úterý 7. března 2023

Střední státní znak na československých mincích

Na většině mincí československé první republiky byl vyobrazen velmi dobře známý tzv. malý státní znak, tedy český dvouocasý lev, na jehož prsou byl srdeční štítek se znakem Slovenska - dvojramenným křížem vyrůstajícím z trojvrší (jak jste mohli vidět např. nedávno ve Fotohádance č.30). Velké stříbrné mince z 30. let 20. století, což tehdy byly stříbrné desetikoruny a dvacetikoruny, ovšem disponují větší plochou, a tak mohly zobrazovat ne zcela tradiční a taky ne tolik známý tzv. střední státní znak. Pojďme se podívat, jak tento znak na prvorepublikových stříbrňácích vypadal a co symbolizovaly jeho části:

Střední státní znak se skládal ze dvou štítů. Na předním menším (srdečním) štítu je český dvouocasý lev. Zadní štít byl rozdělen do čtyř polí: V horních polích byl vpravo slovenský znak (prosím, nemyslete si, že si ve svém pokročilém věku začínám plést pravou ruku s levou, ale možná víte, že základní pravidlo heraldiky praví, že v heraldice vše, co je vlevo, je vpravo a naopak :-)), tedy už zmíněný dvouramenný kříž vystupující z trojvrší, a vlevo (tedy v reálu vpravo) znak Podkarpatské Rusi s fešáckým medvědem (standardně byl červený, ale červená barva ve stříbře tak nevyzní), dole jsou pak dvě orlice - moravská a slezská, které jsou dle zákona velmi, velmi barevné, ale na stříbrných mincí barevné záměry dopadají úplně stejně jako červený podkarpatský medvěd. Aspoň si pak na konci článku ukážeme znak ve správně zákonem nadefinovaných barvách.

 

10 Kč 1932 mincovna Kremnice, Ag70Cu30, průměr 30 mm, hmotnost 10g, autor Jaroslav Horejc

 

 

Numismatická zajímavost: Až vám bude chtít někdo namluvit, že tahle desetikoruna z let 1930 až 1932 je převeliká vzácnost, chce vás jen vzít na hůl. Uvedené ročníky se razily v miliónových nákladech a pokud nemají opravdu mimořádnou zachovalost kvality ražebního lesku, mají dnes prakticky jen cenu stříbra (mezi námi, když jsem kdysi potřeboval jako učitel chemie na pokusy svých studentů nedostatkový dusičnan stříbrný, neváhal jsem si ho udělat z několika prvorepublikových mincí, tehdy je měl doma v nějakém tom šuplíku po dědečkovi skoro každý). Něco úplně jiného je ovšem úplně stejná desetikoruna z roku 1933, která naopak patří k nejvzácnějším československým mincím vůbec. Sice jich v tom roce kremnická mincovna vyrazila taky skoro milión, pak však národohospodáři rozhodli, že stříbrných mincí je už v oběhu dost (celkem kolem 30 miliónů), a nový náklad proto bude oficiálně roztaven a použit na něco jiného. Četl jsem kdysi vzpomínky jednoho starého sběratele, který popisoval, jak se v Kremnici náhodou přichomýtl k těmto desetikorunám těsně před roztavením, a dovolil se pár kousků si vzít do sbírky a - aby nechyběly - nahradit je staršími kusy (tavícímu kotli je kupodivu ročník mince zcela lhostejný, tak nikdo proti takovému kroku nic nenamítal). Podobným způsobem se z ročníku 1933 celkem zachránilo možná několik desítek kousků, které jsou dost pevně zabudované v těch nejlepších a nejucelenějších existujících numismatických sbírkách a majitele mění jen zcela výjimečně. Pokud vám tuhle minci někdo nabídne jen tak na internetu, bude téměř jisté, že půjde o padělek (různých šikulů, kteří zkoušejí z koncové dvojky udělat různými metodami trojku, se v každé generaci podvodníků najde dost); i kdybych byl bůhvíjakým milionářem, bez dobře ověřitelné co nejdelší historie konkrétního kusu bych si tuhle minci do sbírky nikdy nepořídil.  


