Univerzity Karlovy bude jednoznačný: Čerf musel být často "pod vlivem", protože i v dobách spíše truchlivých měl většinou neobyčejně dobrou náladu, což jinak vysvětlit nelze. Dále skrýval překvapivě temné sadistické zákruty duše, byl děsně "na ženský" a vzhledem ke své duševní nevyváženosti nejspíš zobal antidepresiva (což by ostatně mohlo zčásti vysvětlovat tu věčně dobrou náladu). A na to vše bychom bývali byli nepřišli, kdyby se nám shodou náhod nezachoval jeho zápisník - jako zrcadlo odrážející reálný stav jeho těla i duše. Škoda, že svůj blog taky nepsal ručně, to bychom si u nás na fakultě pošmákli! Prostě pes by ode mne po tom grafologickém dušezpytu kůrku nevzal.

A v této interesantní akademicko-bulvární konkurenci pochopitelně úplně zapadne nudná diplomka z Vysoké školy dopravní se šroubovaným názvem Reflexe stavebních úprav železniční trati Praha - Beroun v rukopisech cestujících z počátku 21. století.