20 Kč 1934 mincovna Kremnice, Ag70Cu30, průměr 34 mm, hmotnost 12g, autor Jaroslav Horejc

 
 
Numismatická zajímavost: Víte, na kterém numismatickém nálezu si nadělalo nejvíc českých univerzitních profesorů své vědecké tituly. Myslíte, že mohlo jít o nějaký vzácný římský nález nebo o vzácné denáry z dob počátků české státnosti? Kdepak! Vůbec se to totiž netýkalo historiků a šlo o úplně obyčejné stříbrné deseti a dvacetikoruny, o kterých tu dnes mluvíme: V době druhé světové války nebo těsně před ní totiž kdosi ukryl před nebezpečnou dobou své nasyslené prvorepublikové stříbrňáky na místo, kde nikdo nebude mít odvahu je hledat - do žumpy. V žumpě je nakonec opravdu nikdo nehledal, dokonce ani sám majitel - bůhví, co se s ním v pohnuté době stalo. Až po mnoha letech při likvidaci staré žumpy byl tento nevoňavý depot náhodou nalezen. Ukázalo se, že během let v extrémně agresivním prostředí na stříbrném základě narostly naprosto unikátní a světovou vědou doposud nepopsané mineralogické vrstvy. Pamatuji si, že o tom kdysi před mnoha lety vyšel článek v Numismatických listech, určitě ho mám ještě někde v knihovně, jen jsem líný ho hledat. Tak věřím, že od té doby se v žumpách všech ctižádostivých českých mineralogů pěstují nové várky skvělých minerálů na bázi stříbra a mědi, kterým by vědci mohli dát svoje jméno. Ostatně - co třeba čerfit, to by znělo pěkně, ne? :-)
 

Ale pojďme od zajímavůstek zpět k vážnému státoprávnímu tématu středního československého znaku: Můžeme se např. začíst do oficiálního popisu podle zákona z roku 1920 (po válce znak žádným zákonem zrušen nebyl, prostě se jen přestal používat, především proto, že Podkarpatská Rus oddriftovala za základě "referenda sovětského typu" (je zajímavé, jak se tento typ referend drží při životě i skoro 80 let po válce a víc než 30 let po rozsypání Sovětského svazu) z Československa do Svazu sovětských socialistických republik:

Střední znak republiky Československé má dva štíty, přední a zadní. Na předním (srdečním) jest znak český: na červeném štítě stříbrný dvouocasý lev ve skoku v pravo hledící, úst rozžavených, s jazykem vyplazitým, drápy a čelenkou, vše zlaté barvy.

Zadní štít jest čtvrcený. V jeho horním pravém poli jest znak slovenský: na červeném štítě tři modré vrchy, z nichž na prostředním vyšším vztyčen jest stříbrný kříž patriarší. V levém horním poli znak Podkarpatské Rusi: štít na zdél rozdělený; v pravém, modrém poli tři zlatá břevna, v levém, stříbrném poli stojící červený medvěd v pravo hledící. V pravém spodním poli znak moravský, na modrém štítě v pravo hledící orlice s čelenkou, stříbrně a červeně šachovaná. V levém spodním poli znak slezský: na zlatém štítě v pravo hledící černá orlice s čelenkou o červené zbroji se stříbrnou pružinou na prsou, zakončenou jetelovými trojlístky a uprostřed zdobenou křížkem.

 
 
Vidíte? A tohle všechno jsem mohli za první republiky nosit docela obyčejně v kapse :-). 

 
P.S.: Ve stejných velikostech a se stejným složením jako zde uvedené mince existovaly před válkou i dvě pamětní mince autora Otakara Španiela (ano, to je onen autor vítkovské plastiky československého lva z Fotohádanky č.30), stříbrná desetikoruna z roku 1928 vydaná k 10. výročí Československa a dvacetikoruna z roku 1937 vydaná k úmrtí prvního československého prezidenta. Obě mince nesou portét T.G. Masaryka.

25 komentářů:

  1. Zajimave, teprve diky posledni barevne verzi jsem zjistil co a jak...Mimochodem, v Mricne u Jilemnice, kam.obcas jezdim, maji na naucne stezce erb obce s popisem a take jsem se divil kde maji pravou a levou stranu...Desetikoruna ze stribra dle dnesni hodnoty by se musela prohlizet pomoci lupy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nakonec jsem tam radši tu barevnou podobu dal; přece jen ve stříbře to vyžaduje mnohem větší představivost :-).

      Vymazat
  2. Mince jsou obdivuhodné množstvím zobrazených objektů, vždy mně však připadalo zábavné, že náš malý národ má ve znaku nejsilnější dravce - lva vylepšeného o další ocas, hned dvě orlice, novinkou je pro mě medvěd z doby, kdy byla součástí Československa Podkarpatská Ukrajina, a myslím, že kdyby v Evropě žili tygři, máme ho tam také :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na tom, že u nás tygři nežijí, tolik nesejde. My máme v plzeňském znaku velblouda :-).

      Vymazat
  3. Né, že bych chtěla rýpat, ale podle pravidel heraldiky, jak jsem byla výše poučena, ta černá slezská orlice nekouká vpravo, ale vlevo. ;-)

    Jinak děkuji za zajímavý a poučný článek.

    Vida, to se tak někdo má - klidně zničí 30 stříbrných po (pra)děděčkovi při lučbozpytu. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, ale znáš to: zákon je zákon :-).

      Vymazat
    2. No právě, zákon je zákon, a napíšeš to naopak. :-)

      Vymazat
    3. Pokud jde o směr pohledu orlic, pouze cituji z tehdejšího zákoníku. Můžu si o tom myslet cokoli, ale zákonodárci mají vždycky pravdu, i kdyby ji zrovna shodou okolností neměli :-).

      Vymazat
    4. No nazdar, to jsme to dopracovali, když zákonodárci nepoznají ani rozdíl mezi pravou a levou. :-o

      Vymazat
  4. Poznámka na okraj; v polském Głogówě mají kanálové dekly na kterých jsou jako repliky mincí

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavé numismatické okénko!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že mě střídání prezidentů přivede až k numismatickému článku, to jsem si tedy nepomyslel :-).

      Vymazat
  6. No vida, kolik jsem toho nevěděla! Myslím, že podkarpatského medvěda jsem asi v životě neviděla. Jak na znaku, tak v reálu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se tenhle znak vždycky líbil. Podkarpatský medvěd byl mimochodem i na tzv. velkém státním znaku na prezidentské standartě, kde přežil až do změny ústavy v roce 1960, přestože Podkarpatská Rus už byla dávno v trapu :-).

      Vymazat
  7. Dneska to bylo poučné i odlehčené. Jen koukám na ten znak - aby se nám Morava a Slezsko nenaštvalo, když teď máme na mincích jen lva, a neodtrhlo se taky a nezačalo si razit vlastní mince...

    OdpovědětVymazat
  8. Petře, děkuji za velice zajímavý numismatický článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo, možná do téhle oblasti občas zavítám, zatím jsem ji hodně opomíjel, přestože je tam spousta nesmírně zajímavých věcí.

      Vymazat
  9. Lezarts

    Zajímavý a poučný příspěvek!
    Po jeho přečtení mi hned naskočil text,
    “Měl jsem doma mince …”:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, "...z mincí na mne civí císař jako živý, škoda že jich nemám více..." Kdoví, možná se k "jakoživému" císaři taky časem dostaneme :-).

      Vymazat
    2. Jiří Suchý - miláček. Jiřina z N.

      Vymazat
    3. ...třeba budou ještě někdy platiti...

      Vymazat
  10. Ty nezklameš. Zachtělo se mi krásného slova a snad i nádherných fotografií a vida, jsou tu. Pro mě je téma neznámé, ale pro fanoušky numismatiky je to určitě drahocennost. Děkuji, zase zavítám. A přeji dobrý výběr dalších článků :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Říkám si, že se tu zkusím čas od času zmínit o nějakých zajímavých numismatických otázkách a doprovodit je pár obrázky :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.